Felix Černoch: Rozpad federace

Už delší dobu se to hemží komentáři o příčinách, průběhu i dopadech inzerovaného aktu a zřejmě mnohem delší ještě bude. Minimálně do přelomu letopočtu, kdy 8 na jeho konci věstí možný kulminační bod připomínky onoho historicky zlomového bodu. Uvidí se. Co je ale vidno již nyní, jsou subjektivizované příčiny rozdělení jednotného státu na dvě samostatné a suverénní republiky. Kdo za to všechno může? Koho za to všechno vinit či komu přiznat onu zásluhu?

Nejčastěji slýcháváme o tandemu Václav Klaus a Vladimír Mečiar.  Tedy premiéři obou národních vlád, kde vůdčím jezdcem bývá nazýván ten český. V tento prospěch asi mluví mimo jiné i fakt, že hned po volbách 1992 položil důraz na vytvoření silného národního kabinetu. Tím ten svůj československý přenechal víceúčelovému ministrovi Stráskému. Těžko vyvracet, že bez vidiny budoucích osudů čili v podstatě na dožití. Také se o to nikdo nesnažil a nesnaží, nakolik je to průhledné. To se nemohlo stát výzvou i pro slovenskou stranu, jež onen vzorec chování prostě pouze převzala.

Lze ji tak zbavit obvinění, že právě ona byla strůjcem destrukčního scénáře, poněvadž se chtěla vyvázat ze svazku, který považovala za rovnocenný. Vždyť podobně se zachovala již před více než půlstoletím v předvečer 2. světové války po dvacetileté sounáležitosti k ČSR. Důkazem budiž to, že toliko Slovenská národní strana s necelou desítkou mandátních % měla něco podobného ve volebním programu, kde s ní souzněla naše Občanská demokratická aliance cca o polovinu hlasů oproti ní slabší. Kdežto ve vládních prohlášeních tam či onde o tom nenajdeme ani náznak, natož zmínku.

Kde tudíž hledat faktické příčiny jež nemohou nebýt sociálně-politické povahy, aby se ujaly a prosadily? V takto závažné záležitosti a při šíři jejího záběru i hloubce dopadu, se to vymyká už jen pouhému pomyšlení, natož nadějím na ohlas resp. realizační zdar. S tím snad musí souhlasit nejen znalci zákonitostí společenského vývoje, ale zaručeně každý soudně uvažující člověk, pokud není apriorně zaujatým anebo trefeným absolutní politickou slepotou. Pokusme se posoudit názor, který se snaží předejít jednomu a vyhnout se druhému.

Když komunistický parlament zrušil ústavně zakotvenou vedoucí úlohu své strany, stalo se tak vlastně pouze de iure. Pro materializaci takového rozhodnutí to však  potřebovalo dotáhnout ještě de facto. Konstituováním nové a potřebnými kompetencemi vybavené české a potažmo též slovenské vlády k tomu došlo. Copak se mělo, mohlo a hlavně muselo dít poté? Bylo nutno vypořádat se s tzv. nomenklaturními kádry, které pojednávanou roli centralizovaného dirigování společenského pohybu petrifikovaly neboli prakticky garantovaly. Očividně se s tímto pověřením usadily právě ve federálních orgánech. Takže zrovna ty přišly v rámci depolitizačního kurzu a při rekonstrukci státu na řadu jako první. Myslí si snad někdo něco jiného na zpochybnění tohoto postulátu?

Ověřme si ho jako hypotézu testováním následujících vývojových etap. Netřeba příliš hloubat, abychom odhalili nižší patra partajně osazované a kontrolované hierarchické struktury. Dozrál čas na zrušení krajských článků!  Pokud si už předtím část jejich pravomocí nepřivlastnila nová ministerstva, přenesl se zbytek pod heslem delimitace na okresy. Navíc pak s propagandistickým dodatkem, že se tím kráčí blíže k lidem. Po pravdě dodejme, že absence teritoriálního řízení byla zčásti překryta zachováním odvětvového, tedy rezortních prvků jako v případě justice, policie, zdravotnictví apod.

Ovšem pouze do té doby než došlo i na ně. Alibisticky se obnovily kraje, aby si stáhly zpátky, co jim bylo předtím odňato. Zbytek se řešil novotvarem obcí se zvýšenou pravomocí, které zaskakovaly a dosud zaskakují za formálně zrušené okresy. Určitě jen dočasně, když po rozloučení se skvadrou poplatnou starému režimu je bude možno vrátit znovu do původního formátu. Léty osvědčeného a funkčního. Vždyť fungují tak říkajíc na dosah. Dejme se poučit případně překvapit. U obcí nic takového nehrozí a není tudíž třeba zásahů shora; jestliže tady se děje výběr funkcionářů přirozenějšími procesy, tedy tzv. tváří v tvář.   

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více