Felix Černoch: KLDR

Jde o Severní Koreu – pokud onu zkratku někdo nedešifroval. Dá se o tom zřejmě pochybovat, když jsou toho plné všechny deníky i obrazovky. Leč učiňme možným výjimkám zadost. Jen doplňme, že se jedná o celý onen poloostrov přepažený 38. rovnoběžkou, tedy i jeho jižní část. A nejenom ten, když v sázce je mnohem více, jak vime i přesvědčujeme se na vlastní mysli. Kde, kdy a jak to skončí lze vyvozovat již jen z toho, kdy a jak vše začalo. Zkusme si to letmo připomenout.

Válkou v letech 1950 – 1953. Byla příznačná intervencí spojeneckých armád pod vlajkou OSN. Přesto nelegitimní a podle mezinárodního práva nelegální. Proč? Neboť jediným orgánem na světě oprávněným přijímat sankce je Rada bezpečnosti, ale s jedinou podmínkou: S rozhodnutím o nich musí souhlasit všichni její stálí členové. Jak tomu bylo tady? Sovětský svaz tehdy nehlasoval pro, čímž následnou akci zpochybnil. Stejně skončila debaklem, jehož symbolem zůstává památník na Arlingtonském hřbitově nad Potomacem ve Washingtonu. Podstatným však zůstává, že na její závěr bylo uzavřeno pouze příměří, střežené doposud mezinárodní misí na hranicích mezi oběma státy se sídlem v Panmundžonu.

Proč má smysl si to všechno připomínat? Neboť právě odtud nám kyne naděje na pokojné řešení ve tvaru zajištěné bezpečnosti světa i regionu.  V čem? Vcelku logicky jasně: Uzavřít konečně mírovou smlouvu s oběma státy, která bude znamenat ukončení neblahé války z počátku 50. let minulého století. Vypořádat se s jejím reliktem obdobně, jako tomu bylo v případě tečky za tou 2. světovou i tzv. studenou. Hlavně přestat řinčet zbraněmi a vyhrožovat silou, na obou stranách vlastně jen zdánlivě účinnou.

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více