Miloš Balabán: Další pokus o obnovu Západu

Praha 8. června 2021

Koncem týdne se uskuteční ve Velké Británii summit zemí G7. Klub sedmi nejbohatších zemí Západu – USA, Německa, Francie, Velké Británie, Itálie, Kanady a Japonska – už ale není „světovou vládou“ jako donedávna, nýbrž jen „klubem mocných“ politického Západu. Centrum globální síly se přemístilo do Asie.Přesto má G7 výrazný hlas v globální politice.


Chce ho posílit i britský premiér Boris Johnson pozváním Indie, Jižní Koreje a Austrálie na summit. Podpoří ideu prezidenta USA Joea Bidena o vytvoření uskupení deseti demokratických mocností D10, které by mělo Západu pomoci čelit Číně a Rusku jako mocnostem, které vyznávají jiný model vládnutí doma i na mezinárodní scéně.


Nebude to jednoduché po dvou dekádách politických proher Západu. V roce 2003 se invazí Spojených států do Iráku nepodařilo exportovat liberální demokracii na Blízký východ. Výsledek jsme mj. viděli v masách uprchlíků do Evropy.


Po vypuknutí finanční a ekonomické krize v roce 2008 se málem zhroutily světový finanční systém a eurozóna, což mělo vážné politické následky.


„Tržní globalizace“ vedla k Brexitu i zvolení Donalda Trumpa za amerického prezidenta. Nepomohla ani pandemie: růžky vystrčil sebevražedný nacionalismus. Výroční zpráva Mnichovské bezpečnostní konference 2020 trefně hovořila o éře „bezzápadnosti“.  

     
Snaha o „obnovu Západu“ tak dává smysl. Vlajkovou lodí se v tomto ohledu může stát dohoda zemí G7 o zavedení daně ze zisku globálních firem v minimální výši 15 procent na které se dohodly ministři financí sedmičky. Cílem dohody je odradit nadnárodní společnosti od přesouvání svých sídel do zemí s nižší úrovní zdanění.


Podle německého ministra financí Olafa Scholze je to „dobrá zpráva pro daňovou spravedlnost a solidaritu a špatná zpráva pro daňové ráje po celém světě.”


Uvidíme, jak dlouho nadnárodním korporacím a velkým technologickým firmám,  jakými jsou Google, Facebook a Amazon, vydrží prvotní náznak podpory, který plánu vyjádřily.


Západ musí konstantně řešit jedno dilema. Dá se úplně sladit politika ve vztahu k Rusku a Číně? Na straně jedné existuje snaha o jejich zadržování a zatlačování, na straně druhé ekonomické zájmy. Pálit ekonomické mosty k obrovskému čínskému a stále atraktivnímu ruskému trhu, se nikomu příliš nechce.
Ukazuje to zpráva nadnárodní poradenské společnosti Ernst & Young Investiční atraktivita evropských zemí v roce 2020 věnovaná Rusku. Zaujalo jedenácté místo mezi top evropskou dvacítkou. Hlavními investory do ruské ekonomiky ze zemí G7 jsou Německo, USA a Itálie. U Německa to nepřekvapí, za posledních dvacet let v Rusku realizovalo 418 projektů.


Zajímavé ale je kam aktuálně nejvíce svými projekty, stejně jako USA, míří: do agroprůmyslu. Podle amerických společností se jedná o strategické rozhodnutí s ohledem na to, že Rusko je v dané oblasti jedním z globálních lídrů na rozvíjejících se trzích.


Reálie současného multipolárního světa jsou zkrátka ošidné. V Česku se pak nedivme, že nám spojenci občas dají košem, když po nich chceme, aby nás proti Rusku podpořili víc než jen gesty.   

Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik)

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více