Ivan Černý: Představitel evropské sochařské tradice

Praha 20. září 2020

Řeč je o Ladislavu Janouchovi ( nar. 14. 6 1944 v Praze), keramiku a sochaři, o jehož díle v tento čas vyšla jedinečná kniha v Rabasově galerii Rakovník. Prolistujme spolu skvěle graficky vyvedenou publikaci, která volně navazuje na knihu „Sochař Ladislav Janouch“ vydanou tamtéž roku 2002. Na rozdíl od předchozí se představovaný svazek především zabývá mistrovou tvorbou posledních osmnácti let, i když nezapomíná na práce starší, které nebyly v předchozí knize uvedeny.

Jak se dočteme v úvodu, nejedná se o úplný výčet mistrových prací, ale o výběr, což bylo dané rozsahem publikace. Autor rozdělil pro přehlednost svoje díla do několika oddílů. Po úvodním slovu následuje pasáž „Skici a návrhy“, dále pak „Keramika“, „Žena – torza“, následuje „Sochařský portrét“. Závěrečná část „Portréty“ a „Realizace v architektuře a veřejném prostoru“ uvádí v zásadě všechna díla, co Janouch vytvořil. Ani zde nechybí bohatá fotodokumentace. Jen některé realizace nebylo možno zachytit, jelikož se na původním místě již nenalézají a nelze je dohledat (např. Nový Prométheus). Poslední stránky publikace patří přehledu Janouchových výstav a realizací, včetně jeho účasti na domácích i zahraničních symposiích. Každou kapitolou představované publikace Janouch čtenáře seznamuje vlastním slovem s danou tvůrčí etapou.

Kamarádi

Ladislav Janouch není na rozdíl od mnohých jiných kumštýřů samotář, vyhýbající se lidem, tvořícím o samotě. Svědčí o tom nejenom tvůrčí skupina „Kamarádi“ ( Aleš Knotek, Ivan Král, Josef Velčovský, Václav Zoubek a Ladislav Janouch), kdy tito umělci společně vystavovali – každý z nich předkládal samostatnou kolekci patnácti až dvaceti prací, ale i přátelství s řadou novinářů, poetů a publicistů, jako byl kupříkladu tragicky zahynulý básník Jaroslav Holoubek či spisovatel Zdeněk Hrabica.

Mezi Janouchovi kamarády a tvůrčími druhy patří již jmenovaný akademický malíř Václav Zoubek, ředitel Rabasovy galerie Rakovník, který v závěru knihy Ladislav Janouch – sochy, plastiky, keramiky mj.píše:

„Ladislav Janouch patří k té generaci, co tvořila ještě v duchu evropské sochařské tradice, tak jak se rodila ve starověku okolo středozemního moře a jak se přes nejrůznější formální proměny dochovala víceméně až do současnosti. Od svých učitelů mohl převzít nejen potřebné řemeslné postupy, ale hlavně poučení z historie klasického i avantgardního sochařství první poloviny dvacátého století. To jako každý tvůrčí umělec využil k hledání vlastní svébytné cesty.

Umělec až na výjimky, které si vyžádala spolupráce s architekty na výtvarném dotváření moderních staveb, neopustil inspiraci lidskou figurou. I přes nejrůznější stupně stylizace formy lidského těla v Janouchově díle tlumočí navýsost humanistické obsahy, radost ze sportovního výkonu, vztah matky k dítěti, zamyšlení nad tváří známé osobnosti, věčné okouzlení tvary ženského těla… abych vyjmenoval alespoň některé.

Tato kniha je druhá umělcova monografie. Která pokrývá zase jen část jeho díla. Za největší zajímavost považuji zobrazený soubor keramických plastik, jenž dokumentuje Janouchovo původní školení, a ještě zajímavější je konvolut portrétů z poslední doby, kterými soupeří s největšími mistry portrétu klasického období…“

Curriculum vitae

Akademický sochař Ladislav Janouch (nar. 1944), syn spisovatele a překladatele Jaroslava Janoucha ( 1903 – 1970), žije a tvoří v Praze. Po maturitě na SPŠ Keramické v Bechyni absolvoval dvouletou vojenskou službu. Po návratu do civilu pracoval v keramickém družstvu KERAMO Praha. Po absolvování AVU Praha v roce 1973 dodnes působí jako akademický sochař ve volném povolání. Uspořádal tři desítky samostatných výstav, zúčastnil se řady kolektivních, doma i v zahraničí. Svými pracemi je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách.

Závěrem kunsthistorikovo slovo

Jeho raná expresivní až barokní tvorba převážně sportovních a symbolických námětů postupně přechází k využívání kontrastu konkálních a konvexních tvarů čistých linií, zejména v ženských postavách a torzech. K jeho námětovým okruhům patří sportovní náměty, kdy Janouch využívá dynamiku a nadsázku tvarů. Symbolické, převážně antické náměty pomáhají k asociaci na věčné téma – člověk. Protiváhou jsou ženské postavy a torza jednoduchých, velkých forem, někdy skládané z několika kusů materiálu. Ve svých počátcích Ladislav Janouch pracoval převážně ve dřevě a v pískovci. Časem sáhl po mramoru a sochy též odlévá z bronzu.

Svého času vypsalo Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska soutěž, jedním z úkolů byl portrét architekta Josefa Kaplického. Zúčastnil jsem se ho, protože uznávanému a ve světě úspěšnému architektovi jsme nedokázali realizovat u nás v Čechách žádný jeho návrh. Chtěl jsem mu tím projevit podporu a vzdát poctu. V daném termínu jsem stihl ještě vymodelovat portrét profesora Holého, významného českého vědce. Odborná porota mi udělila v tajném hlasování 1. místo za arch. Kaplického a druhé za portrét biologa prof. Holého… vzpomíná sochař Janouch

Repro foto: Milena Městecká

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *