Miloš Balabán: Překotné finále a obavy z budoucnosti

Praha 18. srpna 2021

Všechny odhady ohledně schopnosti Tálibánu ovládnout Afghánistán po odchodu Američanů zcela selhaly.

CIA mu dávala tři měsíce, ve skutečnosti to bylo méně než čtrnáct dnů. Afghánské ozbrojené síly na jejichž výcvik USA se spojenci vynaložily v posledních letech 83 miliard dolarů se sesypaly jak domeček z karet a spolu s nimi i  vláda.

Americký ministr zahraničí Antony Blinken může stokrát opakovat, že Kábul není opakováním Saigonu 1975, jenže horečná evakuace Američanů a jejich spolupracovníků z již obsazovaného Kábulu vrtulníky, křižujícími nebe nad afghánským hlavním městem svědčí o opaku. Vypadá to, že „blitzkriegem“  byli zaskočeni i sami Američané. 

A překotné finále dvacetiletého konfliktu Západu s Tálibánem nutí k vážnému zamyšlení, které v roce 20. výročí teroristických útoků na New York a Washington a intervence proti Tálibánu nebude příjemné.

Afghánistán poznamenal čtyři americké prezidenty a americkou zahraniční politiku. George Bush ml. nezvládl Afghánistán i kvůli tomu, že se rozhodl vtrhnout do Iráku. Barack Obama navýšil početní stavy vojsk a pak Tálibánu sdělil, kdy je hodlá vyvést. Trump slíbil konflikt ukončit a zahájil rozhovory s Tálibánem, což samo o sobě chybou nebylo.

Otázkou je, zda dohoda s Tálibánem byla úplně optimální. Na její detailnější posuzování ale nebyl prostor vzhledem k vnitropolitické vřavě spojené s tažením proti Trumpovi (snaha o jeho odvolání), pandemii a ekonomickým problémům.

Biden se rozhodl pro konečný tah, nicméně jak je vidět zřejmě nedisponoval úplně přesnými informacemi o „stavu na bojišti“. Teď se mu to může doma vymstít. Kritika za nezvládnutý závěr konfliktu roste.

 Celý afghánský příběh nemůže zůstat bez povšimnutí ani v NATO. Je třeba kriticky zhodnotit, zda příliš nepodlehlo „afghánskému syndromu“, který ochromoval kritický pohled na nekonečnou misi a rizika s ní spojená. Ostatně Evropa má teď co do činění s hrozbou velké uprchlické vlny, která vyvolává obavy z opakování téhož z roku 2015.

Bude ale NATO mít schopnost takovou kritickou debatu otevřít, když se týká nejsilnějšího člena aliance, se kterým stojí a padá?   Taková debata má ovšem svůj význam i proto, že Evropa je angažována v další složité operaci pod vedením Francie v africkém Sahelu. Signály o tom, že není úplně zvládaná nebo zvládnutelná se množí. A případný druhý Afghánistán by se mohl stát další velkou bezpečnostní komplikací.

 A i přes ujišťování Tálibánu o změně jeho politiky, která nebude stejná jako před dvěma dekádami je nutné se mít na pozoru. Novinář Peter Bergen, autor knihy „Vzestup a pád Usámy bin Ládina“ napsal, že pro globální džihádistické hnutí bude vítězství Tálibánu stejně významné jako vítězství Islámského státu v Iráku a Sýrii. Nevylučuje ani, že se do Afghánistánu vlije mnoho tisíc zahraničních bojovníků, aby se připojili k vítězným svatým válečníkům a získali vojenský výcvik.

Toho se musí nejvíce obávat Čína a Rusko, takže je přirozené, že maximálně diplomaticky manévrují ve snaze dohodnout se s Tálibánem na budoucí podobě vztahů, který by takový scénář eliminoval.  

Jedno je jisté už nyní: Tálibán zamíchal kartami mezinárodní politiky i geopolitiky a hra ještě není u konce.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)  

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více