Miloš Balabán: Titánský úkol

Praha 16. září 2021

Pokud se potvrdí průzkumy veřejného mínění sestavit v Česku nějakou stabilní a udržitelnou vládní koalici bude fuška. Přispívají k tomu i vyjádření představitelů koalic Spolu a PiStan s kým ano a s kým rozhodně ne do budoucí vlády. Uvidíme za tři týdny.

V každém případě by dlouhé vyjednávání o nové vládě nebo její případné slepení na základě vratkých kompromisů mohlo být komplikací i pro postavení Česka navenek. Na mezinárodním poli se totiž bude střetávat s mnoha problémy a komplikacemi.

Svět se sice postupně vyrovnává s dopady pandemie covidu, nicméně nepanuje jistota, že globálně úplně končí a leccos nás ještě může nemile překvapit či zaskočit. Globalizace ale dostává zabrat a vidíme, že třeba enormní míra závislosti na vzdálených trzích je velkým rizikem.

 Systémové soupeření mezi USA a Čínou se prohlubuje a stále více ovlivňuje Evropu, která se kvůli němu dostává i mezi mlýnské kameny. Snaha Američanů dostat jí do „tvaru“ proti Číně naráží na konkrétní geopolitické a ekonomické zájmy Německa. Po třech dekádách možná až teď začínáme chápat, že bylo chybou Západu ztratit na počátku devadesátých let minulého století Rusko. Ukazují to množící se úvahy a signály o tom, jak ho získat zpět na svoji stranu, aby se vyrovnal vliv Číny v eurasijské a globální politice.    

Liberální mezinárodní řád vzniklý po II. světové válce se otřásá v základech, a to i kvůli oslabování a zpochybňování demokracie v zemích Západu, což se týká hlavně jejího nejdůležitějšího aktéra – Spojených států.

Obsazení amerického Kongresu demonstranty letos v lednu je zatím pověstným vrškem ledovce.

Navíc podle bývalého britského premiéra Tonyho Blaira jedním z nejvíce alarmujících rysů poslední doby je fakt, že Západu chybí schopnost formulovat strategii a že „jeho krátkodobé politické imperativy jednoduše vytlačily prostor pro dlouhodobé myšlení.“

Dvacetiletá neúspěšná afghánská mise a její chaotický konec také nepřispěly k posílení autority Západu ve světě, a navíc je to faktor, který může narušit i jednotu NATO. Na něj ale už ve svých strategiích neberou vůbec zřetel USA a Turecko, které jednají zcela samostatně.

Zadlužená Evropa řeší svojí bezuhlíkovou budoucnost, která ale může mít svoje konkrétní negativní ekonomické a sociální dopady a vedle toho se musí obávat masové migrace zvenčí a tenzí spojenou s částečnou islamizací zevnitř, což je voda na mlýn nesystémovým stranám a uskupením. Kam až to pokročilo asi uvidíme ve francouzských prezidentských volbách za sedm měsíců.

Navíc nyní končí šestnáctiletá éra Angely Merkelové a mohou se změnit některé akcenty německé politiky i vůči nám.   

Nová česká vláda to tedy nebude mít jednoduché. Už jen orientovat se v dynamických změnách ve světě bude titánský úkol.  

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více