Až třetina nakažených Čechů chytla covid-19 v práci. Nejčastěji zdravotníci a učitelé

Praha 2. srpna 2021

„Z dostupných dat vyplývá, že zhruba třetina osob nakažených koronavirem v loňském roce se mohla infikovat v zaměstnání,“ říká prof. MUDr. Milan Tuček, CSc., přednosta Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Mezi profese, u nichž docházelo k nákaze v zaměstnání nejčastěji, patří kromě sester, učitelů a sociálních pracovníků třeba také strojníci nebo úředníci. Podle prof. Tučka má dodržování hygienických opatření právě v zaměstnání nadále velký význam.

Prof. Milan Tuček z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LF UK vychází ve své studii z registru infekčních nemocí Ústavu zdravotnických informací a statistiky (Informačního systému infekčních nemocí, ISIN). „Trasovat, a tedy i určovat místa přenosu koronavirové nákazy lze s rostoucím počtem případů obtížně. Z informací v registru ISIN můžeme nicméně vyčíst, jak často mohlo docházet k infekcím na pracovišti, respektive při výkonu povolání,“ vysvětluje prof. Tuček, který svá zjištění publikoval ve vědeckém časopise Central European Journal of Public Health.

Ze 732 202 covidových případů evidovaných v ISIN v období od loňského března do konce roku 2020 jich bylo na základě prokázaného výskytu viru na pracovišti a typu pracovního prostředí zařazeno 64 587 (9 %) do kategorie „pravděpodobná pracovní nákaza“. To jinými slovy znamená, že tyto nakažené osoby se s největší pravděpodobností infikovaly přímo v zaměstnání. Neznamená to ovšem, že všem těmto osobám lze uznat covid-19 za nemoc z povolání. Dalších 184 384 (25 %) případů spadá do kategorie „pracovní kontakt“, která zahrnuje případy, kdy nakažená osoba byla v kontaktu s koronavirem na pracovišti, ale přímou nákazu nelze předpokládat s jistotou. „S tím, jak na podzim rostl počet případů, přibývalo také nákaz mimo pracoviště. Mimopracovní nákazy převážily, ale celkově zhruba třetina nakažených osob se mohla covidem-19 nakazit v zaměstnání. Riziko, že se v práci nakazíte, bylo tedy značné a dodržovat protiepidemická opatření na pracovištích má velký smysl,“ zdůrazňuje Milan Tuček. Řada firem také proto podle jeho zkušeností testovala své zaměstnance dříve, než jim to bylo nařízeno ministerstvem.

Mezi profese, které se nejčastěji nakazily v práci, patří sestry a ošetřovatelé, záchranáři, učitelé, strojníci, úředníci, sociální pracovníci, lékaři, policisté nebo třeba horníci (viz graf).

Nemocí z povolání bude zřejmě přibývat

V České republice je možné za přesně stanovených podmínek uznat covid-19 za nemoc z povolání. V loňském roce tomu tak bylo u 150 nakažených osob, většinou zdravotníků. Lidé podle prof. Tučka často o této možnosti nevěděli nebo si neuvědomili, že ji mohou využít a nárokovat tak odškodnění. Samotná nákaza na pracovišti k tomu ale nestačí. Je třeba doložit ze zdravotní dokumentace klinický obraz průběhu onemocnění, laboratorní průkaz nákazy (antigenní nebo PCR), a k tomu musí epidemiolog hygienické stanice uznat, že na daném pracovišti existuje zvýšené riziko přenosu nákazy oproti běžnému riziku v populaci, a to i v době komunitního šíření nákazy. Covid-19 jako nemoc z povolání se tak týká především zdravotníků, kteří ošetřovali covidové pacienty nebo pracovali s inkriminovaným biologickým materiálem. „Pro uznání zvýšeného rizika nákazy nepostačuje samotný fakt, že pracujete v nemocnici,“ upřesňuje prof. Tuček a dodává, že Česká republika patří v uznávání nemocí z povolání spíše mezi země s citlivým přístupem, jako jsou třeba Německo nebo Itálie.

Podle informací prof. Milana Tučka žádostí o uznání covidu-19 za nemoc z povolání v letošním roce přibývá. V jednotlivých krajích už ministerstvem pověřená zdravotnická pracoviště, většinou ve fakultních nemocnicích, registrují stovky žádostí.

Zdroj: ÚZIS

Mgr. Lukáš Malý

O 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy

1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy je největší z českých lékařských fakult – navštěvuje ji přes 4500 studentů. Základními studijními programy jsou všeobecné a zubní lékařství, kromě nich nabízí fakulta studium dalších zdravotnických oborů, specializační a celoživotní vzdělávání a řadu doktorských programů. Každoročně absolvuje 1. LF UK více než 300 nových lékařů.

Fakulta je zároveň nejproduktivnější institucí v biomedicínském a klinickém výzkumu. Vědecká práce, pregraduální a postgraduální výuka se koná na 75 teoretických ústavech a klinických pracovištích společných se Všeobecnou fakultní nemocnicí, Fakultní nemocnicí v Motole, Ústřední vojenskou nemocnicí, Thomayerovou nemocnicí, Nemocnicí Na Bulovce i v dalších mezioborových centrech.

1. LF UK se rovněž podílí na projektu BIOCEV – evropském vědeckém centru excelence v oborech biotechnologie a biomedicíny – a projektu Kampus Albertov, zaměřeném na rozvoj excelentních vědeckých a výukových aktivit Univerzity Karlovy v oblasti přírodních a lékařských věd.

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více