Antonín Rašek: Bude to po Trumpovi ve vztazích s Ruskem za Bidena lepší?

Praha 12. února 2021

Kdybychom chtěli zobecnit mínění našich politiků, komentátorů a veřejnosti o budoucím americkém prezidentovi, výsledkem by byl tristní soud, že nám to bylo a vlastně i je téměř jedno. Celonoční vysálání o americké prezidentské volbě a další komentáře stálo ale za to sledovat. Ani ne snad jako jisté drama, jak se vyvíjely volební výsledky. Skutečné trauma následovalo později při sčítání zaslaných hlasů.

Daleko zajímavější byly názory pozvaných expertů, z nichž moderátoři a reportéři nemuseli mít zrovna tu největší radost. Převládala skepse, do jaké situace se Spojené státy a americká společnost vnitropoliticky i mezinárodně-politicky po zlomu století a tisíciletí a zvláště v posledních trumpovských letech dostaly.

Ohlédnutí za Trumpem

I když si Američané udržují silné postavení, je patrné oslabení jejich globálního postavení, dominance či leadershipu. Nejvážnější je konstatování, že Američané postupně ztráceli chuť i šanci situaci změnit nebo alespoň nepříznivý vývoj zastavit.

Jako argumenty při kritickém posuzování vnitropolitické situace se nejčastěji uvádějí etnicky a sociálně podmíněné pouliční demonstrace a nezvládaná pandemie. Přesto se dá říct, že až do té doby se ekonomika vyvíjela přinejmenším standardně a dolar si stále udržoval silné postavení. Trumpovi se ale nepodařilo získat převahu v ekonomickém soupeření s Čínou.

To souvisí jen s částečnými úspěchy prezidenta v zahraniční politice. Lze mu přiznat k dobru, že nevyvolal žádnou novou válku a pomohl upevnit postavení Izraele v klíčovém bezpečnostním prostoru. Nepodařilo se ale odejít z Afghánistánu, jednání s Kimem Čong-unem zůstalo na mrtvém bodě a příliš šťastné nebylo ani odstoupení od smlouvy s Íránem.

Vážným problémem jsou narušené vztahy s Evropou, zvláště ústup od ekonomické dohody a neplněním výdajů na obranu, i když za Trumpova vládnutí stouply v Evropě o 400 miliard dolarů. Vůči Rusku postupoval Trump tvrdě, ale citelněji bylo sankcionováno za Baracka Obamy. Ukrajina se od Bílého domu vojenské pomoci nedočkala. Bezprecedentní bylo zrazení Kurdů; podobně se kdysi Američané zachovali při odchodu z Vietnamu a nejspíš tomu tak bude i v Afghánistánu.

Nejsmutnější byly predikce, že po volbách mohou pokračovat demonstrace. To nesvědčilo o dobrém stavu americké demokracie. Co ale zatím chybělo, bylo dějinně podmíněné připomenutí, že Američané byli v podobných krizích několikrát, naposled kvůli válce ve Vietnamu. A vždy se z nich dostali. Mají stále obrovský potenciál. A politickou polarizaci nelze ze sociologického pohledu zaměňovat za rozdělenou americkou společnost.

K Trumpovi zády?

Tak lze charakterizovat sílící negativní postoj značné části lidí na sociálních sítích k povolebnímu chování Donalda Trumpa i k jeho osobnosti. I když nikdy valný nebyl. Na druhé straně postupně převažuje optimistické mínění o Joeovi Bidenovi, že pro svět a zvláště pro Evropu je jeho vítězství příslibem lepších transatlantických vazeb. To je v neklidné politické situaci ve světě žádoucí. Také se podle části diskutujících dá očekávat větší ochota USA jednat s Ruskem, na prvém místě o odzbrojení. Svět bez smluv omezujících jaderné i klasické zbraně není bezpečný.

Je zajímavé, že nikdo již příliš nevychází s argumenty, jak dalece americké volby ovlivnili Rusové a konkrétně Vladimir Putin. Lze však identifikovat dost průhledné ruské desinformace o podvodech ve volbách. Jeden z diskutujících na sociálních sítích napsal, že „Rusové nemusí vyrábět žádné dezinformace. Stačí předávat dále, co o sobě navzájem psali oba kandidáti na prezidenta“.

Některým lidem vadí, jak se kolem Bidena zároveň vytváří svatozář. V řadě hodnocení chybí objektivita a střízlivost. Podobně jako tomu bylo u Obamy, který sotva se usídlil v Bílém domě, obdržel Nobelovu cenu za mír. Svět válek ale nezbavil. Ani od Bidena v příštích čtyřech letech nelze očekávat zázraky. Jistá naděje snad je.

Nejhorší je, že Amerika zůstává rozpolcená, jakkoli mohou být vzájemné vztahy vyhrocenější jen v politické oblasti. Vládnutí nebude mít proto Biden nikterak jednoduché, s velkou pravděpodobností kvůli Senátu. Před Bidenem je příliš mnoho vážných témat, ke kterým se musí vrátit. Vzhledem k ekonomické krizi jako důsledku pandemie budou podobně jako před volbami společnost daleko více trápit problémy sociální.

Všechno tohle jako kdyby Trump ve své sebestřednosti, narcismu a neschopnosti uznat porážku nechápal, nebyl si vědom dědictví, které po sobě zanechává, a navíc komplikoval bez zjevných důkazů předání moci. Tím i hazardoval a hazarduje vlastním sedmdesátimiliónovým volebním potenciálem, kdyby se chtěl pokusit znovu kandidovat. Nemluvě o tom, jak škodí republikánům.

Zatímco Bidena podporují neoliberálové, Trumpa lidé tíhnoucí k autokratičtějšímu či neliberálnímu stylu řízení, o který současný obyvatel Bílého domu usiloval. To oslabovalo už tak ohrožené dominantní postavení Spojených států ve světě a pověst o jejích demokratických

Mohli by se Rusové a Američané na něčem dohodnout?

Nás teritoriálně logicky zajímají vztahy s Ruskem. Ruský prezident Vladimir Putin navrhl americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi spolupráci v kybernetické bezpečnosti, včetně záruk nevměšování se do voleb a vnitřních záležitostí. Za napjaté situace ve světě byla to informace překvapivá. Některé jedince to jen rozesmálo; jiným to připomnělo omluvu Kim Čong-una Jihokorejcům za zastření jednoho jejich úředníka na hranicích.

Jenže z ruské strany šlo zřejmě o pokus, jak zabránit tomu, aby byla Moskva obviňována z toho, že se zaplétá do amerických prezidentských voleb. Zároveň každého napadlo, že návrh by zbavil Američany jednoho z argumentů ruského vměšování do vnitřních záležitostí Spojených států. De facto se ale nic vážnějšího neprokázalo.

Putin navrhl uzavřít dohodu s programem opatření, která by vedla k obnovení lepších vztahů mezi USA a Ruskem při využívání informačních a komunikačních technologií. Měla vyloučit incidenty v informačním prostoru v souladu s analogickou a dosud platnou sovětsko-americkou dohodou o prevenci incidentů na volném moři a ve vzdušném prostoru nad ním uzavřenou v roce 1972.

Moskva si tím analogicky chtěla zajistit, aby se ani druhá strana nevměšovala do jejích záležitostí, o čemž se u nás mnoho nedozvídáme.

Ve hře byla hypotéza, že Putin vstoupil do hry v momentě, kdy Peking zjevně nechtěl, aby Trump v prezidentské roli pokračoval. Americký prezident tak návrh dohody mohl pochopit jako jeho podporu. Jistě ne v souladu s čínským přesvědčením.  

V prvních reakcích se Putinova iniciativa považovala převážně za dobrý tah. Ale zároveň i průhledný. A tak to asi pochopil Bílý dům.

Obě strany věděly, že jediné co je v pokusech přechytračit tu druhou omezuje, jsou technologické možnosti, ne nějaké dohody.

Rozhodující bylo mínění Trumpova okolí i jeho samotného, jak dalece Putinův záměr může pomoci, či uškodit republikánům ve volební kampani. Bylo i otázkou, jak dalece návrh přišel ve správný čas, přesněji nepřišel-li pozdě. Nebo bylo cílem jen odvést pozornost od důsledků spojených s případem Navalného, jak si myslí někteří komentátoři zveličující jeho význam?

Kreml možná počítal s tím, že spolu s potenciálně zhoršujícími se výsledky volebních preferencí se může Trump dostat do úzkých a sáhne jako po záchranném lanu po ledačems. Spíše to ale nasvědčovalo tomu, že příkop je příliš hluboký a snaha se pokusit jej přeskočit malá či vůbec chybí. V kladném případě by to znamenalo, že to jedna ze stran nepotřebuje k překlenutí vlastních problémů udržovat ve světě napětí. Většina lidí byla proto jen zvědavá, jak Trump zareaguje, což byl symptom doby a způsobu vládnutí, že to nedokážeme s větší pravděpodobností alespoň odhadnout. A tak jako obvykle v posledních dobách to kladně nedopadlo. A bylo proto otázkou, jestli se k tomu Putina Biden vrátí,

Došlo ale rychle ke konkrétnímu překvapení. Spojen státy a Rusko se dohodly na prodloužení končící smlouvy o kontrole jaderných zbraní. Její platnost trvala jen do jen 5. února. K prodloužení smlouvy o kontrole jaderných zbraní START 3 si obě strany vyměnily příslušné diplomatické nóty. Dohoda bude prodloužena o pět let bez jakýchkoli předběžných podmínek. Prodloužení dohody představuje významný strategický úspěch. I když jedna vlaštovka ještě jaro nedělá.

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více