Avrom Bendavid-Val: V nebi je pusto

Praha 6. října 2021

Co se stalo s Trochenbrodem? Jedinečná kniha Avroma Bendavid-Vala V NEBI JE PUSTO vypráví příběh legendárního židovského města,  jehož život uťali násilím.

S předmluvou Jonathana Safrana Foera, v překladu KateřinyKlabanové, vydává PROSTOR.

Se jménem Trochenbrod se český čtenář nesetkává poprvé – objevuje se už ve slavném románu Jonathana Safrana Foera Naprosto osvětleno (2002) a v jeho filmové adaptaci s Elijahem Woodem (2005). Foer, jehož předkové pocházeli z Trochenbrodu, pojal román spíš jako vylíčení svých dojmů než jako historicky přesnou zprávu o Trochenbrodu.

Avromu Bendavid-Valovi je fikce cizí. Ve své reportážní knize V nebi je pusto představuje věrnou historii dokonalého místa: „Na západě dnešní Ukrajiny kdysi leželo městečko Trochenbrod. Vládl v něm čilý obchodní ruch, na nákupy, za prací a prodejem se do něj sjížděli lidé ze široka daleka. Našli byste tam poštovní úřad, četnickou stanici, hasičskou zbrojnici, kulturní středisko, školy a vůbec všechno, co lze očekávat na malém městě, kde to žije. Ale dnes už tam neleží. Namísto rušné ulice vede jen cesta vyježděná od traktorů a koňských povozů,“ píše v úvodu.

Z Trochenbrodu pocházel Bendavid-Valův otec, který odtud v roce 1932 odešel do Palestiny a posléze emigroval do Spojených států, kde o třicet let později zemřel. O Trochenbrodu se nezmiňoval nijak často, ale vždycky teskně a s láskou. Vzpomínky na jeho nostalgii přiměly syna vyhledat ono záhadné místo, stanout na něm a nechat je na sebe působit a podnítily dvanáctileté pátrání, které vyústilo ve fascinující knihu. Dílo doprovází fotografie a obrázky mnoha klíčových postav a kulis tamní minulosti.

Původně odloučená venkovská obec Trochenbrod, založená počátkem 19. století židovskými osadníky, se rozrůstala zhruba 130 let. Místo, kde žilo přes pět tisíc lidí, bylo jedinečné pro svou minulost plnoprávného „oficiálně uznávaného“ města uprostřed křesťanského světa, které vybudovali, obývali a spravovali Židé, a toto židovské město vzkvétalo, dokud za druhé světové války nezmizelo z povrchu zemského.

Trochenbrod vyrostl poměrně v ústraní, a protože se jeho obyvatelé věnovali zemědělství stejně jako obchodu a řemeslům, podržel si vlastnosti štetlu v čiré a zesílené podobě, k níž se přidružilo prostředí venkova a venkovského způsobu života, v jiných štetlech nebývalé. Odloučenost a židovství skrz naskrz dodaly Trochenbrodským pocit, že jsou v podstatě pány svého osudu i osudu svého města, daleko od proměnlivých zákonů té které vlády. V tak uvolněné atmosféře neslavily šábes, židovské svátky či svatby jednotlivé rodiny, ale celé městečko. V nebývalé míře dával prostor svobodné židovské podnikavosti a tvůrčímu založení a vytvářel silný smysl nejen pro rodinu, ale i pro celou obec, byť obec poněkud izolovanou od okolí, v níž se všichni navzájem znali a žili v pospolitosti a v duchu sdílených mravních zásad, náboženských hodnot a tradic.

Bendavid-Val vypráví příběh Trochenbrodu ve čtyřech kapitolách chronologicky pokrývající jednotlivá období jeho historie, zhusta cituje přímá svědectví. Po čtvrté kapitole následuje epilog s vylíčením osudů Trochenbrodu a přeživších do dnešních dnů.

Avrom Bendavid-Val: V NEBI JE PUSTO. Objevování ztraceného města Trochenbrodu (anotace)

Městečko Trochenbrod, v polštině Zofjówka, se od většiny podobných míst ve východní Evropě lišilo pouze tím, že jeho obyvatelé byli až na výjimky Židé a mluvili jidiš. Tehdy jediné samostatné židovské městečko rostlo a vzkvétalo uprostřed lesa volyňského vojvodství. V září 1939, po sovětské invazi do Polska, byla Zofjówka začleněna do Ukrajinské sovětské socialistické republiky a přejmenována na Sofijovku. O dva roky později ji nacistické Německo anektovalo pod novým germanizovaným názvem Trochenbrod. Její obyvatelé byli povražděni, domy srovnány se zemí a všechny zbylé stopy odstraněny po návratu sovětské moci. Tam, kde kdysi stály ulice, tržiště, synagogy, parky a hřbitovy, zůstala jen tráva.

Nacisti ani komunisti však nedokázali zničit ducha místa, jež nadále žilo v příbězích a legendách o malém kousku nebe, ukrytém hluboko v lese. K jeho nesmrtelnosti přispěla dokumentární próza Avroma Bendavida-Vala V nebi je pusto (2010).

Americký ekonom Bendavid-Val, syn jednoho z přeživších obyvatel Trochenbrodu, řadu let pátral v historii zmizelého města a shromažďoval informace o životě svého lidu, o jeho zvycích a kultuře. Výsledkem je podmanivý obraz štetlu od založení na začátku 19. století přes jeho zkázu až do dnešních dnů, kdy existuje už jen jako vzpomínka.

Kniha vychází s předmluvou Jonathana Safrana Foera, jenž k nevelkému a rozmnitému souboru knih věnovaných Trochenbrodu přispěl románem Naprosto osvětleno (2002).

Z anglického originálu The Heavens Are Empty. Discovering the Lost Town of Trochenbrod, vydaného nakladatelstvím Pegasus Books v roce 2010, přeložila Kateřina Klabanová.

Redakce textu Rani Tolimat.

Odpovědná redaktorka Lenka Vosičková

256 stran, MOC 297 Kč
Vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2021.
První vydání

www.eprostor.com

Avrom Bendavid-Val (1942), washingtonský rodák, pracoval více než čtyřicet let jako odborník na hospodářský rozvoj a ochranu životního prostředí v Americe a v chudých zemích. Během své kariéry cestoval a pracoval v mnoha oblastech Afriky, Asie, východní a střední Evropy a Blízkého východu a vydal ve svém oboru několik knih. Když v roce 1997 pracoval v Polsku, navštívil místo vyhlazeného města Trochenbrod, odkud pocházel jeho otec i další židovští předkové. Na základě této zkušenosti se stal vášnivým badatelem ve stotřicetileté historii města, aby posléze napsal dokumentární prózu V nebi je pusto. Objevování ztraceného města Trochenbrodu.

Ukázka

Na počátku dvacátého století, kdy se svět nevyhnutelně řítil do první světové války a Rusko se stejnou nevyhnutelností do bolševické revoluce, začaly do Trochenbrodu pronikat i ideologické proudy kroužící Evropou. V městečku zaznívaly komunistické myšlenky, levicově orientovaný sionismus z Británie, pravicové názory mládežnické sionistické organizace Bejtar, která zdůrazňovala sebeobranu, ke slovu se hlásil sionismus 54 jako takový i další sekulární hnutí. Trochenbrod se o něco víc snažil držet krok s dobou prostřednictvím náboženských, kulturních a společenských organizací i stále rostoucí nabídkou nejrůznějšího podnikání. V roce 1914, kdy válka skutečně vypukla, navštěvovali už Trochenbrodští běžně blízká města několikrát do roka, jezdili tam za obchodem, k lékaři, na úřady, nakupovat zboží, které nebylo v Trochenbrodu k dostání, do fotoateliérů či za příbuznými. Místní věděli o dění ve světě a debatovali o něm stejně jako o východoevropských a židovských záležitostech. Městečku se dál dařilo díky čím dál rozmanitějším ekonomickým aktivitám. Stávalo se vyhledávaným obchodním centrem pro ukrajinské a polské vesničany z okolí, přestože bylo i nadále poměrně odlehlé a hluboce věřící. Kromě toho, že přibývalo výnosných nezemědělských činností, rozrůzňovalo se v Trochenbrodu i zemědělství. Ač tu stěžejní plodinu i nadále představovaly brambory, dařilo se na místních políčkách čím dál úspěšněji pěstovat i pšenici, žito, oves, ječmen a zeleninu všeho druhu – zelí, ředkvičky, mrkev, okurky, fazole, kukuřici, rajčata a řepu. Chovaly se tu krávy na mléko a mléčné výrobky, slepice a husy i kachny na jídlo, kvůli sádlu na vaření i peří na polštáře a peřiny. Lesy kolem skýtaly tak jako dnes borůvky, červený rybíz a další lesní ovoce. Celkově se dá říci, že Trochenbrodští díky svým hospodářstvím na rozdíl od městských a velkoměstských Židů nikdy nestrádali hlady. Pokud měly městské židovské rodiny tu příležitost, posílaly dcery na vdávání přes léto k příbuzným nebo přátelům do Trochenbrodu, protože o baculatější nevěsty byl větší zájem.

David Shwartz napsal:

Na podzim se sklízely brambory a fazole. Brambory jsme skladovali pod postelí a fazole na půdě. Pro brambory na Pesach a setbu se v zahradě vyhloubila jáma, na jednu stranu se daly ty sváteční a na druhou setba. Když v mrazu zesládly, na Pesach se z nich peklo. Měli jsme dostatek šmalcu neboli husího sádla, po Purimu už se všechna vajíčka schovávala na Pesach. Husy a krůty se přikrmovaly, aby z nich bylo hodně šmalcu na celý rok. V zimě bývalo pomálu masa a jedly se hlavně brambory a fazole. Pro početnější rodiny se z brambor připravovaly knedlíky, nákypy a placky všeho druhu. Proto nám taky Židé z města přezdívali „Bramboráci“.

V městečku bylo plno továrniček, dílen a koželužen. Pracovali tu ševci, krejčí, učitelé, tesaři a truhláři, kováři, zámečníci, malíři, zedníci, lesníci, koláři a bednáři, měli jsme cihelny, pily, sila, lisy na olej, výrobnu lepidla a sklárnu. Židům se tu žilo dobře. A těch krámků a služeb, co tu bývalo: sklenáři, obchodníci se dřevem, řezníci, překupníci dobytka, trhovci vozili husy a vejce a mléčné výrobky do Lucku a Rovna a dalekých měst až v Prusku a zprostředkovatelé dodávali koně, slámu a maso armádě.

Mnozí místní žili jenom ze zemědělství a i všichni jmenovaní obstarávali vedle řemesla hospodářství, buďto sami, nebo s pomocníky. Až na kukuřici a pšenici jsme si doma všechno vypěstovali sami. Kupovat jsme museli jenom maso a chleba. Ti nejchudší neměli na maso ani na chleba, takže se i na šábes museli spokojit s brambory a fazolemi, ale přesto si nestěžovali. Žili jsme spořádaně a v duchu židovských tradic a obyčejů, v souladu s židovským právem.

Napsali o knize

V nebi je pusto představuje dokonalou historii dokonalého místa. Zdá-li se vám mnohem vybájenější než můj román nebo než jakýkoliv román, který jste kdy četli, pak snad pro duchaplnost Trochenbrodu, krutost holokaustu a neochvějné pátrání Bendavida-Vala po osudech, jež dokáže věrně podat. Jeho přísně reportážní publikace občas připomíná sci-fi, občas magický realismus, občas thriller a neustále tragédii. Možná i vás budou nejvíce dojímat pasáže, které nejsou nijak smutné.“

z předmluvy Jonathana Safrana Foera

Bendavid-Val spojil svůj vlastní výzkum s pečlivě zdokumentovanou, poutavou osobní historií Trochenbrodských přeživších a stvořil propracovaný a fascinující obraz tragicky zaniklého místa. Jeho kniha představuje zásadní četbu pro každého, kdo se zajímá o dějiny náboženství, kulturu a dějiny druhé světové války nebo židovské dějiny, neboť přibližuje nejen kulturu a zvyky slovanských Židů před třicátými lety minulého století, ale také dlouhotrvající a hluboce pociťovaný dopad holokaustu na přeživší.

LIBRARY JOURNAL

Denisa Novotná

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více