Mrazivá pravda o Letních lžích..

Praha 8. srpna 2017

Mrazivou pravdu o LETNÍCH LŽÍCH servíruje po sedmi kapkách-příbězích Bernhard Schlink, autor celosvětového bestselleru Předčítač.

Ve svém nejslavnějším díle, románu Předčítač, dokázal německý autor Bernhard Schlink spojit historii 20. století a milostný příběh. A tak vznikl bestseller, jehož titul už je s autorovým jménem neodmyslitelně spjat. Předčítač slavil úspěch i u českých čtenářů, kteří se většinou k současné německé literatuře staví dosti chladně a nevšímavě.

Historie a milostné příběhy zůstávají Schlinkovým refrénem i v dalších knihách. Pro intimnější témata mu naopak více vyhovují kratší prózy, jako je tomu v povídkové knize LETNÍ LŽI. Autor v ní brilantně zachycuje naše pečlivě utajované větší či menší podvody, které se kupí a mnohdy přerůstají v katastrofy.

V překladu Zlaty Kufnerové vydává PROSTOR.

Stručné příběhy LETNÍCH LŽÍ jako by se hodily právě ke čtení při čekání na letištích, vysedávání v letadlech a pobývání v letoviscích. A to nejen pro svůj rozměr – právě tam se totiž také děje těchto próz nejčastěji odehrávají. Bernhard Schlink velmi plasticky zobrazuje současný život nás, světoobčanů, kteří se ovšem často cítíme spíše jako bezdomovci. Tedy život, v němž se sice můžeme díky moderním technologiím kdykoliv kdekoliv s kýmkoliv spojit, ale často je taková komunikace pouze potvrzením naší osamělosti. Osamělosti, jež je důsledkem toho, že jsme neustále hnáni za úspěchem, k větším výkonům, výdělkům a k budování kariér – zatímco osobní život se hroutí, i když si pořád bůhvíproč namlouváme, že je vlastně všechno v pořádku, nic se neděje.

O těchto nenápadných zlomech a puklinkách, které se jednoho dne promění v životní jizvy a průrvy, právě vypráví Bernhard Schlink ve svých LETNÍCH LŽÍCH. A taky o tom, že toho druhého nikdy dokonale neznáme. Nevíme, co dělá, když ho nevidíme, když s ním nejsme. Ale často se to – ve světě chudém na city a tak bohatém na slova a vůbec informace – dozvíme zpětně právě díky všem těm technologickým vymoženostem. Protože to chceme vědět. A jakmile to víme, víme taky, že je pozdě chtít raději nevědět. A že „promluvit si“ nic nevyřeší.

LETNÍ LŽI volně navazují na povídkovou knihu Útěky z lásky (PROSTOR 2011).

Bernhard Schlink: LETNÍ LŽI. Příběhy (anotace)

Bernhard Schlink, autor celosvětového bestselleru Předčítač, se v novém souboru povídek zamýšlí nad tématem lži; ta hraje často hlavní úlohu ve vztazích mileneckých, manželských, mezi rodiči a dětmi i ve vztahu k sobě samému. Sedm povídek o lidech různého věku čtenáře zavádí do období léta, kdy eskalují větší či menší nepravosti a podvody, které se kupí a mnohdy přerůstají v katastrofy. Autor v propracovaných dialozích a retrospektivních pohledech otevírá dveře do soukromí několika protagonistů; líčí vztah dvou vzdělanců, dramatika a vysokoškolské učitelky, zatížený žárlivostí a vlastnickým vztahem ke druhému, život rodiny, kterou muž úmyslně odstřihne od civilizace a veškerého kontaktu s okolím, popisuje putování staré ženy za její první láskou nebo reakci příbuzných na rozhodnutí starého nemocného člověka dobrovolně odejít ze života. Schlink ve stylisticky čistém a psychologicky propracovaném vyprávění nechává vyplout na povrch celoživotní skrývané problémy hlavních hrdinů a dokáže brilantně zachytit jejich nejniternější emoce, které je sžírají stejně jako jejich pečlivě utajované lži.

Z německého originálu Sommerlügen. Geschichten, vydaného nakladatelstvím Diogenes v Curychu roku 2010, přeložila Zlata Kufnerová

Odpovědná redaktorka Stanislava Moravcová ml.

Na obálce použita reprodukce ženského aktu Amedea Modiglianiho cca  z roku 1916

Počet stran 248, MOC 287 Kč

Vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2017

V českém jazyce vydání první

Bernhard Schlink se narodil roku 1944 u Bielefeldu v Severním Porýní-Vestfálsku. Vystudoval práva, žije a pracuje jako právník v Berlíně a v New Yorku. V osmdesátých letech vstoupil do literatury cyklem detektivních románů, z nichž česky vyšla Spravedlnost podle Selba (PROSTOR 2009). Představil v nich stárnoucího soukromého detektiva Selba, který se potýká s nacionálněsocialistickou minulostí své země i svou vlastní. Příběh se u nás dočkal i skvělé rozhlasové adaptace s Jiřím Štěpničkou v hlavní roli.

Ke kriminálnímu žánru se Schlink vrátil ještě v roce 2001 románem Selbs Mord.

Světového úspěchu dosáhl až po padesátce románem Předčítač (1995, česky poprvé PROSTOR 1998), zfilmovaným v oscarovém snímku z roku 2009.

Milostná témata zpracoval Bernhard Schlink v souboru povídek Útěky z lásky (PROSTOR 2001). Ve své další knize Návrat (PROSTOR 2007) spojil napínavý, takřka detektivní příběh s motivem objevování a vyrovnávání se s nacistickou minulostí. V románu Víkend (PROSTOR 2011) se zabýval dalším palčivým tématem německé historie 20. století – teroristy z RAF, respektive střetem svobody individua a svobody společnosti.

Roku 2011 vydal esejistickou knihu Gedanken über das Schreiben, v níž se zamýšlí nad tématem psaní. Soubor povídek Letní lži vyšel roku 2010 a s úspěchem byl přeložen do angličtiny, o čtyři roky později napsal román Die Frau auf der Treppe. Je držitelem mnoha literárních ocenění.

O knize napsali:

Všechny povídky Letních lží jsou závažné a propracované – více než jejich vyústění jsou však důležité jemné, prchavé emoce, které Schlink ve svých textech tak působivě zachycuje.

Lisa Zeidnerová, The New York Times

Podvody a sebeklamy, které hrají hlavní roli v těchto povídkách, se vás možná netýkají, ale donutí vás zamyslet se, jak je to se lží ve vašem životě.

Harriet Dwinellová, Washington Independent Review of Books

Schlinkův skvěle napsaný povídkový soubor má existenciální nádech, i když se soustřeďuje na detaily života každého z protagonistů. Nicméně tyto okamžiky jsou často tím, co hluboce změní člověku osud.

Annie Condonová, Readings

Schlinkova schopnost vykreslit charaktery a situace jde ruku v ruce s jeho odmítáním vměstnat děj do úhledných struktur; tím však vystihuje skutečný život.

Michel Basilières, thestar.com

Bernhard Schlink zůstává i v knize Letní lži mistrem lehce napsané, skvěle propracované prózy.

Kristina Maidt-Zinkeová, Die Zeit

Ukázka z knihy LETNÍ LŽI, str. 224

„Já nevím. Rodiče dávají dětem poselství, která si děti ani neuvědomují. Ale někdy si je neuvědomují ani rodiče. Jen si prostě myslí, že se jejich děti k sobě hodí z hlediska rodin, společenského postavení a peněz a že by tedy bylo dobré, kdyby se vzaly. Napadne je to pokaždé, když ty své děti vidí spolu. Trousí drobné poznámky, narážky, podněty a ty se pevně zachytí jako háčky.“

A tak to pokračovalo. Emilie taky někde četla, že prý ještě v padesátých letech dívky věřily, že mohou otěhotnět po polibku. Že muži podávali den po svatbě žádost o rozvod, když zjistili, že jejich žena už není panna. Že sport byl mezi dívkami populární právě proto, aby mohly tvrdit, že přišly o panenskou blánu při sportu. Že si mladé ženy po styku vyplachovaly pochvu octem, aby neotěhotněly, a pomocí pletacích drátů bodaly do dělohy, aby potratily. „To jsem ráda, že dneska už to všechno není pravda! Neměly jste ze svatební noci hrozný strach, když jste byly panny? A byl vlastně děda jediný muž, se kterým jsi v životě spala? Nemáš pocit, žes něco promeškala?“

Dívala se na svou vnučku, jak hovoří, na její půvabnou tvář, bystré oči, energickou bradu, na čile se pohybující ústa, vypouštějící jednu hloupost za druhou. Nevěděla, zda se má spíš smát, nebo zlobit. Je taková celá generace? Žijí všichni výhradně v současnosti až do té míry, že jsou schopní vidět minulost jen zkresleně? Pokoušela se vyprávět o válečné a poválečné době, o snech, které tehdy snily dívky a ženy, o mužích a chlapcích, kteří je potkávali, o vzájemném styku obou pohlaví. Její líčení však znělo vybledle a fádně, to cítila sama. A tak začala vyprávět o sobě. Když došla k polibku po plese, rozzlobila se sama na sebe – ten příběh s jednorukým studentem si mohla odpustit. Jenže už bylo pozdě.

„Jak se jmenoval?“

„Adalbert.“

Pak už ji Emilie nepřerušovala. Soustředěně jí naslouchala, a když došlo k loučení na nástupišti, vzala babičku za ruku. Tušila už, že ten příběh nebude mít dobrý konec.

„Co by řekli rodiče, kdyby viděli, že nedržíš volant oběma rukama?“ Svou ruku z Emiliiny radši vyprostila.

www.eprostor.com, https://www.facebook.com/nakladatelstvi.prostor/

Mgr. Denisa Novotná

 

 

 

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více