Miloš Balabán: Vítězové a poražení ve válce o Karabach

Praha 13. listopadu 2020

Ve válce o arménský ministát  Náhorní Karabach po šesti týdnech bojů došlo k přelomu. Ázerbajdžánské síly obsadily město Šuša, které má zásadní strategický význam. Uštědřily tím karabašským Arménům tvrdou porážku, protože Šuša se nachází na strategicky významné trase spojující Náhorní Karabach s Arménií. Nadále je tak nemožné, aby Arménie poskytovala Náhornímu Karabachu vojenskou pomoc.


„Prezident“ Náhorního Karabachu už vyřkl ortel: „kdo má nadvládu nad Šušou ovládá i Karabach.“ Je to neformální přiznání toho, že válku Karabašští prohráli. A formálně tak učinil arménský premiér Nikol Pašinjan, který  s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a ázerbájdžánským prezidentem Ilhamem Alijevem podepsal dohodu o ukončení války o Náhorní Karabach.


V Jerevanu kvůli tomu vypukly rozsáhlé protesty proti Pašinjanovi , protože Arméni považují existenci Náhorního Karabachu za věc národní cti. Realita je ale taková, že se budou muset  s novou situací chtě nechtě smířit.


Co konflikt ukázal? Z vojenského hlediska byl Ázerbajdžán úspěšnější a také silnější. Mýtus o tom, že ázerbájdžánská vojska mohou úspěšně bojovat jen v údolích a na horách narazí na karabašské borce vzal za své.  S ropným bohatstvím v zádech si také mohl dovolit zakoupit a posléze i používat nejmodernější vojenskou techniku. Útokům ozbrojených dronů Arméni čelit nedokázali. Ázerbájdžánci se svým spojencem Tureckem si možná vyhodnotili, že letošní podzim je „oknem příležitostí“ pro akci v Karabachu, když klíčoví světoví hráči mohou mít svázané ruce svými problémy a nezbývá jim prostor na to, aby se zabývali nějakým lokálním konfliktem. USA se pohroužily do střetu o nového prezidenta, Evropa čelila epidemii koronaviru a Rusko muselo řešit co s Běloruskem.  Pro Turecko bylo také lákavé ještě více vsunout v takové konstelaci svoji botu do regionu Zakavkazska, třeba i za cenu, že umožní v bojích o Karabach bojovat pro tureckým syrským žoldákům.  Rusko se ale opět podcenilo. I přes názory, že Rusku klesá i v tomto regionu jeho vliv, třeba i kvůli tureckému tlaku se nakonec ukázalo, že tomu tak zdaleka není. Bezezbytku využilo, že má s oběma stranami konfliktu velmi dobré vztahy, což mu umožnilo i ve spojitosti s jeho vojenským a diplomatickým potenciálem vstoupit do konfliktu jako rozhodující arbitr. Teď budou na novou fázi „zamrzlého konfliktu“ dohlížet dva tisíce ruských vojáků zatím na pět let – což si předtím nepřál ani Ázerbájdžán, ani Arménie. Rusové jsou de facto rozmístěni i na území Ázerbájdžánu. Arménie se ještě více dostala pod ruský vliv. S Pašinjanovou snahou o větší spolupráci s Evropou, což by mohlo do jisté míry zmenšovat závislost na Rusku je asi konec. A Turci musí svoji představu o větším vlivu v Zakavkazsku hodně zkorigovat. 

  
Bez Ruska se teď v regionu nikdo neobejde. A NATO si může oddychnout, že se nemusí znepokojovat jednou dalekou válkou ze které potenciálně hrozilo, že by kvůli ní mohlo být kvůli Turecku zataženo do přímého střetu s Ruskem.  

Publikováno v deníku Právo.

    (Autor je bezpečnostní analytik)

1 komentář: „Miloš Balabán: Vítězové a poražení ve válce o Karabach

  • 13.11.2020 (8:54)
    Permalink

    V.V.Putin a jeho parta to pěkně rozehráli a sklidili úspěch jak ostatně uvádí i autor příspěvku: Rusové jsou de facto rozmístěni i na území Ázerbájdžánu. Arménie se ještě více dostala pod ruský vliv. S Pašinjanovou snahou o větší spolupráci s Evropou, což by mohlo do jisté míry zmenšovat závislost na Rusku je asi konec. A Turci musí svoji představu o větším vlivu v Zakavkazsku hodně zkorigovat.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *