Miloš Balabán: Utopené biliony a světové silokřivky

Praha 19. srpna 2021

Generálmajor ve výslužbě a profesor strategických výzkumů na univerzitě Johna Hopkinse David Barno, který velel i spojeneckým silám v Afghánistánu uvedl, že stažení amerických sil ze země i rychlost s jakou proběhlo tváří v tvář rychlému nástupu Tálibánu bude mít ještě hlubší dopad než stažení USA z Vietnamu v roce 1975 a dočasné stažení z Iráku v roce 2011.

Tragický výsledek Američanů v Afghánistánu se stane dominantním faktorem ovlivňujícím hodnocení vojenské síly a prestiže Spojených států na mezinárodní scéně na mnoho let, pokud to nezastíní další velký mezinárodní konflikt. Podle Barnoa to povede i k přesvědčení, že vojenská síla Spojených států a jejich politická ochota bránit své přátele a spojence ubývá.

Afghánistán sice byl před deseti lety označen za „oficiálního spojence“ USA ale jak vidět žádný praktický význam to vůbec nemá. Na druhé straně je hodně vratké mít za spojence někoho, kdo z 80 procent závisí na zahraniční, převážně americké, pomoci a její výsledky nejsou příliš vidět.

Dnes už neexistující afghánská armáda, která se kompletně vzdala Tálibům, toto demonstruje víc než názorně. A nehodila by se Severoatlantické alianci alespoň část z těch astronomických 90 miliard dolarů (1,94 bilionu korun) vynaložených na afghánské bezpečnostní síly k posílení aliančních schopností? Nyní se ale jejich vybavení a zbraně dostaly zdarma do rukou Tálibánu…

Prezident Biden je pod palbou kritiky za chaotický konec v Afghánistánu. Právem, nicméně podle posledních průzkumů veřejného mínění okolo 70 procent Američanů podporuje stažení amerických vojsk z Afghánistánu, a to napříč politickým spektrem. Prostě toho mají po dvaceti letech dvou neúspěšných misí v Iráku a v Afghánistánu už zjevně dost.

Afghánská zkušenost může i znervóznit i Ukrajinu, která je také deklarovaným americkým spojencem. Stejně jako v Afghánistánu podkopává Ukrajinu a její bojeschopnost vnitřní nestabilita a korupce, tedy věci, které za ni USA nevyřeší.  Spojencem sice zůstává, nicméně její úsilí o urychlení vstupu do NATO už Američané  odkázali do patřičných mezí. Ostrouhala i v případě plynovodu Nord Stream 2. Biden dal nakonec přednost nenarušení spojenectví s Německem.

Situaci s Afghánistánem ale musí pozorně sledovat a vyhodnocovat i Evropa, která byla souputníkem americké mise.  Teď vidí opět v přímém přenosu meze americké moci. A navíc musí horečně přemýšlet o tom, že nepovedené americké angažmá v Afghánistánu může vést k další masové uprchlické vlně, která má potenciál znovu rozkolísat evropskou jednotu.

Spojené státy chtějí Evropu víc zaangažovat do jejich geopolitického soupeření s Čínou. Byl by paradox, kdyby druhá nejsilnější světová ekonomika byla schopna nabídnout Tálibánu profitabilní ekonomickou spolupráci, která by mohla zemi stabilizovat. A vyžádalo by si to asi méně než dva biliony dolarů (skoro 50 biliónu korun) což je účet, který Amerika zaplatila za své dvacetileté afghánské angažmá.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více