Miloš Balabán: Hořká ochutnávka

Praha 27. srpna 2021

Afghánistán je považován za hřbitov impérií. Právem. Na počátku neslavného konce vždy stála chybná strategická rozhodnutí. Sovětské vedení nepromyšlenou invazí do této středoasijské země na konci sedmdesátých let přispělo k procesu rozpadu Sovětského svazu o dekádu později.

Američané tomu napomohli podporou protisovětských dušmanů. Ta se ale nakonec  obrátila proti nim a vedla k teroristickým útokům Al Káidy 11. září 2001 na New York a Washington.

Nyní se díky New York Times dozvídáme, že po masivním americkém útoku v říjnu 2001 na afghánské území byl Tálibán ochoten vyjednávat dohodu o ukončení války. Bývalý poradce šéfa amerického sboru náčelníků štábů Carter Malkasian uvedl, že byla chyba to odmítnout. „Mysleli jsme, že Tálibán zmizí a už se nevrátí. Taky jsme toužili po odplatě.”

Také podle amerického diplomata Jamese Dobbinse panovala iluze, že Tálibán je na kolenou a nikdy se nevrátí. Ignoroval se fakt, že Pákistán, který Tálibán zplodil sice opustil poraženou tálibánskou vládu, ale nikoliv Tálibán. „Takže Tálibán mohl dál verbovat, financovat, cvičit a chystat se zpět do Afghánistánu”, řekl Dobbins.

Lze připomenout, že Lachtar Brahímí, někdejší zmocněnec OSN pro Afghánistán dokonce připustil, že bylo chybou Tálibán nepřipustit na mezinárodní konferenci o budoucnosti Afghánistánu v prosinci 2001 v Bonnu.

Vždyť do invaze ovládal 80 procent území. Řetěz chybných rozhodnutí, které negativně ovlivnily globální bezpečnost, ale pokračoval invazí do Iráku pod vylhanou záminkou o existenci zbraní hromadného ničení, které měl mít k dispozici irácký režim. Odtud vedla cesta ke vzniku Islámského státu na území Sýrie a Iráku v roce 2014. Byl sice poražen, nicméně jeho metastázy nezmizely.  

 A teď zde máme neslavné afghánské finále s dohodou mezi USA a Tálibánem o stažení ze země. Její úroveň trefně okomentoval bývalý americký velvyslanec v Afghánistánu Ryan Crocker, který, když zjistil, že u jednání nebude afghánská vláda řekl:  „To nejsou mírová jednání, to je jednání o kapitulaci. Šlo o to, aby na nás Tálibán nestřílel, až se budeme stahovat.”

Stahování z kábulského letiště do 31. srpna, což je termín dohodnutý Američany s Tálibánem, řešilo i jednání G7.  Nejsilnější západní země ovšem nakonec konstatují, že všechny potřebné Afghánce evakuovat nestihnou.    

Walter Rusell Mead ve Wall Street Journal napsal, že afghánská katastrofa neohrozí víru v sílu americké armády a že svět nepochybuje o připravenosti odpovědět odvetným úderem, pokud dojde k napadení. Jenže zároveň dodává, že „tato katastrofa vede k něčemu vážnějšímu, což je mnohem obtížněji představitelné: přesvědčení, že Spojené státy nejsou schopny formulovat a provádět fungující politiku.“ 

A to není ve světě s mnoha dalšími horkými i potenciálními ohnisky konfliktů od Ukrajiny, přes Blízký východ, střední a východní Asii a Pacifik ve kterých jsou USA zaangažovány povzbudivé zjištění. Není tak nakonec Afghánistán hodně hořkou ochutnávkou dalších vážných krizí i na blízkém obzoru?

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více