Pravidla slušného chování v moderní společnosti

Brno 10. září 2017

Michal Nejtek  na libreto Jiřího Adámka. Opera zahájí sezonu světovou premiérou!

 Narodit se není komplikované. Zemřít je jednoduché. Žít mezi těmito dvěma událostmi není nutně nemožné. Není otázkou, zda je nutné se přizpůsobit pravidlům a akceptovat jejich doporučení. Prostě stačí vědět, že všechny životní okolnosti mají nějaké řešení, mají způsoby jak reagovat a nesou v sobě vysvětlení problémů, protože život je jen dlouhý sled drobných problémů, které se nějak jmenují a žádají si vysvětlení.

Jean-Luc Lagarce

Soudobá operní díla mají na repertoáru Janáčkovy opery Národního divadla Brno své místo po celou dobu její existence a současné umělecké vedení na tuto tradici již několikátou sezonu s úspěchem navazuje. V sezoně 2015/16 byla uvedena česká premiéra opery Powder Her Face Thomase Adèse a v sezoně 2016/17 česká premiéra Lásky na dálku finské skladatelky Kaaji Saariaho. Jsou nejen uváděna existující díla, ale pro soubor Janáčkovy opery NdB byly objednány tři nové opery.

Na první z nich byla oslovena dvojice renomovaných umělců z mladé generace, skladatel Michal Nejtek a režisér Jiří Adámek, kteří mají na svém kontě řadu velmi úspěšných autorských projektů. Jiří Adámek je zároveň i režisérem inscenace.

Námět, který byl autorskou dvojicí vybrán, vychází z monodramatu francouzského spisovatele, herce a režiséra Jean-Luca Lagarce (1957-1995) PRAVIDLA SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ V MODERNÍ SPOLEČNOSTI (Les Règles du savoir-vivre dans la société moderne, 1994). Lagarceho hra založená na velmi populárním kodexu etikety sepsaným baronkou Staffe v roce 1893, je souborem pravidel slušného chování mapující život člověka od narození až k smrti, které herečka přednáší v jediném květnatém vodopádu. Někdy úsměvná, někdy absurdní pravidla, místy tu probleskne pokrytectví tzv. střední třídy. Na první pohled nemá děj a pak si uvědomíme, že dějem je náš vlastní život. Přestože je hra koncipována jako monodrama v operním pojetí nabízí možnosti rozčlenění mezi více postav a tím rozehrání až absurdních situací pramenících ze svázanosti lidského života pravidly „slušného chování“. V opeře tak jednu herečku vystřídal kvartet pěvců – odvěkých strážců morálky a slušného chování.

Zásadní in­spiraci jsou filmy Louise Buñuela jako Nenápadný půvab buržoazie a Přízrak svobody. Ty nejsou neseny příběhem, ale absurditou, jež se vznáší nad životy postav. Za tím účelem Buñuel svobodně řetězí epi­zody a o celkovou strukturu se nijak moc nestará. Chtěli jsme postu­povat podobným způsobem, tedy rezignovat na jasné, slovy sdělitelné poselství. Místo toho okouzlit nejprve sebe, a pak snad i diváky, jed­notlivými momenty, vystihujícími cosi z naší lidské existence.

Jiří Adámek

Česká republika se poprvé s dílem Jean-Luca Lagarce seznámila až v roce 2008, kdy byla v Divadle na zábradlí uvedena hra Nous, les héros (My, hrdinové). I Pravidla slušného chování v moderní společnosti se dočka­la několika českých činoherních inscenací v půvabném překladu Kateři­ny Neveu.

Pravidla slušného chování  v moderní společnosti – Opera o 7 obrazech

Hudba                                   Michal Nejtek

Libreto                                  Jiří Adámek volně podle stejnojmenné hry J.-L. Lagarce  v překladu Kateřiny Neveu

Hudební nastudování          Pavel Šnajdr

Režie                                      Jiří Adámek

Scéna                                     Ivana Kanhäuser

Kostýmy                                Adriana Černá

Pohybová spolupráce          Zuzana Sýkorová

Herecké konzultace           Petr Vančura

Osoby a obsazení

Soprán                                   Marta Reichelová

Soprán                                   Daniela Straková-Šedrlová

Mezzosoprán                        Jitka Klečanská

Bas                                         Josef Škarka

Herec                                     Petr Vančura

Světová premiéra 15. září 2017 v divadle Reduta

Reprízy: 17. 9., 22. 9., 26. 10., 28. 10. 2017, 20. 1., 28. 1., 30. 1., 19. 6., 20. 6. 2018

Skladatel Michal Nejtek se narodil v Litoměřicích. Absolvoval Konzervatoř v Teplicích, obor klavír (1991–1997) u prof. Věry Vlkové a skladbu u Mgr. Václava Bůžka. Ve studiu skladby pak pokračoval na HAMU v Praze pod vedením prof. Svatopluka Havelky. Jeho diplomovou prací byla kompozice komorní opery Dementia Praecox uvedené v rámci Maratónu soudobé hudby 2001 a na festivalu OPERA 2003, kde obdržela Cenu ředitelky festivalu.

Jeho skladby byly oceněny např. v soutěži GENERACE (v roce 1999 1. cena za Procitání – Pět písní na verše B. Reynka, v roce 2000 2. cena za Sestup na hlubinu ticha a v roce 2001 taktéž 2. cena za Ballo Nella Notte), dále pak obdržel cenu Fondu Leoše Janáčka (1999). Nahrávka skladby Ballo Nella Notte byla Českým rozhlasem vybrána k účasti na INTERNATIONAL ROSTRUM OF COMPOSERS v Paříži. V roce 2000 se Michal Nejtek zúčastnil mezinárodních kursů nové hudby v Darmstadtu, kde byla provedena jeho skladba Dvě dívky v prostoru s objekty, a v roce 2001 festivalu Varšavský podzim, kde zazněla skladba Music for 18 strings. V roce 2001 obdržel od Warsaw Autumn Friends Foundation objednávku na nové kompozice – Distress Sonata – provedena Orchestrem nové hudby Katowice na Varšavském podzimu 2002, a od festivalu v Donaueschingen – Osten do těla, premiéra v rámci Donaueschinger Musiktage 2002. V roce 2003 si u něj pro svůj pražský koncert objednal holandský soubor DE VOLHARDING skladbu Irritating Of Inland, ta byla uvedena v divadle ARCHA, 2003. V roce 2006 měla na rakouském festivalu Klangspuren premiéru skladba Frame Dreams. Jeho hudba dále zazněla např. na festivalech Wien Modern (2003), Festiwal muzyki Nowej (Bytom 2003), Forum Neuer Musik (Kolín nad Rýnem 2004), Artacts ’04 – Festival für Jazz und Improvisierte Musik (St. Johann in Tirol 2004), Dartington International Summer School & Festival (2004), Music Gallery (Toronto 2006), Trieste Prima (Terst 2009), Pražské Jaro (2012), Contemporary Night (Budapešť 2013) nebo Music Olomouc (2014). Spolupracuje se skupinou The Plastic People Of The Universe, např. připravil orchestrální verzi projektu na texty Ladislava Klímy Obešel já polí pět (premiéra 2002 v Roxy), aranžoval legendární Pašijové hry (premiéra v divadle ARCHA, duben 2004, záznam koncertu vyšel na CD) a na libreto Vratislava Brabence napsal pro Plastic People a Agon Orchestra „vlakovou operu“ Lysá nad Labem (premiéra 2007, Meetfactory). V roce 2014 instrumentoval další konceptuální album skupiny (Co znamená vésti koně) pro Filharmonii Brno. Jeho další velkou prací je např. scénický madrigal Lamenti pro pět hlasů a sedm nástrojů tematicky vycházející z fragmentu Nářek Ariadny Claudia Monteverdiho, který stejně jako operu Dementia Praecox režíroval Jiří Heřman. Premiéra díla byla v listopadu 2004 v prostoru Roxy NOD, další uvedení pak na festivalu 4+4 dny v pohybu v květnu 2005 v Praze a v říjnu téhož roku na festivalu Riocenacontemporanea v Riu De Janeiru.

Zhruba posledních deset let se zabývá i scénickou hudbou (Já je někdo jiný, režie Arnošt Goldfl am, 2003, Hradec Králové; U cíle, režie Arnošt Goldfl am, 2004, divadlo Komedie; Klářiny vztahy, režie Ivan Řezáč, 2005, Švandovo divadlo, V 11:20 tě opouštím, režie Jana Svobodová, 2005, uprchlický tábor v Bělé pod Bezdězem; Milada, režie Jiří Ornest, 2007, Divadlo Na Zábradlí; Radúz a Mahulena, režie SKUTR, 2011, Národní divadlo Brno; Medea, režie Braňo Mazúch, 2011, Lubuski Teatr, Zielona Gora; Antikódy, režie Braňo Mazúch, 2013, Nová scéna ND, Praha atd.). Za hudbu k představení Exit 89 (režie Jiří Havelka, 2008, Divadlo Archa) a Constellations I. Before I Say Yes (režie Petr Boháč, 2016, Divadlo Ponec) získal nominaci na Cenu Alfréda Radoka, resp. Cenu divadelní kritiky.

Jako klavírista, skladatel a dramaturg působí od roku 1998 v orchestru AGON, který uvedl v květnu 2002 v divadle Archa profilový koncert z jeho skladeb. Dlouhodobě píše skladby pro MOENS Ensemble a Orchestr BERG. Intenzivně se věnuje provádění soudobé hudby jako sólista (např. koncert ze skladeb Johna Adamse nebo sólový klavírní part Symfonie č. 1 Alfreda Schnittkeho, Filharmonie Hradec Králové, dirigent Marko Ivanović, říjen 2012) i jako komorní hráč (např. koncerty ze skladeb posluchačů HAMU ve Studiu 1 ČR – přímý přenos stanice Vltava a v hotelu Fórum – pořad ČT Hudební vizitka, dále pak koncerty v rámci cyklu PKF Krása dneška). Od roku 1995 působil v pražských jazzových skupinách Jazzbox, Four Roses a Lee Davison. Později byl členem jungle –jazzové formace Jaromíra Honzáka Face Of The Bass (CD Face Of The Bass, 2011) či skupiny Limbo (CD Out Of Body, 2009). Nyní vede punk -jazz- experimentální jednotku NTS (Nejtek Tichý Smetáček, CD Libido Trip, 2009, LP Permanente Frustration, 2011, DVD Genuine, 2014, LP Zapporno, 2017), hraje ve skupině Malina/Liška/Nejtek (CD Fragile Bliss, 2015), spolupracuje s Davidem Kollerem (CD Nic není nastálo, 2006, Teď a tady, 2010) a od roku 2012 hraje s Michalem Pavlíčkem (Michal Pavlíček a Trio), se kterým absolvoval na podzim roku 2013 akustické turné v duu.

Věnuje se také pedagogické činnosti, v letech 1995–1998 učil na ZUŠ v Litoměřicích klavír, v letech 1998–2008 vyučoval hudební teorii a klavírní improvizaci na Konzervatoři v Teplicích a v letech  2006–2010 učil dějiny jazzu a kompozici na VOŠ Jaroslava Ježka v Praze. V roce 2014 dokončil doktorské studium oboru Kompozice a teorie kompozice na JAMU v Brně. Občas přispívá do časopisu Harmonie či do Hospodářských novin svými recenzemi. Skládání a hraní hudby považuje za něco na na způsob dobrodružné procházky džunglí a proto ho to baví.

Inscenační tým

Pavel Šnajdr absolvoval JAMU v Brně v oborech kompozice u profesora Aloise Piňose a dirigování u doc. Emila Skotáka. Byl členem skladatelského sdružení Bezmocná hrstka a za své skladby byl dvakrát oceněn ve skladatelské soutěži Generace. Soustavně se věnuje interpretaci soudobé hudby a s brněnským souborem Ars incognita uvedl na čtyřicet premiér skladeb současných autorů, z nichž některé nahrál na CD. V letech 2001–2008 byl Pavel Šnajdr v angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde kromě operního repertoáru nastudoval také baletní představení, a to jak díla klasická, tak moderní (světová premiéra baletu Zahrada podle stejnojmenné knihy Jiřího Trnky na hudbu Zbyňka Matějů aj.). V letech 2004–2007 byl angažován v Národním divadle Brno, s nímž se zúčastnil japonského turné s operou Nikolaje Rimského-Korsakova Mozart a Salieri. V sezoně 2007/2008 byl přizván jako host ke spolupráci ve Státní opeře Praha, kde nejprve převzal dirigování Čajkovského Labutího jezera a v dubnu 2008 zde nastudoval světovou premiéru baletu Fantom Opery autorů Petra Maláska a Libora Vaculíka. Od sezony 2008/2009 byl ve stálém angažmá Státní opery Praha jako dirigent baletních představení. V sezoně 2011/2012 byl šéfdirigentem opery Moravského divadla Olomouc. V současné době je dirigentem v Národním divadle Brno. Pravidelně spolupracuje s Filharmonií Hradec Králové a Severočeskou filharmonií Teplice. V roce 2011 založil soubor BCO – Brno Contemporary Orchestra, s nímž se soustředí především na interpretaci soudobé hudby.

Jiří Adámek vystudoval obor režie na Katedře alternativního a loutkového divadla na Divadelní fakultě AMU v Praze, kde posléze absolvoval i doktorské studium. Vyvinul originální typ hudebního divadla, ve kterém pracuje s hudebně komponovanou strukturu, dekonstrukcí jazyka a hlasovými technikami na pomezí voicebandu. Svůj specifický divadelní směr rozvíjí především se skupinou Boca Loca Lab, kterou založil v roce 2006. Působí v ní jako režisér a autor scénářů, případně i hudby. Získal řadu ocenění doma i v zahraničí: za inscenaci Tiká tiká politika (2006) ocenění Music Theatre Now! v Německu a Cenu za originální divadelní tvar na festivalu Kontakt v Toruni. Inscenace pro děti Z knihy džunglí (2007), kterou uvedl v divadle Minor, získala Cenu Alfreda Radoka za scénografii, dále byla oceněna ve třech kategoriích na festivalu Mateřinka v Liberci a získala hlavní cenu na festivalu Banialuka v Bialsko -Białej v Polsku. Projekt Evropané (2008) získal Cenu pro nejlepšího mladého režiséra na festivalu MESS Sarajevo. Porota festivalu Next Wave ho v roce 2007 zvolila Osobností roku v oblasti alternativního divadla. Spolu se skladatelem Martinem Smolkou získal Cenu divadelních novin za operu Sezname, otevři se! (2014), na níž se podílel jako libretista a režisér a v níž namísto operních pěvců účinkovali členové skupiny Boca Loca Lab. Později vznikla komorní verze této opery pod názvem Bludiště seznamů (2016). Pro Novou scénu Národního divadla v Praze vytvořil autorskou inscenaci Po sametu (2014) na základě rubriky Minulý týden časopisu Respekt. O experimentálním hudebním divadle v mezinárodním kontextu publikoval studii Théâtre musical / Divadlo poutané hudbou (2011). Své autorské rozhlasové kompozice realizuje ve spolupráci s Českým rozhlasem. Experimentální inscenace pro dětské publikum uvádí v divadle Minor v Praze. V letech 2004–2011 pravidelně publikoval texty o současném divadle v časopise Svět a divadlo. Od roku 2010 pedagogicky působí na DAMU.

Ivana Kanhäuser, scénografka a kostýmní výtvarnice vystudovala na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze, obor Scénické techniky. Na DAMU absolvovala katedru scénografie. Během studií spolupracovala s Katharinou Schmitt (Koltés – Západní přístav, divadlo DISK), se Spitfire Company (Hlas Anne Frankové, 2007, NoD – Roxy), dále s Jakubem Folvarčným (Ušima podzimu) a Veronikou Riedlbauchovou (Sarah Cane Očištění / Depurados, 2010, česko -španělský projekt), Janem Nebeským (NoD Quijote a Příliš tichý nos – site specific v prostoru Nekázanka, 2012). Základní linkou její tvorby je spolupráce s Jiřím Adámkem a Boca Loca Lab (12 milosrdných, Požár, Řekni něco, je spoluautorkou projektu Na útěku, v poslední době scénografie k opeře Bludiště seznamů od Martina Smolky, kde se také podílela na lightdesignu). Dlouhodobě spolupracuje také s Ivo Kristiánem Kubákem, se kterým pomáhala založit ostrovní scénu VILA Štvanice. S Kubákem spolupráce na scénografiích i prostorových instalacích (1913 pro VILA Štvanice, instalace Golemcube pro PQ, nyní Prostě to zařídíme, ZDCHeb) S Janem Fričem spolupracovala na sérii hudebních kabaretů Miloše O. Štědroně Kabaret Hašek a Tony D., ale také na dystopické sci-fi Mondšajn). Pracuje na pomezí instalací, autorského divadla, činohry, opery ale i filmu, ve svém dlouhodobém autorském výzkumném projektu OUTSIDERSKÁ SCÉNOGRAFIE zkoumá vizuální limity a hranice scénografie a divadelní vizuality vůbec. Ráda dělá divadlo pro 700 diváků (a více), se svými autorskými projekty ale často exaktně zkoumá, jak se tomu vyhnout a dělat scénografii konceptuální a nejlépe pro jednoho jediného diváka.

Adriana Černá, scénografka a kostýmní výtvarnice vystudovala design oděvu na Střední umělecko-průmyslové škole v Jihlavě. Poté byla přijata na katedru scénografie alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, kde absolvovala magisterské studium u prof. Petra Matáska. Podílí se na inscenacích činoherních, autorských, tanečních, site specific. Během studií spolupracovala s režiséry Miroslavem Krobotem (F. M. Dostojevskij: Idiot, divadlo Disk, 2011 – za svůj počin obdržela ocenění v rámci festivalu vysokých divadelních škol Zlomvaz), s Petrou Tejnorovou (My Funny Games, 2011; Erekce Srdce, 2014, divadlo Disk), s režisérskou dvojicí SKUTR (Svěcení jara, divadlo Disk, 2012) s Štěpánem Páclem (A. P. Čechov: Ivanov, ND Moravskoslezské, 2012). Dlouhodobě spolupracuje s režisérkou Petrou Tejnorovou (Jižák, město snů, EDGE, NICK, YOU ARE HERE), režisérskou dvojicí SKUTR (Podivný případ se psem, Bouře, Walls & Handbags, Orfeus) s režisérem Zdeňkem Bartošem (Ženy na pokraji nervového zhroucení, Mnoho povyku pro nic) s režisérem Michalem Hábou (Pornogeografi e, Cipísek, Macbeth, Sezuan, Ferdinande!). Je členkou divadelní skupiny Lachende Bestien.

Zuzana Sýkorová v roce 1998 absolvovala Konzervatoř Duncan centre. Jako choreografka spolupracovala se skupinou Envoi (Skryté knihy, divadlo Duncan centre, 1999; Jeřábí tanec, divadlo Alfred ve dvoře, 2001; Manu, divadlo Alfred ve dvoře, 2002; Ctirad a Šárka, divadlo NOD, 2003) v roce 2005 a 2008 vytvořila site specific představení pro festival v Hakushu, Japonsko. Jako interpretka se objevila v představeních Den je ráno poledne a večer, Bread and Puppet Theatre, divadlo Archa, 1994; Grimm Grimm, choreografie Min Tanaka, divadlo Archa, 1997; Grimm, Grimm 2, choreografie Min Tanaka, Praha / Hakushu / Tokio, 1998; Grimm Grimm 3, choreografie Min Tanaka, divadlo Archa, 1999; Apnie, choreografie N. Sopková, divadlo Alfred ve dvoře, 2003; Pod Stromy, choreografie Min Tanaka, Tokio, 2005; Easy Tolk, choreografie P. Krušelnický, divadlo NOD, 2007; Teorie, choreografie Petra Hauerová, divadlo Ponec, Praha, 2008 a Údolí, choreografie J. Kopecký, divadlo NOD, 2008. Podílela se na umělecko-vzdělávacím projektu Evy Blažíčkové Špalíček, Kongresový sál, Praha, 2009 a site specific představení Kytice Malostranský hřbitov, Praha, 2014, v choreografii Evy Blažíčkové. V současnosti působí na Konzervatoři Duncan centre, věnuje se pohybové spolupráci pro představení Jiřího Adámka, jako interpret spolupracuje s Miroslavem Bambuškem a na improvizačních projektech skupiny „Crew“.

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více