Miloš Balabán: Tečka v Bílém domě

Praha 19. července 2021

Čtvrteční návštěva německé kancléřky Angely Merkelové v Bílém době u amerického prezidenta Joea Bidena je významnou událostí. Podtrhuje významnou roli Německa nejen v evropské, ale i ve světové politice.  

Zároveň je to s ohledem na její odchod z politiky i labutí píseň šestnáctileté éry v níž bezprostředně ovlivňovala americko-německé vztahy.      

Pro kancléřku je Biden čtvrtým americkým prezidentem po Bushovi ml., Obamovi a Trumpovi. Je asi ráda, že tomu tak je po čtyřech letech s Trumpem, který jí neměl rád, stejně jako jeho velvyslanec v Berlíně Richard Grenell. Ten veskrze nediplomaticky nadbíhal i kancléřčiným konzervativním protivníkům.

To už je minulost. Bidenova administrativa vynaložila hodně úsilí, aby vztahy s Německem pošramocené Trumpem vyspravila a ministr zahraničí Blinken prohlásil, že „USA nemají lepšího přátele, než je Německo.“

A podpořila to i činy: nakonec se asi smířila s dokončením plynovodu Nord Stream 2 z Ruska do Německa i když zřejmě za určitých podmínek. Mluví se o tom, že Německo bude kompenzovat Ukrajině výpadky tranzitních poplatků a financovat její energetickou transformaci. V Německu také nedojde ke snížení početních stavů amerických vojáků.

Americko-německé vztahy přesto úplně bezoblačné nejsou. Američané chtějí mít Německo na své straně fronty proti Číně, jenže co naplat: asijský gigant už před pěti lety předběhl USA jako největší německý obchodní partner a Berlín neplane entuziasmem k nějakému „odpojení“ od Číny a také chce udržovat komunikační i obchodní kanály s Moskvou.

Jistě je to reálpolitika, která ovšem odpovídá německým zájmům.   

V Berlíně mohou mít zároveň obavy, že Trump nebyl výstřelek, nýbrž symptom strukturální změny v americké politice ve vztahu k Německu a Evropě, jak poznamenal politický analytik Josef Braml ve Wall Street Journal.  

Takže je třeba přemýšlet i o samostatnější politice, což si stále v Evropě mnozí politici neumí nebo nechtějí představit.

Ty němečtí se mohou opírat i o názory veřejnosti. Podle průzkumu veřejného mínění uskutečněného společností Infratest Dimap pro list Die Welt loni v prosinci by bylo pouze 17 procent Němců ochotno jít do konfliktu s Čínou po boku USA, kdežto tři čtvrtiny by preferovali zachování neutrality.

Určitě ale nebude pro Německo jednoduché v budoucnu manévrovat v bouřlivých vodách mezinárodní politiky. To už je úkol pro nástupce Merkelové. Největší šanci má kancléřský kandidát konzervativního bloku CDU/CSU, kterému rostou preference Armin Laschet. Dá se očekávat, že na politiku Merkelové naváže i když asi jen těžko zopakuje jejích neuvěřitelných šestnáct let vládnutí za nichž se svět tak dramaticky a výrazně proměnil.   

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více