Muži v dějinách – generál Laudon

Praha 25. září  2017

Jen tři habsburští válečníci získali hodnost generalissima. Albrecht z Valdštejna, Evžen Savojský a Gideon Laudon. Posledně jmenovaného, jenž se vyznamenal zejména ve válkách proti Prusku a Osmanské říši, mnozí zajisté znají především díky oblíbené písni Generál Laudon jede skrz vesnici… Mimochodem, je to jediný rakouský vojevůdce, o němž se dodnes zpívá u táboráků i v hospůdkách.

Rozhodě není bez zajímavosti, že zaklení himllaudon neboli Himmel Laudon!, tedy Nebesa Laudon!, se váže právě k tomuto obávanému vojevůdci. Byl to projev  zoufalství nepřátelských vojsk, které se zrodilo v červnu 1758, kdy Laudonova vojska přinutila Prusy zrušit obležení Olomouce a stáhnout se do Slezska.

Milostná romance patnáctileté dívky, jejíž dosavadní život provázel převážně strach. Nepředstavitelné, nemožné? Nikoliv! Na přelomu jara a léta 1631 ji prožila Anna Eliška Vitanovská z Vlčkovic. Právě jí  tajemný básník, kryjící se iniciálami VDZ, věnoval sborníček milostných veršů.

Odkud přišel kavalír, který v květnu uvedeného roku dámě svého srdce přinesl básně? Ze Strakonic či z Volyně nebo…? Na základě indícií a dedukce lze říci snad jen to, že šlo o muže české národnosti, z rytířského rodu a z venkovského prostředí, sloužícího v císařské armádě. Zřejmě absolvoval některá tažení dánské války. Kdoví? Možná  časem odněkud z archivů vypluje na povrch i jeho jméno.

Jiný muž – Edgar Allan Poe – je sice známý, avšak především coby významný americký básník a prozaik, literární teoretik a esejista i  autor fantastických a mystických příběhů a hororů. Méně se však ví, že se od narození až do své smrti pohyboval v kruhu nesnází. Mnozí milovníci detektivek možná ani netuší, že to byl právě on, kdo položil základy tohoto žánru. Svého času jej totiž myšlenka nezvladatelných emocí, jež člověka svedou na scestí a dokonce až ke ke zločinu zaujala natolik, že se ji rozhodl přetavit do literární podoby. A tak vznikla první detektivní povídka na světě – Vraždy v ulici Morgue.

Různí muži, různé osudy, různé zkušenosti. Poznání kanadsko-islandského etnografa Vilhjalmura Stefanssona, jež učinil v roce 1910 s Nagyutormiuty, „lidmi karibího paroží“ z Viktoriina ostrova, kteří se do té doby, kromě svých nejbližších sousedů,  s bílými lidmi nesetkali, obsahuje poselství, jež ani po více jak sto letech neztratilo na pozoruhodnosti. Do deníku si tenkrát zapsal: „… ocitli jsme se v šerém dávnověku. Mezi těmito Eskymáky a obyvateli New Yorku, kteří ve stejné době obývali stejnou Zemi, ležel kulturní vývoj deseti tisíc let. Tady nás obklopoval život doby kamenné. … Po delším pobytu mezi nimi jsem pochopil, že pokud jde o základní ctnosti, vyrovnají se těm nejlepším Evropanům. … Tito druhové mamutů respektují dokonce nám dobře známý zákon: co nechceš, aby činili tobě, nečiň druhým. … lidská povaha zůstává v zásadě stále stejná. A to v obou dimenzích, v prostoru i času.“

Co trápilo úspěšného a slavného malíře Václava Brožíka, který si rád nechával do Paříže posílat pražskou šunku? Byla to jen nemoc, téměř mu  znemožňující pracovat nebo snad  přístup jeho tchána, obchodníka s uměním Charlese Sedelmeyera, který ho v rukách držel smlouvou, podle níž Brožík musel namalovat určitý počet obrazů, především portrétů, aby zajistil určitou životní úroveň rodiny? Přitom tolik toužil malovat českou krajinu v okolí Suchdola u Prahy. Malířovy neznámé dopisy, posílané z Paříže do pražské Truhlářské ulice č. 7 Antonínu Kadeřábkovi, dokládají především malířovu trýzeň a bolest. Rub zářivé slávy.

Stopu v našich dějinách zanechal také ing. Jan Kašpar, s nímž se 6. března 1927 loučily nejen Pardubice, ale také československé letectví. V nedožitých čtyřiačtyřiceti letech odešel na věčnost první český letec, první Čech, který úspěšně vzlétl nad českou půdu. Byť jeho letecká kariéra nebyla dlouhá, trvala něco málo přes dva roky, byť ji on sám v roce 1923 označil „za zpackanou“, zasloužil se o to, že vyvolala nadšení a mimo jiné vedla k tomu, že ve Spolku techniků východních Čech vznikl přípravný výbor Aviatického družstva v Pardubicích. Kašparovy lety rovněž několik lidí podnítily k aktivní práci v letectví.

Když císař Karel koncem listopadu 1916 nastoupil na trůn habsburských předků, toužil ukončit válku, která navzdory jistým rakousko-uherským a německým úspěchům na bojišti vyvolávala nebezpečné pnutí uvnitř monarchie. Hned po nástupu tedy nový panovník začal provádět změny. Především se postavil proti válečné straně. Zbavil vrchního velení arcivévodu Friedricha a sám se ujal funkce vrchního velitele. Postavil se proti diktatuře vojenského velení v zázemí. Nepodepsal rozsudky smrti nad „českými velezrádci a vlastizrádci“ Karlem Kramářem, Aloisem Rašínem, Vincencem Červinkou a Josefem Zamazalem, které vynesl vídeňský vojenský soud v červnu 1916. V novém soudním řízení jejich tresty změnil na několikaletý žalář. Ve svých aktivitách pokračoval, neboť, jak se nechal slyšet v jednom z rozhovorů se sourozenci: „Chci mír za každou cenu…“

Řada dalších mužů se v dobrém či zlém zapsala do dějin. Revue Přísně tajné! č. 2/2017 o tom podává jasné svědectví.

(Vydává Pražská vydavatelská společnost, s. r. o., Na Poříčí 1048/28-30, Praha 1; www.pvsp.cz; příjem objednávek i starších výtisků: tel/fax: 222 718 046, e-mail: pvs@ms.ipnet.cz; nebo na adrese PVS, P. O. BOX 142, 130 37 Praha 3; objednávky předplatného do zahraničí: Mediaservis s. r. o., Paceřická 2773/1, 193 00 Praha 9; e mail: kauerova@mediaservis.cz; tel: 271 199 250)

                                                       Jana Vrzalová

 

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více