Miloš Balabán: Za pět minut dvanáct

Praha 28. srpna 2021

Neúspěch Spojených států v Afghánistánu může mít dopady i na postoj evropských spojenců k americké zahraniční a bezpečnostní politice.

Jejich leitmotivem je pocit, že Američané si v Afghánistánu obrazně řečeno „umyli ruce“ a distancovali se od krize, kterou sami způsobili. A vůbec je nezajímá, co chaotický odchod způsobuje a způsobí.

Takové chování není úplně nové. Jeden vysoce postavený evropský diplomat poznamenal, že „když USA provedly změnu kursu v Sýrii, vedlo to ke krizi v Evropě, nikoliv ve Spojených státech.“ Migrační vlna tehdy udeřila Evropu a po šesti letech se může opakovat.

Stávající situace vedla německého ministra zahraničí Heika Maase k vyslovení pár kacířských myšlenek. USA podle něj přijímají rozhodnutí a my je plníme. Není to ideální a proto se „závislost Evropy od Washingtonu se musí zmenšovat.“ V rozhovoru pro časopis Der Spiegel řekl, že na pozadí dění v Afghánistánu je nezbytné zvednout otázku, zda mají smysl zahraniční mise bundeswehru. „Ještě před tím, než vyšleme naše vojáky do té či oné zemi musíme to podrobit mnohem širší politické diskusi.“

Tady je na místě připomenout, že v době prezidenství Donalda Trumpa řada lídrů členských zemí EU zmiňovala nezbytnost evropské strategické autonomie, která by se týkala i vojenské oblasti.

Jenže konkrétní naplnění takového cíle jde velmi ztuha. Existuje celá řada politických a ekonomických limitů k jejímu reálnému naplnění. Brání tomu i různý stupeň vnímání hrozeb mezi západem a východem Evropy. A některé země jednoznačně spoléhají na americký bezpečnostní deštník a nehodlají to nijak měnit. Příkladem budiž Polsko nebo Pobaltí. Soulad není ani mezi „motorem EU“, Německem a Francií.  

Evropskou situaci trefně popsal oxfordský profesor a známý publicista Timothy Garton Ash v listu The Guardian: „Jeden evropský lídr, francouzský prezident Emmanuel Macron má vizi, ale nemá prostředky. Pravděpodobní nástupci kancléřky Merkelové mají prostředky, ale ne vizi. Británie právě opustila klub, jen aby si nyní přední britští konzervativci hlasitě stěžovali, že nás USA nechávají v Afghánistánu ve štychu.“ 

A když si k tomu přidáme míru politických nesouladů uvnitř EU i v jednotlivých členských státech je to věru neradostný obraz.

Je naděje, že se změní? Upřímně řečeno nevypadá to tak a asi tomu nepomůže ani afghánský šok. Příznačné je, že ho jednotlivé evropské země musely zvládat fakticky nekoordinovaně, každá ve své režii, jak dokládá letecká evakuace uprchlíků z Kábulu. Navíc by byly bez Američanů bezmocní.

Rovnocenné partnerství s USA tak zůstává jen v rovině teorie, a navíc s perspektivou, že jednoho dne Američané Evropě v případě krize nemusí úplně pomoci, protože budou mít plné ruce práce jinde. Afghánistán je varováním. Tuší v Bruselu, že už je za pět minut dvaná

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více