Miloš Balabán: Geopolitická olympiáda

Praha 10. srpna 2021

Olympijské hry v Tokiu  byly zvláštní. Kvůli pandemii o rok odloženy a bez diváků. Většina Japonců z jejího pořádání nebyla nadšena, před olympiádou ukazovaly průzkumy veřejného mínění, že je odmítají až tři čtvrtiny z nich. Přesto Japonci zvládli roli organizátorů největšího sportovního svátku světa i přes velké překážky na jedničku.  

Panovaly i obavy, že covid a případné restrikce dokonce omezí sportovní soutěže. Tento scénář se nenaplnil a sportovci ukázali řadu famózních výkonů, které budou patřit do historie.

Rozhodně se neztratili ani Češi. Zisk jedenácti medailí, z toho čtyř zlatých, je  nejúspěšnějším olympijským vystoupením od vzniku samostatné ČR v roce 1993. Zastiňuje to nepovedený vstup do arény s „nakaženým letem“, který několika sportovcům zhatil olympijskou účast.

Olympiáda ovšem zůstává i odrazem reálií současného světa. Členy Mezinárodního olympijském výboru je 206 zemí, na alespoň jednu medaili dosáhlo celkem 85 zemí (včetně Sýrie, což je s ohledem na situaci v zemi hodno obdivu). Pro celou řadu zemí představuje účast na olympiádě vítanou příležitost světu připomenout svoji existenci. Takže jsme mohli v průběhu úvodního ceremoniálu her vidět země za jejichž vlajkou kráčelo jen pár účastníků.   I to má nepochybně svůj význam

Pokud se podíváme na celkové počty účastníků podle statistiky MOV zjistíme, že z 11 326 sportovců téměř polovinu vyslalo do Tokia 14 zemí, vesměs členů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).  A první desítka zemí s největším počtem medailí nepřekvapivě kopíruje pořadí zemí s nejvyšším objem HDP, ekonomickou výkonností, kvalitou života a samozřejmě globálním politickým a ekonomickým vlivem. První pětka to pečetí: zahrnuje Spojené státy, Čínu, Japonsko, Rusko a Velkou Británii.

Harvardský profesor Graham Allison, který se dlouhodobě věnuje americko-čínským vztahům, autor bestselleru Osudová past-Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin pak označil tokijskou olympiádu za geopolitickou.

V článku pro časopis Tne National Interest zanalyzoval rychlý čínský olympijský sportovní vzestup. Číňané vybojovali své první zlato až na olympiádě v Los Angeles v roce 1984 (tehdy byla bojkotována Sovětským svazem a dalšími zeměmi jeho tábora). Ale již na olympiádě v Pekingu v roce 2008 předehnali USA v počtu zlatých a svrhli ji z pozice olympijské velmoci č. 1. Allison pak i v tomto kontextu dochází k závěru, že nastal čas přiznat, že Čína je absolutně plnohodnotným americkým konkurentem.

Letos se Američanům podařilo nakonec co do počtu zlatých o jednu medaili Číňany v Tokiu předstihnout (39:38). I to ukazuje vyrovnanost sil a oprávněnost Allisonovi otázky, zda mohou USA a Čína tváří v tvář velké geopolitické rivalitě najít způsob „konstruktivní konkurence“. Jednu z odpovědí možná nabídne zimní olympiáda v Pekingu už za půl roku.   

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více