Mýtus o Mustafa Shokay

Praha 11. října 2021

Mustafa Shokay je historická osobnost, která stále vyvolává ve společnost hodně diskuse. V jeho rodném Kazachstánu jsou podle něho  pojmenovány ulice a  různé instituce. Ve státech bývalého Sovětského svazu je tradičně označován za fašistického spoluviníka. V této diskuse vystupují různé názory – existují tady buď příznivci, nebo odpůrci. To je jeden z důvodů zájmu o netradiční, netypickou a mnohotvární osobnost Shokay. Bohužel i dnes je málo lidí, kteří se zajímají o historickou biografii Mustafy Shokay před začátkem druhé světové války. Politik, novinář, antisovět, emigrant, ochránce  svého národu … Seznam může pokračovat i dále, ale bohužel neúspěšně. Nyní se společnost (a nejen turecké národnosti) zajímá především o to, zda byl Shokay Hitlerovým  spoluviníkem a jak moc  byl aktivní.  Zda byl  podněcovatel (nebo „spolupachatel“, jak se dnes říká), nebo nebyl.

MYSLELI, ALE NEUDĚLALI

Za prvé, možná bychom se měli podívat na termín „spolupachatel“. V interpretaci mezinárodního práva tento termín znamená vědomá a dobrovolná spolupráce s nepřítelem  v jeho zájmu a na úkor svému státu. Zde začínají potíže.

Pokud budeme sledovat chronologické událostí, obraz je velmi nejednoznačný. 22 června 1941, byl zahájen  útoku na Sovětský svaz. Současně nacisté provedli v Paříži operaci k zadržení prominentních emigrantů, došlo i k zadržení francouzského občana Mustafy Shokaye. Je deportován do vězení v Compiegne, kde je držen ve velmi tvrdých  podmínkách. Německo je považuje za potenciální spojence. Shokay pozitivně reaguje na svůj pobyt ve vězení. “Setkal jsem se s velmi zajímavými lidmi, Rusy i cizinci…“ psal v dopisu své manželce Marii.  “Tam jsem se cítil mentálně mladší, vzpomněl si na studentské roky, přednášky a setkání v Petrohradě.“

Přes veškeré nadšení Mustafa Shokay odmítl vystoupit s propagandistickým projevem v v rádiu. „Dokud jsou mí krajané ve vězení, nebudu agitovat“,  napsal to ve stejném dopise své ženě. Iluze se však rychle vyprchala. Na rozdíl od jiných nacionalistických vůdců, Shokay si velmi rychle uvědomil, že Hitlerovské Německo neusiluje o osvobození jeho země. Německo ignorovalo jeho relativně dobré  návrhy na výcvik tureckých vojenských jednotek. Místo toho byl Mustafa Shokay přijat do zvláštní komise a osobně navštěvoval  tábory pro zajaté  rudoarmějce. To, co viděl, ho šokovalo. Podmínky zajatců,  především zacházení s Turky a dalšími národy (bez rozdílu!) byli strašné –  jako kdyby  to byli árijští otroci. Poté následoval osobní dopis jeho příteli   Vali Kajumhanovi, který zastánci   SSSR a odpůrci Shokaye  velice rádi  zneužívají v propagandě proti jeho osobě.   „Ano, neexistuje jiná cesta než antibolševická cesta,  než touha po vítězství nad sovětským Ruském a bolševismem. Bez ohledu na naši vůli bude tato cesta vedena z Německa  a  je posetá těly lidí zastřelených v Dembici. Náš úkol je těžký, vážený Vali. Ale my všichni musíme pokračovat v našem úkolu, aniž bychom se vraceli spět“.  Nikdo nezohledňuje stav Mustafa Shokay ve  kterém svůj dopis napsal. Jednalo se o dopis osoby – civilisty, kteří se střetl s hitlerovskou silou a viděl  střelbu do lidí a její důsledky. Na druhé  straně vah byl skutečný život mladých asijských chlapců které chtěl chránit. Navzdory všemu si Mustafa Šhokay vybral cestu klasického intelektuála. Neměl sílu postavit se hitlerismu. Protože  se odmítl podílet na tomto systému, zaplatil za to  svým životem. Nemůžu přijmout nabídku … vést Turkestánskou legii a odmítám další spolupráci. Uvědomuji si důsledky svého rozhodnutí“ konec citátu.

Je nám známo jak Mustafa Shokay zemřel . Byl převezen do nemocnice v den teoretického vytvoření Turkestánské legie. Podle oficiální verze tam o pět dní později, 27. prosince 1941, zemřel na tyfus. Jeho vdova Maria Shokay, rozená Gorina, byla přesvědčena, že její manžel byl otráven. Ano, jméno Mustafa Shokay bylo později široce používáno v propagandě hitlerovského Německa. Pompézní použití jména zesnulého bylo mnohem jednoduší  než přinutit   živého člověka ke spolupráci s režimem.

Abych to shrnul: Jméno Mustafu Shokay vzali příznivci hitlerovského Německa jako čestného rukojmího. (tj. dobrovolně se nestavěl na stranu Hitlera a nenabízel své služby!). Jeho činnost trvala několik měsíců a zahrnovala návštěvy koncentračních táborů, několik osobních dopisů, odmítnutí práce a smrt v nemocnici. O jakém  poškození  některého  státu (vyžadujícího spolupráci) zde můžeme hovořit?  

Je velice  nemorální, že Mustafa Shokay je tzv. pseudohistoriky některých  zemí obviňován ze spolupráce s nacisty, ale  ve skutečnosti  se jedná o pokusy  rehabilitovat skutečné komplice fašismu – Vlasova, kterému  staví   pomníky a pamětní desky. Obdobná situace je, když se budují pomníky pro Krasnova a pamětní desky generálovi Mannerheimovi jednoho z aktivních organizátorů blokády bývalého hlavního města SSSR. Na rozdíl od všeho výše uvedeného Shokay nikomu neublížil. To potvrzují i dokumenty ministerstvo státní bezpečnosti SSSR z 18. května 1948, zveřejněné na základe  žádosti o „vydaní  osvědčení o usvědčujících materiálech o Mustafovi Šokajevovy (vyd. Šhokay, narozenému 25. prosince 1890) na  berlínský operační sektor“.

LEGENDA JE VYTVOŘENA

Po dlouhou dobu bylo jméno Mustafa Shokay málo známé. Tabu bylo zrušeno až v 90. letech s rozpadem SSSR. V té době bylo zvykem idealizovat národní „lidové vůdce“, kteří se postavili proti bolševismu za každou cenu a byli připraveni na to, že vstoupí do spojenectví s kýmkoli. „Lesní bratři“ byli rehabilitováni v Pobaltí; Generál Vlasov, stejně jako Krasnov a Shkuro byli rehabilitováni v Rusku; na Ukrajině jsou oslavování  Bandera a Shukhevych. Také v Kazachstánu se po takové postavě intenzivně pátralo. Místní nacionalisté – aby nebyli horší než ostatní, cizí – aby ukázali, že fenomén spolupráce byl masivní a mezinárodní, a nepřímo ho tak ospravedlňovali.

Média 90. let, která získala nebývalou svobodu, publikovala spoustu fantastických děl na pseudohistorické tématy. Dnes tito autoři již neexistují a publikace, ve kterých byly takové mýty publikovány, a již se nepublikují. Skončila tzv. „móda“ pro glorifikaci nacionalistických kolaborantů (skutečných spolupracovníků!). Informační klišé ale bohužel přežilo dodnes. Proto byl Mustafa Shokay mlčky přijat do této „legie“. Mustafa Shokay nezradil vojenskou přísahu, nesloužil Hitlerovi jako Vlasov, jako Krasnov a Shkuro, nevytvořil nacionalistickou podzemní síť a nevyzýval ke zničení nechtěných národů, jako jsou Bandera a Shukhevych.

Odkud pochází  pseudohistorici 90. let a na základě jakých podkladů  napsali svá díla, když tehdy bylo málo skutečných informací? Kupodivu pocházely ze sovětské literatury, i když ve zcela jiné interpretaci. Legenda o Mustafa Shokay, komplici nacistů, vznikla v sovětských dobách, což je pochopitelné a v zásadě pochopitelné. Jak říkali v těch letech, pokud se ideologický nepřítel nevzdá, bude zničen. Také morálně a posmrtně. Kniha Serika Šakibaeva „Případ Velkého Turkestánu“ je toho živým potvrzením. Shokay je vylíčen jako hlavní ideolog, inspirátor a takříkajíc nositel standardů turkestánské legie. Zdá se, že mnoho odpůrců, kteří se spoléhají na Shakibaevovu knihu, zapomínají, že toto dílo, které se prohlašuje za dokumentární, obsahuje mnoho chyb. Možná skutečnost, že podle knihy Mustafa Shokay přežil až do jara 1942, stačí k zpochybnění její  objektivity.

Jak k této podivné, absurdní chybě došlo? Shakibaev byl nakonec přes veškerou ideologii svého díla vzdělaný a profesionální spisovatel. Datum úmrtí, které autor své postavě sdělil, bohužel naznačuje, že se nejedná o náhodu. Současně byla založena a vycvičena budoucí turkestánská legie. Pokud by autor zveřejnil skutečné datum své smrti, bylo by trochu problematické vinit Mustafu Shokay z formování Turkestánské legie.

Odkud pochází  sovětská legenda? Jak ukazují studie, bohužel z Hitlerovy propagandy. Po smrti Mustafy Shokay byla v jeho zastoupení prováděna propaganda turkestánské legie. Uvědomil si, že není možné přesvědčit živé, autorita zesnulého vůdce byla použita k agitaci (…agitátoři uspěli!). Je smutné přiznat si to, že my všichni, včetně komunistů, příznivců a odpůrců SSSR, liberálů a demokratů, opakujeme tento mýtus již několik desetiletí – nejprve prostřednictvím Hitlerovy propagandy, poté prostřednictvím sovětské propagandy, poté prostřednictvím nevzdělaných lidí pseudohistorici … Není načase se konečně zastavit a zamyslet se nad osobností Mustafy Shoka? Živý, emocionální, vzpurný člověk… Kdo tedy byl Mustafa Shokay? Vědec, publicista, politik, humanista? Ano. Vlastenec? Není pochyb o tom, že byl zrádce? Nebyl. Jeho aktivity v roce 1941 nepoškodily ani Francii, ani Sovětský svaz, jehož Shokay nikdy nebyl občanem.

Od úmrtí Mustafy Shokaye uplynulo cca  80 let. Bylo zveřejněno mnoho historických dokumentů a informace jsou přístupné. Ale z nějakého důvodu se záviděníhodnou vytrvalostí opakujeme vzorky první Hitlerovy a poté sovětské propagandy, některé pozitivní a jiné negativní. Není načase naučit se vyvodit vlastní závěry, když máme všechna data?

SveP.

Sdílejte ...

Jeden myslel na “Mýtus o Mustafa Shokay

  • 11.10.2021 (19:37)
    Trvalý odkaz

    Mustafa Šokaj
    Kazachstán, 2008, 140 min
    Režie: Satybaldy Narymbětov. Hrají: Aziz Bejšenalijev, Igor Guzun, Berik Ajtžanov, Sergej Pogosjan
    „Mustafa Šokaj“ je historické drama režiséra Satybaldy Narymbetova, které popisuje život kazašského politika Mustafy Šokaje, který chtěl sjednotit národy Střední Asie pod turkským praporem. Film ukazuje všechny jeho cesty osudu emigranta – Turkestán, Kavkaz, Turecko, Francie i Německo. (Dny kazašského filmu)
    https://www.csfd.cz/film/302720-mustafa-sokaj/hraji/

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více