Jan Campbell: Nedůvěra v Petrohradu

Praha 11. června 2017

Během dvoutýdenního pobytu v Rusku jsem si mohl přečíst několik pozitivních komentářů a analýz expertů, abych si potvrdil, že panuje nedůvěra v různých segmentech ruské společnosti a aktivitách. To dokazují tři setkání: Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum (PMEF ´17), První kongres mezinárodní unie NGO Assembly of the People of Eurasia (APE) a Jubilejní slovanský sjezd, organizovaný ve spojení se 150 výročím Slovanského sjezdu v Moskvě. O každém z uvedených píši odděleně pod stejným názvem: Nedůvěra.

PMEF´17 potvrdilo, že žijeme v době barona von Münchhausena (1720 – 1797): snažíme se zachránit a vylézt z bahna na koni nebo-li uniknout z bažin tím, že se sami vytáhneme za vlasy. Přitom si nechceme přiznat, že naše auto (hospodářství) nejede, protože nemáme kvalitní benzin (lidi ve vedení a u moci). Téměř celé hospodářství Západu se již transformovalo do virtuálního a šedého (stínového) hospodářství. Lidé u moci si neuvědomují, že kdo neví o slovu, neví o číslech, a proto nemůže vědět ani o číslicích. Proto se stává módou diskutovat o tzv. průmyslu 4.0, jako budoucí spáse, nebo novém hospodářském systému. Přitom se ignoruje skutečnost, že plutokracie ruší sama starý systém, tvoří pomalu a jistě nový, zatímco většina občanů si myslí, že se obejdeme bez skalpelu, nebo bez re-monetizace zlata a dalších cenných kovů, nebo že 4.0 představuje záchranu současného blahobytu. Nic podobného se v diskutované formě a představitelné budoucnosti nestane. To indikuje i PMEF’17, které lze přesto všechno nazvat fórem rekordů. Minimálně pro Petrohrad a část veřejnosti. 47 smluv, týkajících se především infrastrukturních projektů v hodnotě 250 miliard rublů bylo podepsáno během fóra. Dalších 386 smluv v předběžné hodnotě 2 triliónů rublů bylo podepsáno na projekty v ostatních částech Ruské federace. Proč tolik smluv, proč právě teď a na fóru? Podezřívám mnohé signatáře smluv, že tomu bylo kvůli a) prezenci prezidenta Putina, b) kvůli módě být viděn v TV, c) kvůli očekávaným potížím, především na Západě. Jakým potížím?

Dovolím si výjimečně souhlasit s indikací Alexeje Kudrina, že k roku 2025 se bude 60 procent světového HDP tvořit v přibližně 600 velkoměstech světa. Z těchto měst podle mého hodnocení velká část připadne na Čínu, Indii, USA, něco méně na Rusko a ještě méně na Evropu. Pro informaci uvádím, že 27 procent HDP Ruské federace tvoří Moskva a Petrohrad. Čím bude přispívat do světového HDP Praha a celá česká kotlina, nevím. Její vůdci přijali před čtvrtstoletím (neorganickou) reformu vzdělání, kterou nevědí jak ukončit. Proto současné vzdělání, které je z mého pohledu věci důležitější než reforma bankovnictví, produkuje generaci lidí bez vlastního myšlení, částečně možná i bez mozku. Vůdci nevěří, že současná ekonomická věda není nic jiného, než učení sekty. K uzavření bezvýchodného kruhu – tj. úniku z bažin tím, že se sami vytáhneme za vlasy, si vůdci vybrali Euro. Po uzavření v kruhu již nebude potřeba myslet na příklad o rozdílu mezi převrácením věcí na hlavu a pře-reformováním věci, nebo dokonce o tom, zda byl Lenin opravdu marxistou, nebo dobře zakukleným zástupcem teorie nového, bankéři organizovaného kapitalismu. Cesta k spícím fondům (trust), tj. prostředku politických kleptomanů, je dnes zcela volná. To dokazuje mimo jiné odtok kapitálu z Ruska za pět měsíců roku 2017: 22, 4 miliard USD. Přičemž ve stejném období roku 2016 to bylo 10,3 miliard USD. Ale i krátká analýza příjmů poslanců ruské Dumy. Celkové příjmy poslanců dosáhly v roce 2016 rekordních 8.4 miliard rublů. Vydělím li tuto sumu počtem poslanců, zjistím, že každý poslanec si vydělal 18 miliónů 800 tisíc rublů za rok, tj. přibližně 1.6 miliónů rublů za měsíc. Důchod mé, před několika roky zemřelé tchyně, hrdinky druhé světové války s mnoha dalšími vyznamenáními dosáhl zázračných 6.5 tisíc rublů měsíčně před smrtí, plus několik marginálních výhod. Průměrný plat Rusa v roce 2016 byl oficiálně 36,7 tisíc rublů za měsíc. To znamená, že ruský poslanec vydělal v roce 2016, 143 krát více než průměrný ruský pracovník. Připomínám ze zkušenosti, že uvedená data nejsou zcela pravdivá. Příjmy jsou deklarovány pro obyvatele-voliče, které zastupují. Jak dobře jsou na tom občané české kotliny s typickou slovanskou závistí ve srovnání s Rusy, nebudu popisovat.

Překvapením na PMEF´17 pro mne bylo vystoupení prezidenta Putina. Ten si neočekávaně přisvojil jazyk neoliberálů Kudrina, Grefa, i premiéra Medveděva. Proč přijal jazyk liberálů, si dovedu představit. Na jak dlouho si ho přisvojil, nevím. Prezidentova výzva k totální internetalizaci Ruska, stejně jako k doplněné realitě s pomocí umělé inteligence (AI), nebo zmínka o tzv. infrastrukturní hypotéce a mechanismu dovolujícímu pružně obdržet syndikované úvěry, apod. svědčí podle mého o tom, že prezident Putin neřídí hospodářství. Vláda premiéra Medveděva plní prezidentovi příkazy podle mého odhadu na ne víc než 50 procent, chová se přezíravě k alternativním financovým instrumentům, včetně skutečnosti nadbytku peněz v hotovosti v bankách, které raději spekulují, než aby se podílely na projektovém financování. Kromě toho poslanci Dumy chtějí omezit používání internetu a myslí si, že tzv. doplněná realita je podobná lovu na pokemony. Zatímco kupní schopnost obyvatel RF neustále klesá, strach z čistek a ztrát, a nedůvěra občanů, podnikatelů, bankéřů a úředníků, rostou. Skutečnost, že ruská vláda za posledních 5-6 let investovala minimálně 5 triliónů rublů do cca 30 vývojových institucí s výslednou nízkou efektivitou, o niž se úmyslně nezmiňuji, a že státní podporu, včetně finanční, obdrželo ne více než 6 procent ruských malých a středních podnikatelů, indikují přesvědčivě, že v ruském hospodářství není mnohé v pořádku. Proto se nedivím, že tzv. Stolypinksý klub a sám poradce prezidenta Sergej Glazjev, podobně jako ex poradce prezidenta, Valentin Katasonov, se kterým jsem měl možnost se osobně seznámit, dělit s ním společnost a diskuzi téměř celý týden, jsou opačného názoru, než Kudrin, Gref & Co. Posledně uvedení neoliberálové si dovolili na PMEF’17 mimo jiné reklamovat privatizaci posledních zbytků ruských aktiv, snížit státní byrokracii s regulačním právem o 30 procent, a podobné nesmysly, dovolující však zbohatnout několika a korumpovat mnohé. Proto neočekávám zavedení moderního hospodářského systému a moderního řízení státu dříve, než si nejenom Rusko odpoví samo sobě na otázku: Co bylo dříve vejce, nebo slepice? A než si vyřeší generační krizi. Ta představuje pro prezidenta Putina a současně člena politické elity, zrozené před 25 lety, větší výzvu než krize geopolitická. Výzva představuje absolutní potřebu změnit hospodářský model Ruska. Taková změna je nevyhnutelně spojena s čistkou elit. Pokračování v lavírování a oddalování pohřbu mrtvého hospodářského systému s pomocí růstu nedůvěry, chudoby a zmenšující se koupěschopnosti, je spojeno s nevyhnutelným bojem elit mezi sebou. Jeví se mi, že prezident Putin si v současné době nemůže dovolit opravdové čistky elit, ani boj elit mezi sebou. Proto vyzývá i Kudrina, vypracovat a nabídnout plán evolučního, ne revolučního, vývoje hospodářského modelu a tímto způsobem umožnit jeho modernizaci. Jsem hluboce přesvědčen, že neexistuje evoluční řešení hospodářského systému založeného na expanzivitě a dluhu. Podobně Kudrin nemůže nikdy předložit řešení, které by nevyžadovalo privatizaci státní správy, prostředku, který dovolil neuvěřitelné obohacení byrokratů a korupci v celém hospodářském a politickém systému. Proto prezident Putin bude muset opakovat v mnohem větším měřítku příklad s Chodorkovským. A nebrat v úvahu kritiku Západu. A chce li se prezident vyhnout účasti v boji elit, bude muset vzít na sebe plnou odpovědnost a konat podobně, jako konal premiér Singapuru: pokud nezatkneš a nedáš do vězení několik tvých nejbližších přátel, nikdo ti neuvěří, že myslíš svoji věc vážně. Řešení politicko – hospodářské situace v Rusku s pomocí analogie čínské kulturní revoluce není možné, protože nejsou připraveny masy. Výměna jedné osoby za druhou dokázala svoji nefunkčnost. V kontextu zamyšlení o změně systému představuje skutečnost, že Kudrin & Co mají dostatek peněz si koupit „svoji elitu“, nebezpečí, že změna hospodářského systému v Rusku se neobejde bez krveprolití. Proto si musím umět představit situaci, ve které prezident Putin bude mít krvavé ruce. S rukavicemi, nebo bez nich. V každém případě to bude pro mnohé překvapení. Podobné interview s americkou dámou, která se ptá a neví nic o věci, a jí odpovídá věci znající prezident. Nebo práci Centra jazykových technologií (CJT). CJT, nehledě na sankce USA proti Rusku, které mimo jiné začaly brzo po ukončení druhé světové války vypovězením Smlouvy o půjčce a pronájmu (tzv. Trumanova doktrína) bez konzultací, prodává své multimodální biometrické systémy, systémy rozpoznávání a syntetizace řeči, vícekanálové zápisy a analýzy, měření emocí a další do USA, americkým bankám, Microsoftu a podobným organizacím. Proto jsem si jist, že CJT nemůže mít kancelář v Praze, ani se účastnit tenderů v české kotlině, tak jak to může dělat  CJT ze své kanceláře v New Yorku. Souhlasu netřeba.

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více