Milena Městecká: Vlasta Burian opět na scéně!

Praha 16. října 2020

Tentokrát je to však na té literární. Nová kniha nakladatelství Olympia prozradí, co o legendárním Králi komiků nevíte a osvěží vám to, co o nezapomenutelném Vlastovi Burianovi chováte v paměti i v srdci. Nejmladším čtenářským generacím pak lehkým perem načrtne životní osudy herce, který po dlouhá desetiletí patří na špičku osobností československého filmu.

Vlasta Burian zůstával věrný fotbalu i v letech, kdy už nebyl aktivním hráčem, jak dokazuje dobový snímek z roku 1926, který ho zachytil v soudcovském dresu

Autorem je novinář a spisovatel Ivan Černý, jenž ke svému jménu připojil v druhém rozšířeném vydání písmeno „R“, po svém otci Rudolfovi. Ten ho totiž svého času přivedl do kruhu „starých pánů“ z žurnalistické branže, kteří Buriana znali osobně a tak se dostal i ke vzácným osobním vzpomínkám na nenapodobitelného génia české scény.

Život samý kotrmelec

Držíme v ruce signální výtisk s poutavou obálkou. Vlasta Burian na scénu! Spolu s autorem listujeme publikací s tvrdými deskami ve chvíli, kdy kniha míří na pulty obchodů. První pohled patří obsahu, který naznačuje, že tohle čtení opravdu nuda nebude: Kluk bude Vlastimil, Svobodná republika Žižkov, Tingltangl láká, Jaroslav Hašek a ti druzí, Vládce smíchu z vůle lidu, To je ta ulička česká či Byl Burian vinen? nebo závěrečná kapitola Vlastovy osudové ženy a strom života. V knize jich najdete ne méně než třicet nabitých neotřelými vzpomínkami. Jako by se „pan herec“ postavil vedle vás, nakukoval vám přes rameno a vše vám šeptal do ucha. A tak se Ivana Černého ptáme, jak to tehdy vlastně všechno bylo.

Jak jste se dostal ke vzácným vzpomínkám na krále komiků?

Vlasta Burian se svou životní družkou, manželkou Ninou v plovacích úborech na začátku třicátých let

„Jako student Fakulty žurnalistiky jsem občas zašel do secesní Šroubkovy kavárny na Václavském náměstí, nyní hotel Evropa, kde se celkem pravidelně scházela parta prvorepublikových novinářů, básníků a lidí od divadelního kumštu. S nimi sedával i můj otec, spisovatel Rudolf Černý. Řeč se pořád zas a znovu točila okolo pražské bohémy. Jména Kisch, Longen, Burian, Sauer, Menger, Ančík a další se skloňovala ve všech pádech. A těch historek…

Staří pánové měli radost, že je mezi nimi nadšený mladík a vyprávěli o překot. Hlavní slovo měl bývalý melantrišský novinář Karel Kučera Zelený, který se s Vlastou Burianem stýkal a později i přátelil. Jeden čas byl dokonce Vlastovým tiskovým tajemníkem. Táta mi tehdy říkal: “Jsi novinář, piš si to, zaznamenej, jsou to vzácnosti!”. Napsal jsem z Kučerových vzpomínek tedy první dva články do novin a takříkajíc jsem se chytl. Do několika měsíců byl rukopis na světě. Pod titulem „Byl jednou jeden Vlasta“ spatřil jako paperback světlo světa ve vysokonákladové edici Magnet v roce 1991.“

Jak nahlížíte Vlastovu životní pouť? Jaký byl malý Vlasta z Liberce, Vlasta Žižkovák a velká hvězda filmu a divadelního světa?

Na začátku třicátých let s tehdy velmi populární tenistkou Rubeškovou

„Bylo by toho mnoho a čtenářům nechci prozrazovat, co je v knížce čeká. Ale když vyberu, Vlasta Burian už jako hvězda nejen filmového plátna zůstával sám sebou, věrný tomu, odkud vzešel. Ať už tím máme na mysli Žižkov jeho dětství nebo Liberec, kde se narodil. Zůstal věrný naprosto a neotřesitelně svým velikým láskám. Sportu a v první řadě fotbalu, u jehož zrodu v Čechách vlastně stál a nejen opodál. Hrál, reprezentoval a byl sudím i v době své herecké slávy, kdy už měl své Divadlo Vlasty Buriana. To mu bylo láskou především, herectví, komedianství měl v krvi a nebylo mu od něj pomoci – naštěstí! Třetí láskou byla jeho milovaná žena Nina, jež ho provázela celým jeho životem. Vždyť se s tímto světem loučila pouhých pár měsíců po jeho smrti.“

Vlasta Burian byl vystaven velkému tlaku od nacistů v době protektorátu. Za údajnou spolupráci byl po osvobození souzen a odsouzen…

„To je smutná kapitola Burianova života. V knížce pod názvy Porevoluční vřava a Byl Burian vinen? Pravdou je, že nijak nekolaboroval, i když se s Němci občas stýkat v rámci pracovních povinností musel. Vyhnout se tomu by šlo jen velmi těžko. Lidově řečeno vaz mu zlomilo vystoupení v rozhlase, kde v politickém skeči parodoval Jana Masaryka, velmi vlažně a s nezájmem, odmítnout znamenalo se zničit. Mnozí jiní se opravdu angažovali, byli aktivní a nepomáhali. K dobru mu nebylo připočítáno, že kupříkladu ve svém divadle celou dobu války byl v bezpečí komunistický novinář Karel Konrád, ani to, že fotograf Václav Jírů tam měl schovanou vysílačku…a není pochyb, že se na Vlastově „malém dekretu“ podepsali i někteří jeho herečtí spolupracovníci, kteří mu záviděli jeho úspěchy. Čtenáře, zajímající se hlouběji o tuto problematiku, jistě překvapí Burianova obhajoba u soudu, přetištěná v plném znění.

Málokdo dnes už ví, že se závěrečné přelíčení konalo v roce 1947 v pražské Městské knihovně, v plně obsazeném sále veřejností i žurnalisty, kdy se proti obžalovanému nedostavil jediný svědek. Senát zvolil kompromis a rozhodl takto: Vlasta Burian byl očištěn z podezřelé činnosti podléhající trestu tzv. malého dekretu, byl však odsouzen k pokutě půl milionu korun, k veřejnému pokárání a k dočasnému zákazu veřejné umělecké činnosti.“

Jak dlouho tento zákaz trval?

„V roce 1950 Vlasta Burian napsal dopis 12. Svazu ROH, ve kterém žádal o ukončení distance, a bylo mu vyhověno. Prý na osobní intervenci prezidenta Antonína Zápotockého, který se divil, jak to, že „už ten Burian dávno zase nehraje?“.

Vlasta tedy opět začal v Karlíně, stal se členem Státního divadla a opět se sešel pracovně s Werichem, tentokrát ve filmu Byl jednou jeden král (1954), jak se můžeme dočíst v kapitole Potlesk pro Vlastu Buriana.“

Knihu doprovází spousta fotografií, jsou některé z nich poprvé zveřejněny?

Celá řada z nich jsou dosud nepublikované snímky z Vlastova soukromí i natáčení. Měl jsem z jejich získání velkou radost a byly vlastně impulsem k reedici rozšířeného rukopisu knihy, po třech desítkách let. Zkušený galerista, kunsthistorik, sběratel a pražský spisovatel Pavel Šmidrkal svého času vykoupil celou jejich sbírku a následně z ní uspořádal mimořádně navštěvovanou výstavu v galerii Záliv v Lázních Bechyně, ze které jsem napsal reportáž. Posléze jsme se s Pavlem dohodli o jejich zařazení do knihy. Velmi zajímavá je i fotografie Vlastovy pravnučky Moniky od fotografa, novináře a spisovatele Jiřího Vlastníka v závěru knihy, v kapitole Vlastovy osudové ženy a strom života.“

Co říci závěrem

Přestože je známo, že o Vlastovi Burianovi vyšla řada knih a jeho osudy se zabývali autoři jako Jiří Hrbas, Pavel Taussig  Ondřej Suchý, Vladimír Just nebo v neposlední řadě Pavel Holík ze Společnosti Vlasty Buriana, můžeme čtenářům přislíbit, že je na co se těšit. Vzpomínky Karla Kučery Zeleného vzhledem k osobním zážitkům a prožitkům jsou nanejvýš působivé, neznámé, takzvaně panensky nepolíbené. Dávají nám ucelený obraz komika bohem nadaného, který se náramně lišil od všech a všeho, co bylo do té doby známo a spatřeno. Zkrátka vykročme spolu, velký příběh začíná „Vlasta Burian na scénu!“…

Ivan R. Černý (1949), novinář a spisovatel, do literatury vstoupil v roce 1979 zprvu povídkami, publikovanými v novinách a časopisech, posléze knižně. Z jeho knih můžeme připomenout Obyčejná dobrodružství, Přístav bez lodí, Krutý scénář, Pražský Modrovous či Tváře bolesti a triptych Inventura citů. V roce 2009 to bylo literární zpracování scénáře populárního filmu z vinařského prostředí 2Bobule a vloni vydalo nakladatelství Grada jeho encyklopedii Po stopách českých sklářů. V současnosti je šéfredaktorem pražského listu Mozaika pro výtvarné umění a kulturu – obory, v nichž se pohybuje a neustále je sleduje dlouhá léta. Jeho rozhled, znalost uměleckých kruhů a osobností umožnila a usnadnila cestu na svět i tomuto dílu.

Za rozhovor děkuje Milena Městecká

Foto z knihy Vlasta Burian na scénu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *