Miloš Balabán: Haitské memento

Praha 16. července 2021

Haiti, chudý stát v Karibiku, není v popředí zájmu světové veřejnosti. Výjimkou bylo zničující zemětřesení před jedenácti lety, které vyvolalo nebývalou vlnu mezinárodní solidarity.

Teď se ale opět dostalo do všech významných světových médií kvůli vraždě prezidenta Jovenela Moïseho v jeho sídle zřejmě skupinou najatých žoldáků. Její politické pozadí ještě není úplně jasné.

V zemi, která je v indexu lidského rozvoje ze 182 zemí na 149. místě a kterou ovládají oligarchové spolu s kriminálními gangy, to přesto až tak překvapivé není.  Sám Moïse se přitom začínal chovat jako diktátor. V roce 2019 se v zemi měly konat parlamentní volby, byly ovšem posunuty na podzim letošního roku. V lednu 2020 vypršel mandát parlamentu, prezident ho rozpustil a začal vládnout bez něj v rozporu s ústavou.

Letos v únoru 2021 vypršel i mandát prezidenta. Naplánoval referendum, které by upevnilo pozici prezidenta současně s rozpuštěním Senátu.

Novým diktátorem se už nestane. Je ovšem zajímavé, jak se dostal do prezidentského úřadu. Neměl totiž žádné politické zkušenosti, byl byznysmenem v sektoru pěstování banánů. V kampani slíbil Haiťanům konec chudoby, boj s korupcí, kriminálními gangy, rozvoj zemědělství, dostupné vzděláni a zdravotnictví.

Sliby, chyby. Obrázek Haiti je dnes následující: v zemi s 11 miliony obyvatel se šedesát procent obyvatel nachází pod hranicí chudoby a téměř čtyři miliony má problémy s dostupností potravin. Státní instituce nefungují, mezi sebou bojují kriminální gangy. Jeden z nejmocnějších, označený jako G9 po vraždě prezidenta dokonce vyzval své příznivce k opanování ulic. Podle zprávy OSN přinutilo násilí gangů prchnout ze svých domovů od 1. června více než 13 tisíc lidí. 

Haiti je tak ukázkovým příkladem „zhrouceného“ státu. Takže jen těžko mohou Spojené státy a OSN vyslyšet žádost haitské vlády o vyslání jednotek, které by pomáhaly udržovat veřejný pořádek. V okamžiku, kdy USA chvatně opouští Afghánistán by to pro prezidenta Bidena byla politická sebevražda.

Na druhé straně je asi potřeba se zamyslet nad tím co může totální selhání a rozpad státu přinést. Nemůže se Haiti stát lákavým přístavem a základnou pro kriminální uskupení operující i v globálním měřítku? Ostatně není daleko od Latinské Ameriky s jejími drogovými kartely. Asi není náhodou, že se do vyšetřování vraždy Moïseho zapojila Kolumbie.

Situace na Haiti může zároveň potvrzovat, že nelze podceňovat „haitské symptomy“ v zemích se kterými spolupracuje EU ve svém bezprostředním okolí s cílem přibližovat je více k Unii. O tom, že existují není na Balkáně nebo ve východní Evropě pochyb.

Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik) 

Sdílejte ...

Jeden myslel na “Miloš Balabán: Haitské memento

  • 16.7.2021 (9:26)
    Trvalý odkaz

    Neměli bychom se vyhýbat paměti či dokonce ji ztrácet. Vždyť ono diktátorství zrovna tady má nejen tradici, ale i nevykynožitelné kořeny. Ptejme se PROČ a zjistíme, že zde nejde o náhodný jev. Historie budiž vždy učitelkou i korektivem života. Bez ní nelze
    porozumět předmětnému vývoji, natož současnosti a výhledům.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více