Všechno souvisí se vším a v přírodě to platí obzvláště

Praha 9. srpna 2017

Sucho a řešení nedostatku vody v poslední době skloňujeme ve všech pádech. Zároveň víme, že zmírnit jeho dopady v příštích letech bude extrémně obtížné, i když ne nemožné. Vláda před několika dny schválila Koncepci ochrany před následky sucha. Tento dokument obsahuje některé velmi progresivní návrhy na zadržení vody v krajině i opatření jako je podpora ekologického hospodaření nebo strategii na nakládání s biologickým odpadem a navracení organické hmoty do půdy. Na druhou stranu v dokumentu zůstávají otevřené dveře stavbě nových přehrad a velkých vodních děl. Návrh na úplné zrušení podpory bioplynových stanic je rovněž reakcí ne zcela přiměřenou.

Kromě přírodě blízkých opatření a návrhů, jako je například doporučení nevracet po povodních koryta toků do původního stavu, ale ponechat je v novém, často pozměněném tvaru, tu jsou i návrhy velmi konzervativních opatření, jako jsou zmiňované výstavby nových přehrad. V současné době je na území ČR hájeno 65 lokalit uvažovaných pro výstavbu přehradních nádrží a koncepce navrhuje prověřovat jejich realizaci jako strategických vodních zdrojů. Přehrady a velká vodní díla sice svou velkolepostí mohou budit zdání robusního opatření na zadržení vody v krajině, pravdou ale může být opak. Realizace velkého vodního díla nenahradí přírodě blízká opatření, která pomohou zadržet stejné, nebo i větší množství vody přímo v půdě a přitom rozptýleně v krajině. Přehrady koncentrují vodu v jednom bodě, širší okolí před suchem neochrání. Jsou drahé a jejich výstavba představuje masivní zásah do kulturní krajiny.

Česká republika je střechou Evropy. Je zcela závislá na množství atmosferických srážek a jejich zadržení v krajině. Proto opatření, která pomohou vodu v krajině zadržet se týkají hlavně půdy. Podle hydrologických a pedologických analýz se retenční schopnost našich půd od roku 1950 snížila o 40 %, v absolutních číslech se rozdíl mezi potenciální retencí a současnou retenční kapacitou rovná celkovému objemu všech přehradních nádrží v ČR.  Půda nejenže má obrovskou schopnost vodu zadržovat a půdní vláha ovlivňuje kvalitu úrody, ale vyschlé povrchy bez vegetace se rychle ohřívají, vzniká nad nimi vysoký tlak vzduchu a přispívá tak k řadě dalších meteorologických anomálií. Naopak plocha se zelení ve dne chladí pomocí výparů vody z listů a v noci pomáhá zmírňovat pokles teploty. Podle statistických údajů je teplota v ČR stoupla průměrně o 0,8 až 1,1 stupně. S přibývajícími betonovými a asfaltovými plochami, plochami střech se zvyšuje teplota povrchu, který zároveň není schopen zadržet žádnou vodu a naopak všechna srážková voda se z něj koncentruje a je rychle odváděna.

Nedostatek vody v podzemních i povrchových zdrojích kompenzuje skutečnost, že v porovnání s rokem 1990 klesla spotřeba vody v ČR téměř o polovinu. Tento kompenzační efekt se ale pomalu vytrácí a některé oblasti ČR již v posledních dvou letech pocítili i snížené dodávky pitné vody. I přes zavedení všech možných opaření proti suchu a nedostatku vody se jejich účinek projeví až v druhé polovině století. Do té doby nějaké projevy sucha nevyhnutelně ČR zasáhnou, všechny regiony se na něj budou muset naučit reagovat. Koncepce navrhuje povinnost zpracování plánu pro zvládání sucha na úrovni každého kraje, proto i tady bude nutné dohlédnout na to, aby kraje šly cestou přírodě blízkých opatření. Například navrhované převody vody mezi povodími a zvýšená integrace vodohospodářských soustav je sice logickým požadavkem, ale skýtá také možnost k bujarému a nesmyslnému betonování místo posilování skutečné retenční kapacity krajiny.

Vzhledem k tomu, že epizody sucha jsou očekávány delší a extrémnější, dopady budou nejen na vodní ekosystémy, ale velmi pravděpodobně bude ovlivněna jakost podzemní vody a bude nutno zavést další stupeň filtrace podzemních vod, což vodu pro koncové uživatele pochopitelně ještě zdraží. Vodárenství tak čelí novým výzvám v podobě odstraňování reziduí pesticidů, metabolitů farmak, látek z domácí chemie apod.  Podpora biopaliv a následné zvýšení pěstování řepky (od r. 1990 4násobné), je příčinou masivní kontaminace spodních vod herbicidy.

Sucho a následný nedostatek vody je jistě projevem začínajících klimatických změn. Jeho projevy a dopady však násobí naše činnost. Dlouholeté necitlivé, místy až devastující  zásahy do krajiny, zcelování zemědělských ploch, meliorace zemědělské i lesní půdy, nevhodné pěstební postupy, nadužívání pesticidů a herbicidů, eroze a fatální nedostatek organické hmoty v půdě, napřimování a betonování toků, obrovský nárůst zpevněných ploch a střech, jasně ukazují souvislost s mnoha oblastmi naší činnosti. Opatření tak musí být skutečně komplexní a nesmí se zvrtnout v nové betonování přehrad a pouhé vytváření dalších strategických dokumentů.  Zapojit do boje se suchem se přitom může a měl by každý, informovanost a motivovanost obyvatel se tedy jeví také jako klíčová.

Hana Konvalinková, lídryně Zelených Vysočina

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více