Kazachstán – nástupnictví a dodržování závazků po rozpadu SSSR

 Praha/Astana 11. prosince 2017

Nově nezávislý stát není povinen zachovávat v platnosti žádnou smlouvu nebo stát se její stranou z pouhého důvodu, že k datu sukcese států smlouva platila vzhledem k území, k němuž se vztahuje sukcese států.

Jedná se o výňatek z Vídeňské úmluvy OSN ze dne 23. srpna 1978 “Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám.“ Dokument je stálý a reprezentativní. Podle jeho ustanovení není Republika Kazachstán povinná plnit závazky, které uzavřel bývalý SSSR. To platí i v případě dlouhodobého soudního sporu s kanadskou těžební společností World Wide Minerals (WWM). Středoasijská republika není povinná plnit závazky bývalého SSSR. Uvedená  kauza  měla  být  dávno ukončena. O ukončení sporu by měla mít zájem především kanadská vláda. Dokonce nejen samotná kanadská společnost WWM, která hraje toto absurdní  divadlo, ale i  sama Ottawa z nějakého  nepochopitelného důvodu nadále trvá  na svém požadavku.

Krátký úvod do historie. V roce 1995 po rozpadu Sovětského svazu kanadská společnost World Wide Minerals apelovala na vládu Kazachstánu s obchodním návrhem – Republika Kazachstán  předá  WWM  do užívání úložiště  uranových ložisek společně s celým těžebním  komplexem pro těžbu uranu s jeho chemickým zařízením. V reakci na to WWM slíbila, že do několika let investuje do vývoje tohoto odvětví alespoň 100 milionů dolarů. Společnost WWM následně přislíbila, že je připravena přilákat do Kazachstánu strategické finanční a průmyslové partnery a investory. Současně se bude snažit udržovat pro zaměstnance příslušnou sociální infrastrukturu v okolí komplexu – mateřské školy, topenářské systémy v sousedním městě a tak dále. Manažeři WWM současně ujišťovali, že kazašští dělníci nebudou propuštěni, naopak bylo přislíbeno, že se uskuteční jejich rekvalifikace podle západních  modelů a dokonce byl dán příslib, že budou kazašští pracovníci  vysílání  do Kanady,  kde absolvují  profesionální odborné školení.  O rok později byla podepsána oboustranná smlouva.

Na základě uvedené smlouvy poskytl Kazachstán záruky, že kanadská společnost obdrží licenci na vývoz uranu v rámci  mezinárodního  obchodního trhu, ovšem jen s jednou podmínkou – vše musí probíhat v rámci kazašské legislativy. Srozumitelná  smlouva v souladu s právem. Nedodržovaní uvedených právních skutečností nastartovalo komplikace z hlediska další spolupráce. Vzájemné vztahy se zkomplikovaly.  Kanaďané, kteří dobře vědí, že právo na prodej kazašského uranu v USA patří americké firmě  Nukeminc, nicméně požadovali, aby Kazašská vláda vypustila  uvedenou formulaci  ze smlouvy. Jejich požadavky byly odmítnuty, protože výhradní právo z hlediska prodeje uranu bylo uděleno americké společnosti.

Kanadští investoři se nechtěli vzdát své myšlenky z hlediska vypuštění formulací o nároku americké firmy ze smlouvy a přikročili dokonce k vydírání a  zastavili výrobu v podnicích, kde působil  jejich  management.  Svým postupem dali Kanaďané  najevo, že původně neměli v úmyslu dodržovat vzájemné dohody a neměli v úmyslu investovat do rozvoje uranového průmyslu v Kazachstánu. Již za šest měsíců tato absurdní a cynická politika Kanaďanů  způsobila  společné   těžební  a chemické společnosti  velké ztráty a úroveň produkce klesla téměř o 60%. Perspektivní uranová společnost   začala upadat.

Společnost WWM tvrdila, že výrobu v uvedeném odvětí zastavila z důvodu neexistence obchodních  příležitostí pro uvádění produktů na trh v USA a snažila se prosadit  svůj záměr aby obchodování  s uvedenou komoditou nebylo omezeno jenom na USA.  Jak je vidět, tak kanadská společnost v této záležitosti v podstatě „znevážila“ uzavřené smlouvy. Z uvedeného důvodu kazašská vláda obvinila World Wide Minerals z porušování kazašského práva, poškozování těžební společnosti  a životního prostředí a následně ukončila smlouvu s kanadskou stranou. Společnost kvůli svému neprofesionálnímu jednání a finanční nesolventnosti zkrachovala.  Majetek  WWM byl prodán.

Následovala celá série soudních sporů. Společnost World Wide Minerals opakovaně žalovala vládu Kazachstánu a Kazatomprom v mezinárodní arbitráži ve Stockholmu a  u amerických soudů. Ale všechny její pokusy o vrácení majetku nebo o získání odškodnění skončily vždy neúspěchem.  Odvolací soud v okrese Columbia  jasně uvedl  „Rozhodnutí o vydání nebo neudělení vývozní licence je svrchovaným aktem Kazachstánu založeným na vnitřních zákonech a výnosech republiky“. Je tady další velice důležitý detail ve prospěch Republiky Kazachstán  – Kanada  neměla uzavřenou  žádnou dohodu o podpoře a vzájemné ochraně investic s Republikou Kazachstán. Zatímco USA měla  uvedenou vzájemnou dohodu uzavřenou.   Příslušný dokument vstoupil v platnost v roce 1994  a  na jeho základě byla zahájena spolupráce s americkou  společnosti Nukeminc  a Republikou  Kazachstán.

Kanadská společnost World Wide Minerals dále pokračovala ve svých požadavcích a začalo další kolo vzájemné  konfrontace. Na začátku loňského roku kanadský Arbitrážní soud přehodnotil skutečnosti a přiznal nároky kanadské těžební společnosti vůči Republice Kazachstán. Současně vzrostla výše původní pohledávky  z 1 miliardy US dolarů na stávající 3 miliardy US dolarů. V co doufají a co chtějí dosáhnout  Kanaďané?  Bude to znít divně, ale kanadská strana se odvolává  a odkazuje  na dvoustrannou dohodu o investicích mezi Kanadou a SSSR, která jim má zaručovat  ochranu jejich investic. Toto absurdní rozhodnutí bylo  podpořeno nejen rozhodčím tribunálem, ale také kanadskou vládou, která uvedla, že Kazachstán je právním nástupcem všech investičních závazků SSSR. Jak se říká – bez komentáře. Právníci World Wide Minerals šli ještě  dále a uvedli následující: „Toto je historické rozhodnutí v oblasti mezinárodního práva. Poprvé se některá země s výjimkou Ruska bude považovat za právní nástupce mezinárodní investiční smlouvy uzavřené SSSR. „

Není třeba dodávat, že uvedená situace zcela přešla do žánru tragikomedie. V Kazachstánu odmítají pochopit, proč by dohoda podepsaná předsedou Rady ministrů SSSR Nikolajem Ryžkovem měla převažovat nad národními zájmy suverénní republiky? Ptám se „Kdo je to Nikolaj Ryžkov, jaký vztah má k nezávislému  státu?“ Ve skutečnosti je to cizinec, který nemá nic společného s Republikou Kazachstán. Kromě toho, jak může být Republika Kazachstán považována za právního nástupce SSSR, když uvedenou roli dávno převzala Ruská Federace? Uvedené otázky zůstali z kanadské strany nezodpovězené.

Dne 21. prosince 1991 vyzvala Rada hlav Společnosti nezávislých státu (SNS) Ruskou federaci, aby  řešila své nástupnictví po  rozpadlém SSSR a  podpořila myšlenku SNS  –  „aby Rusko pokračovalo v nástupnictví  po rozpadlém SSSR v Organizaci spojených národů, včetně stálého  křesla v Radě bezpečnosti a dalších mezinárodních organizacích.“  V jazyce mezinárodního práva to znamená jedno – na rozdíl od ostatních bývalých sovětských republik, které vyhlásily svojí samostatnost, Ruská federace zůstala stejným státem, který pokračoval ve svých právech a povinnostech bývalého SSSR a již existující  RSFSR a Ruského impéria.

Mezinárodní společenství uznalo nové postavení Ruska téměř okamžitě po rozpadu  Sovětského svazu  s podmínkou, že se jeho bývalé  republiky  nebudou podílet na finančních závazcích Sovětského svazu. Moskva převzala veškeré finanční závazky SSSR k zahraničním věřitelům. Hlavní podíl na dluhu, asi 64%, vznikl v posledních letech existence země, kdy skomírající stát marně hledal „zlato strany“ a vláda se snažila vyřešit všechny vnitřní problémy půjčováním si na zahraničních  trzích.  V roce 2006 Ruská federace vyrovnala všechny dluhy Pařížskému klubu a všem jeho členským zemím, které uznaly Ruskou federaci za jediného právního nástupce bývalého  SSSR jak pro dluhy, tak pro další aktivity.

Mezinárodní experti říkají: „Pokud se po rozpadu země změní národní státnost v mezinárodním-právním smyslu, přeruší se mezinárodní právní subjektivita.“

Uvedená právní skutečnost se plně vztahuje na Republiku Kazachstán. Společnost WWM nikdy nepůsobila v SSSR a z tohoto důvodu sama nemůže apelovat na zastaralou a neúčinnou smlouvu. Je potřeba zamyslet se nad Kanadskou politikou.   Mnoho západních zemí po rozpadu SSSR urychleně projednalo  smlouvy o podpoře a vzájemné ochraně investic již s nezávislými státy –  Ottawa tak neučinila. Zdá se, že Kanada svým přístupem dává najevo, že právní nástupnictví Ruské federace po rozpadu SSSR je nelegitimní a uvedené právní  smlouvy a ujednání  jsou bezvýznamná a zbytečná. Kanada se snaží přesvědčit svět, aby se Astana vrátila do sovětské minulosti a v podstatě jedná v rozporu s vlastními národními zájmy. Analytici říkají – „v právní společnosti se taková skutečnost nemůže stát a nikdy se nestane“.   Žádný stát na světě to neudělá a hlavně  k tomu neexistují žádné  právní důvody.

Odborníci  v současnosti  připravují  právní podklady a prognózy, které vypadají pro samotnou Ottawu  nepříznivě.  Za prvé: podporou WWM může kanadská vláda výrazně zkomplikovat bilaterální vztahy mezi oběma státy. Za druhé: zapojením se do takto rozporuplného sporu poškozuje sebe sama a svůj obraz ve světě. Kazachstán má v uvedené kauze celou řadu protinávrhů a jeho  trpělivost také nebude nekonečná.  Je tedy předpoklad,  že obyčejný kanadský daňový poplatník zaplatí za nekompetentní rozhodnutí své vlády. Není tajemstvím, že soudní výlohy a náklady v těchto  kauzách  zpravidla dosahují značné výše.  Jsou další notoricky známé skutečnosti, které mohou vysvětlovat  oficiální stanovisko Ottawy,  a to je  podezření z možné  korupce.

Zřejmě silná lobby ve vedení WWM nechce ztratit své postavení, a proto se snaží dosáhnout svých zájmů za každou cenu. Lidé Kazachstánů věří, že uvedená kauza bude mít spravedlivé řešení.

SveP.

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více