Miloš Balabán: Odvážná kancléřka a rozlomená Evropa

Praha 29. června 2021

Německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Macron zaskočili na posledním unijním summitu lídry zemí EU s návrhem na uspořádání setkání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Pokud se s Putinem mohl osobně sejít prezident Biden, nic nepřekáží tomu, aby se EU odhodlala ke stejnému kroku, řekla Merkelová.

Kancléřka v předvečer summitu s Putinem telefonicky hovořila u příležitosti 80. výročí útoku nacistického Německa na SSSR. Podle médií v rozhovoru zaznělo, že pro osud poválečné Evropy mělo klíčové místo překonání vzájemného nepřátelství a smíření ruského a německého národa a že v současnosti zajištění bezpečnosti našeho společného kontinentu je možné pouze společným úsilím.

Poté 22. června vyšel v listu Die Zeit Putinův článek „Být otevřený minulosti navzdory“.  Ekonomickou spolupráci s Německem považuje za osu vztahů a konstatuje, že bez smíření s Německem by nebylo současné EU, kde tón udává právě Německo. Lze to i číst jako poselství německým elitám: spolupráce s Ruskem je výhodná a konflikt je pro ni hrozbou. Zopakoval ideu Charlese de Gaulla o vytvoření Evropy od Atlantiku po Ural, což byl signál Macronovi, který se na de Gaullovu politiku odvolává. Putin ideu rozšiřuje zmínkou o jednotném kulturně-civilizačním prostoru od Lisabonu po Vladivostok.   

Putin tak možná nabízí Rusko jako most mezi Evropou a Asií. Evropě by to mohlo pomoci řešit tlak Washingtonu na účast v protičínské koalici, což úplně neodpovídá evropským ekonomickým zájmům.

Merkelová v každém případě nyní upřednostňuje, aby ve vztahu k Rusku bylo dosaženo shody na celoevropské úrovni. Šla s Macronem na summit s kůží na trh, jenže pohořela. Setkání s Putinem bylo odmítnuto.

Poté naznačila, že mnoha lídrům zemí EU scházela politická odvaha: „Osobně bych chtěla něco odvážnějšího, ale to není špatné a budeme pokračovat v práci.“ Rakouský kancléř Kurz, který patřil ke skupině lídrů z Itálie, Řecka a Kypru, kteří podpořili francouzsko-německý návrh vidí situaci optimisticky: prohlásil, že je velmi rád „že začal pohyb k dialogu s Ruskem“. 

Poláci a pobaltské země se mohou cítit jako vítězové nad Německem a Francií, jenže to opět nasvítilo, jak je Evropa hluboce nejednotná.  Brutálně otevřeně situaci okomentoval profesor Michael Lambert z pařížské Sorbonny: EU se musí orientovat na dvě mocnosti Francii a Německo, a ne na malé země jako Česko nebo země Pobaltí, které ještě stále upřednostňují regionální přístup k řešení mezinárodních otázek.

Líbit se nám to nemusí. Zůstává ale faktem, že Německo a Francie budou i nadále pokračovat ve své „východní politice“ i přes výsledek posledního summitu. I proto, že vnímají globální kontext dynamických změn v současné mezinárodní politice. A my musíme dávat pozor, aby nám neujel vlak.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik) 

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více