Žák Ladislav: Bezmoc mocných…

Praha 13. května 2017

Svět je příliš složitý než aby se dal celý uspořádat jednotně shora a příliš veliký než aby se dal celý uspořádat jednotně zdola. V základu všech integračních procesů a organizačních uspořádání musí ležet jednota práv a povinnosti jednotlivců i společenstvím, menšin i většin.

Uplynulo několik desítek let od doby, kdy Václav Havel formuloval svou esej „Moc bezmocných“ a před celou řadou organizací s jejich aktuálně probíhajícími integračními procesy stojí problém opačný, možná komplementární. Je to nedostatek moci tam, kde je jí třeba. Ukazuje se totiž, že naděje vkládané do společenských změn nebo dokonce do nápravy věcí veřejných spojené s nějakým konkrétním mocenským uskupením nebo dokonce jednotlivcem jsou nejen na Západě, ale i globálně, stále planější. Uvědomují si to už i ti největší optimisté, kteří hledí s nadějí k Číně, Rusku nebo USA a jejich prezidentům, jako reprezentantům budoucího, pokud možno mírového a prosperujícího, řádu světa.

Svět je příliš složitý než aby se dal celý uspořádat jednotně shora a příliš veliký než aby se dal celý uspořádat jednotně zdola. Ovšem s důrazem na slova „celý“ a „jednotně“. Je možné, aby probíhaly oba procesy, ovšem lokálně s důrazem na maximální pestrost při zachování základních principů. Proces zdola probíhá zcela spontánně, pokud se do něj ovšem shora mocensky nebo ideologicky nezasahuje, protože jednotlivci, páry, rodiny a další společenství si přirozeně uvědomují svou slabost pro dosažení celé řady konkrétních cílů a spolupráce je pro ně nejen přirozená, ale i nutná. Proces shora by měl dbát o životaschopnost procesu zdola a garantovat pro něj určité podmínky. Především jde o mír, porozumění pro změnu a pestrost a svobodný volný čas, ale rovněž o spravedlnost,  bezpečnost a reprodukci.

V základu všech integračních procesů a organizačních uspořádání musí ležet jednota práv a povinnosti jednotlivců i společenství, menšin i většin, ze které přirozeně vychází soukromá ochota a zájem podílet se na věcech veřejných, na jejich správě a dobrém vládnutí, které je klíčovým veřejným statkem. To vše vychází ze starých podobenství „o třech prutech Svatoplukových“, o tom, že „ve dvou se to lépe táhne“ a konec konců i o tom, že „když nemohu někoho porazit, měl bych se s ním spojit“. Toto platí bez výjimky pro integraci shora i pro integraci zdola.

Bezmoc mocných je velkou nadějí dneška, ale bez našeho potu, slz a trochu té krve to nepůjde. Lepší svět bez práce, stejně jako oběd zadarmo jsou jen velké iluze.

 

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více