Felix Černoch – Staří mistři

Praha 8. dubna 2017

Čas nelze zastavit – vždyť je to veličin0 a relativní – což ostatně dokazují cyklické přechody z letního na zimní a zase zpět. Přestože plyne jakoby sám sebou, tedy suverénně až svébytně, odnáší přes naši přítomnost kus minulosti do budoucna. Nestíhá však vodnest všechno, jak se zpívávalo a doposud někdy ještě zpívává hlasem nám všem předobře známým. Nezanikly přinejmenším ony vzpomínky naň. Neměly by se vůbec opouštět staré věci pro nové, že? Pravda platící i bez ohledu na výzvu z jiné písně. Dnešek je přece plozen již včerejškem a bez něj by ani nemohl býti tvořen. Bohužel – málo se z toho poučuje i soudobá komorní grafika. Ke škodě vlastní, pochopitelně. Možná méně u tvůrců, ale viditelně více mezi sběrateli resp. příznivci. Pokusme se to v několika lekcích napravit a bez ambicí posouvat vkus.

Jaro Beran  – celoživotní Liberečák – od narození až do smrti – a mezitím, krom vlastní plodné tvorby drobných grafických děl, ještě řediteloval tamější galerii. Vedle kvanta exlibris byl souběžně autorem i novoročenek a příležitostných tisků, tj. různých oznámení, která se dnes v uměleckém ztvárnění málo nosí. Za zmínku stojí, že po této stránce se mu neodrodil ani jeho syn Alex, absolvent renomované zlínské Školy umění, kde vyzrál pod vedením takových kapacit jako byli Vincent Makovský nebo Eduard Milén.

Doprovodné ilustrace prezentují výběr ze soukromých sbírek sběratelů

 

 

 

Sdílejte ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k analýze návštěvnosti tzv. cookies. Cookies můžete ve svém prohlížeči vypnout. Setrváním na tomto webu souhlasíte s používáním cookies. Více