Miloš Balabán:  Mezi mlýnskými kameny

Praha 1. října 2021

Amerika se po Trumpovi vrátila do mezinárodní politiky, ale jinak, než Evropané předpokládali. Definitivní americký obrat do asijsko-pacifického regionu s jasným akcentem, že Čína Ameriku teď zajímá nejvíce proběhl velmi rychle. Evropa mohla jen pasivně sledovat co se děje v Afghánistánu a jak se vytváří nové pacifické spojenectví. Žádný telefonát do Evropy z Washingtonu se nekonal, do hry nastupuje tvrdá reálpolitika ve které jsou americké zájmy na prvním místě.   

Jak na nové trendy americké politiky reagují Evropané? Nedávný reprezentativní průzkum veřejného mínění realizovaný Evropskou radou pro zahraniční vztahy ve 12 evropských zemích došel k zajímavým závěrům. Téměř dvě třetiny respondentů vnímají, že mezi USA a Čínou dochází ke konfrontaci podobající se studené válce. Zajímavé je, že nemají pocit, že by se jejich země na této konfrontaci podílely. V této souvislosti lze uvést i výsledek průzkumu, který byl provedený ještě před pandemií v roce 2019: většina Evropanů by v případě konfliktu mezi USA a Čínou dala přednost neutralitě.

Jen menšina Evropanů se dnes domnívá, že lze současné procesy v mezinárodní politice zužovat na střet demokracií a autokracií. Pouze desetina respondentů, včetně těch z Německa a Francie věří, že je možné se spolehnout na bezpečnostní garance USA. Vytvoření trojstranné aliance mezi Spojenými státy, Británií a Austrálií namířeného primárně proti Číně za zády Evropanů může tuto skepsi ještě posílit.      

Autoři průzkumu, významní evropští experti Ivan Krastev a Mark Leonard v komentáři k jeho výsledkům pro rakouský list Der Standard konstatují, že pro Washington i Brusel bude nesnadné mobilizovat veřejnost na „komplexní“ obranu západní představy o demokracii. Vedoucí činitelé Evropy a Spojených států se tak mohou ocitnout v nezáviděníhodné situaci, když zjistí, že ve společnosti schází konsensus pro podporu jejich politiky vůči Číně a Rusku.  

Nevyplývá to ale i z ekonomických reálií? Vždyť Čína je dnes už největším obchodním partnerem Unie, Spojené státy byly v tomto ohledu minulý rok předstiženy. Totéž platí pro Německo. Za šestnáct let vlády Angely Merkelové vzrostl německý export do Číny trojnásobně a byznysové modely německých společností jsou spojeny s čínským trhem. Výrazně se to ukázalo v pandemii. Takže zostření americko-čínské konfrontace není v německém a potažmo ani v evropském zájmu.

S tím se zjevně bude muset popasovat i nová koalice vzešlá z německých parlamentních voleb i nový kancléř. Na pozici Berlína čeká celá Evropa. Nebude to mít jednoduché. Kancléřce Merkelové se dařilo proplouvat mezi řadou mlýnských kamenů, teď to bude určitě obtížnější. Evropa stojí před rozhodnutím o své strategické autonomii, která ovšem nutně znamená i emancipaci na USA. Olaf Scholz se ještě hodně zapotí. 

Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více