Miloš Balabán: Suez je volný, otazníky ale zůstávají

Praha 8. dubna 2021

Suezský průplav je už volný a hlavní aktéři světového byznysu si mohou oddechnout. Katastrofické scénáře o negativních dopadech zablokování jedné z nejdůležitějších globálních námořních cest se nenaplnily. Mohutnou kontejnerovou loď Ever Given se podařilo vyprostit a snad i dopluje do nizozemského Rotterdamu.

Stala se aktuálním symbolem globalizace. Nejen dvaceti tisíci kontejnery na palubě, nýbrž i vlastnickou spletí s lodí spojenou: loď vlastní japonská společnost, provozuje ji ovšem společnost na přepravu kontejnerů sídlící na Tchaj-wanu, tu pro změnu spravuje jedna německá společnost, jež je registrovaná v Panamě. A o obsluhu se stará indická posádka. Prostě takové malé OSN.

Nová suezská krize se přesto stala zosobněním vážných problémů globalizace a nadměrných závislostí, které způsobuje. Leccos se už vyjevilo v souvislosti s pandemií, kde šlo a stále jde o zdravotnický materiál, léky a vakcíny. Dlouhodobě se to týká ropy a ropných produktů nebo čipů.

Do popředí vyvstává otázka zajištění bezpečného transportu zboží, což platí nejen pro Suez ale i další „úzká hrdla“ světového obchodu: Panamského průplavu, Hormuzského a Malackého průlivu. Bývalý nejvyšší velitel sil NATO v Evropě admirál James Stavridis v časopisu Time uvedl, že by světové mocnosti měly v tomto směru společně více spolupracovat, včetně cvičení zaměřených na řešení katastrof. Jenže je to v období zostřeného velmocenského soupeření reálné?

Třeba v situaci, kdy Spojené státy uvalily embargo na vývoz čipů do Číny, což může nakonec přispět k urychlení dělení světa na dva technologické bloky – jeden v orbitu USA a druhý v orbitu Číny.  Německá strategie „Změna skrze obchod“ by se pak stala obtížně použitelná.

Už teď ale Evropa musí myslet po pandemické lekci na tři klíčové otázky: lze dnes přemístit některé, i ze strategického hlediska důležité, výroby z geograficky vzdálených regionů zpátky do Evropy nebo alespoň blíže k ní? Bude k tomu ochota ze strany privátního byznysu i států při vědomí, že to s sebou ponese nemalé náklady, které se následně mohou promítnout do růstu cen některých výrobků? Je faktická deglobalizace politicky únosná?   

Čas k rozhodování se zde krátí s ohledem na další předpokládané krize, které mohou vypuknout i zcela nečekaně, jak nehoda na Suezu potvrdila. A týká se to i Česka s jeho otevřenou a závislou ekonomikou.

Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik)    

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *