Miloš Balabán: Amerika je zpět. Nadlouho?

Praha 24. června 2021

Heslo „Amerika je zpět“ se už stalo symbolem prezidentství Joea Bidena. Bylo mnohokrát skloňováno v průběhu jeho první zahraniční cesty na summit G7, NATO a setkání se špičkami EU. Znamená obrat od Trumpova neoizolacionismu reprezentovaného heslem „Amerika na prvním místě“.

Američtí spojenci tak slyšeli úplně jiné tóny než v uplynulých čtyřech letech, které měly i nádech vážného strategického posunu jako třeba v případě Trumpových úvah o tom, že by USA mohly opustit NATO.

I v reakci na to se objevily vážné ideje o nutnosti, aby se Evropa spoléhala více na svoje síly. Lze připomenout snahu francouzského prezidenta Macrona o strategickou autonomii Evropy ve vojenské oblasti, nebo důraz německého ministra zahraničí Maase na větší technologickou a digitální evropskou suverenitu.

Zeslábne po Bidenově obratu toto úsilí nebo bude přizpůsobeno novým reáliím?  Evropa musí v prvé řadě pozorně sledovat vnitropolitické dění v USA. Fareed Zakaria napsal minulý týden ve Washington Post komentář s výmluvným titulkem „Americká diplomacie je zpět, ale americká demokracie nikoliv.“ 

Přichází v něm s vážnými závěry: role USA jako „majáku demokracie je oslabena, rozpad americké demokracie je skutečný a dokud jí nebudeme moci opravit není možné s jistotou říct, že Amerika je zpět. Umožní to extrémně polarizovaná americká politika, což vyhřezlo na povrch zvláště v posledních letech?

Takže představa, že stačí zmáčknout po čtyřech letech pauzy, kdy se Amerika začala stahovat z globální politiky, tlačítko „obnovit“ a vše se automaticky vrátí do normálu může být ošidná. Stále visí ve vzduchu otázka, zda byly minulé roky pouhou anomálií nebo spíše předzvěstí nějaké trvalejší změny. Přitom návrat Trumpa nebo jemu podobného politika za tři nebo sedm let vyloučit absolutně nelze.

Důležitý je i globální kontext. Pro USA je teď nejstrategičtějším problémem. jak se vyrovnat s růstem Číny, Američané o tom přesvědčili i NATO, zjevný je po summitu trend jeho reorientace čínským směrem. Bude mít ale Evropa vůli nebo zdroje, aby se jím úplně vydala? Příznačné jsou pochybnosti  Macrona, který na tiskové konferenci po bruselském summitu uvedl, že potřebuje „strategické vyjasnění“ účelu NATO s tím, že Čína není v jeho mapě geograficky v Atlantiku, i když má možná mapa problém.

Závěry? Nejistota ohledně americké politiky zůstává, třecí plochy mezi USA a Evropou jen tak nezmizí, jakkoliv mají k sobě stále blízko. A Evropa musí nejen přemýšlet ale i konat, jak obhájit a prosazovat samostatně svoje zájmy při plavbě bouřivými vodami měnícího se světa i bez USA. Jistá skepse, zda na to má v konfrontaci s mnoha protichůdnými zájmy členů EU je na místě.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více