Miloš Balabán: Rekviem za spojenectvím?

Praha 24. září 2021

Roztržka Francie a USA, Británií a Austrálií ohledně nového trilaterálního bezpečnostního paktu pokračuje. Francouzská ministryně obrany se odmítla setkat se svým britským kolegou. Ale přes jednotlivosti kauzy je žádoucí podívat se na některé širší souvislosti.

Washington chce světu „australským manévrem“ po afghánském neúspěchu dokázat, že stále zůstává v roli světového hegemona. Neúspěšný boj v daleké středoasijské zemi mu fakticky bránil v tom, aby se mohl plnohodnotně soustředit na svého hlavního vyzyvatele – Čínu.

Vytvořením paktu AUKUS dotváří USA svoji pacifickou bezpečnostní architekturu. Máme zde ANZUS, tj. uskupení Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu a alianci anglofonních zpravodajských služeb „pěti očí“, kde se k uvedeným zemím přidává ještě Británie a Kanada. Nově se vytvořila skupina QUAD, kam kromě USA a Austrálie patří i Japonsko a Indie. Všechny prioritně spojuje zadržování Číny.

Dá se tak říct, že Američané už mají kostru „pacifického NATO“. Schylovalo se k tomu dlouho. Obama před deseti lety ohlašoval americkou otočku do Pacifiku, Trump na něj navázal a Biden v tom pokračuje.

Evropané tudíž stojí před novými bezpečnostními reáliemi. Neznamená poslední americký krok vážný signál, že NATO v současné podobě přestává být pro USA zajímavé? Navíc jedna ze dvou evropských vojenských mocností s jadernými zbraněmi – Británie – vsadila všechny karty na spojenectví s USA ve kterém vidí možnost k prosazení strategie „globální Británie“.

A lze se v této souvislosti ptát nakolik je stále ještě relevantní vize generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga NATO 2030 – Transatlantická agenda pro budoucnost, která má být kostrou nové strategické koncepce aliance, jež má být přijata na summitu NATO v Madridu příští rok. Mluví se v ní např. o potřebě posílení a rozšiřování politických konzultací, které mají obnovit roli NATO jako fóra pro transatlantické konzultace a také o potřebě převzetí větší globální odpovědnosti, což si vyžádá souhlasy společných pozic k relevantním bezpečnostním tématům. Praxi vidíme teď.

Roger Cohen v New York Times napsal, že dohoda o ponorkách vypadá pro Francouze jako rekviem za spojenectvím v novém oportunistickém světě měnících se partnerství zaměřeném na Asii.  Nenaplňují se tak slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o mozkové smrti NATO vyřčená už před dvěma lety?

Jenže ani Francouzi, ani Němci, neřkuli evropské země ve střední a východní Evropě nemají ucelenou a reálnou představu o tom, jak se vyrovnávat s americkým strategickým posunem. Míra politické a vojenské závislosti na USA jim v tom brání. Není to ale v dynamicky se vyvíjející bezpečnostní situaci ve světě už přílišným rizikem?  

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)   

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více