Miloš Balabán: Poafghánské NATO na rozcestí

Praha 3. září 2021

Před dvěma měsíci jsme byli svědky velkých gest a slov o návratu transatlantických vztahů do normálu na summitu G7 a summitu NATO.  Po Trumpovi to bylo pochopitelné. Nicméně ve světle posledního dění v Afghánistánu je na místě se zamyslet, zda na těchto vrcholných fórech neměli západní státníci věnovat zvýšenou pozornost právě dění v této zemi, které signalizovalo nedůstojný konec západního angažmá.

Nestalo se tak a byla to chyba. Proto museli lídři G7 místo globálních problémů operativně řešit na urgentním virtuálním summitu průběh evakuace z kábulského letiště. Teď musí přemýšlet o světu po Afghánistánu.

Kandidát na německého kancléře a předseda CDU Armin Laschet prohlásil v nedělní televizní předvolební debatě, že musíme posílit Evropu tak, abychom ji nikdy nemuseli nechat na Američanech, Laschet také již dříve řekl, že stažení Afghánistánu je „největší debakl, který NATO od svého vzniku utrpělo“.Faktem je, že válka v Afghánistánu byla první misí v historii NATO, která vzešla z článku 5 Severoatlantické smlouvy.

A Evropané jí brali vážně. Především Německo a Británie investovaly do afghánské mise nemalé prostředky, vojáky a v neposlední řadě i politický kapitál.

Stačí si vzpomenout na slova bývalého německého ministra obrany Petera Strucka z roku 2002 že „německá bezpečnost se hájí i na Hindúkuši“. Celá generace vojáků, diplomatů, zpravodajců, civilních expertů prošla Afghánistánem s vírou v to, že dělají užitečnou věc pod vedením Američanů. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg nyní v interview pro španělský list El País řekl, že jsme za dvacet let udělali mnoho chyb. Nečekali jsme, že se vše zhroutí za pár dní po dvaceti letech investic do vytvoření afghánské armády, jejího výcviku, vybavení zbraněmi.  Jestli ale vojákům neplatili naše peníze, jestli nedostávali zásoby a náboje, tak se nelze divit, že absence politického a vojenského vedení vedla ke krachu, dodal Stoltenberg.

Zní to neuvěřitelně. Je třeba se ptát nakolik byly chyby předmětem diskuse v rámci NATO a nakolik byly informace o afghánské realitě, a zvláště armádě hodnověrné. Neděje se tak i při hodnocení situace v jiných krizových ohniscích? Lze proto uvítat vyjádření šéfa Aliance, že otevřenost vůči kritice je na místě.

Pro Paříž a Berlín ale už teď může být čerstvá afghánská zkušenost traumatem. Určitě proto, že se Američané se svými spojenci příliš nebavili a postavili je v Afghánistánu před hotovou věc. Bude zajímavé sledovat, jak bude diskuse o Afghánistánu probíhat a jaké závěry z ní NATO vyvodí.

Před dvěma lety jsme slyšeli od francouzského prezidenta slova o „mozkové smrti NATO“. Teď nám přední německý politik sděluje, že NATO utrpělo debakl. Jsou to vážná tvrzení. Nastal čas k činům s tím něco udělat, třeba cestou posílení strategické autonomie Evropy. Bude ale k tomu vůle a schopnosti? Jasné zatím je, že pokračovat ve starých kolejích už dlouho nepůjde.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více