Milena Městecká: Liddell Hart – Dějiny druhé světové války

Praha 30. července 2020

Čerstvou novinkou mezi ostatními publikacemi o druhé světové války přichází brněnské nakladatelství JOTA. Zvolilo knihu významného britského autora, vojenského historika a teoretika sira B. W. Liddella Harta (1895-1970). Jde o klasické dílo, ve kterém vás autor mnoha dalších vlivných historických knih, vždy vysoce hodnocených mezi experty, provede největším válečným konfliktem všech dob.

Vysoce ceněné dílo Liddella Harta, který byl sám dvakrát raněn v první světové válce a stal se kritikem taktiky přímého střetu britských vojáků bojujících na pevnině a velkým zastáncem a podporovatelem nutnosti masivní letecké síly Británie, nám především dává zasvěcený náhled na postup bojových operací jak v Evropě tak v Asii a Tichomoří i v Africe od člověka, který byl přímým pozorovatelem konfliktu a měl osobní přístup k mnoha osobnostem, které ovlivňovaly klíčová rozhodnutí válečného konfliktu i událostí, jež po něm nástaly v Evropě i zbytku světa.

Kniha byla dokončena v roce 1970, na sklonku života autora a byla předána k vydání jeho ženou Kathleen Liddell Hartovou. Ta je také autorkou předmluvy knihy, jež obsahuje osobní postřehy, zdůrazňuje specifický přístup autora, velkou erudici a v neposlední řadě možnost hovořit s přímými aktéry války. A to jak s německými generály pobývajícími v době jejich zajetí v Británii, tak čerpat z pamětí polního maršála Rommela, svěřených mu Rommelovou manželkou k vydání.

Je nasnadě, že kniha z té doby postrádá stanovisko a osobní prožitky „druhé strany“, významného válečného spojence Británie, Sovětského Ruska, jak bývá v anglické a americké historické literatuře běžně nazýván. Ještě častěji zkráceně výrazem Rusko a Rusové. Výrazné je to v počátečních kapitolách knihy, kdy autor při popisu napadení Sovětského svazu Německem 22. června 1941 při líčení bojových operací stále užívá označení Rusové, kdežto na německé straně uvádí jména a zachází do detailů včetně citace pamětí či deníků německých velitelů. Až od bitvy u Stalingradu dostávají alespoň jména sovětští generálové (v textu ruští), velitelé jednotlivých bojových frontů Rudé armády.

O Mnichově a jeho následcích

Liddell Hart byl ve své době kritizován za stanovisko k politice appeasementu a názoru na Mnichovskou dohodu. Byl přesvědčen, že britská vláda a politici udělali v předválečné době několik chyb, které posílili Hitlerův apetit a usnadnili mu cestu k válce. Jako jednu z největších chyb označil separátní jednání Británie s Polskem před Hitlerovým vpádem do země místo uzavření smlouvy o spolupráci se Sovětským svazem. Podobně se vyjadřovali jiní britští historici, např. A. J. P. Taylor ve své obzvláště v Británii oblíbené „Anglické historii 1914-1945“. Tato kritika britské vlády za Mnichov však nemá tolik společného se sympatiemi britských historiků a pochopením situace naší země a jejích obyvatel, o čemž svědčí formulace v knize Liddella Harta jako „Hitler dosáhl navrácení Sudet“.

Stejně překvapující je pro nás tvrzení, že Hitlerovi se hodilo „strategického ochromení Československa“. Až v pozdějších letech a spíše v současné době se historikové včetně vojenských zabývají aspektem, který v Hartově knize a dílech jiných západních autorů z této doby zcela chyběl. Pomíjí, že okupace Německem rychle a snadno získaných zemí, počínaje Rakouskem a po něm Československem, mu poskytla výhodu obrovských území okamžitě přeměněných pro potřeby jeho válečné výroby. K tomu sloužila jak reorganizace továren a veškeré výroby těchto států, tak práce nuceně nasazených a válečných zajatců v německé říši a všude na ovládaných území.

Za cenu lidských ztrát

Autor nezmiňuje ani aspekt lidského utrpení, nacistického násilí, vyhlazení židovského a slovanského obyvatelstva a všech odpůrců režimu, odboj civilní i partyzánský, který obzvláště v posledních letech války zcela patřil do bojových operací a to nejen Rudé armády. Tyto aspekty jakoby se Británie ani USA vůbec nedotkly. Dlouhé dohady a odkládání druhé fronty nasvědčovaly tomu, že ani v době, kdy se tyto hrůzy děly v Evropě i jinde, nebyly v neokupovaných zemích pochopeny a nebyla dostatečná vůle k tomu, jim co nejdříve učinit konec. Je s podivem, že ani ex post je většina historiků nebrala v potaz.

Na několika místech Liddell Hart uvedl lítost nad zbytečnými milionovými obětmi. A to při kritice postupu britských a amerických spojeneckých sil, které váhaly s rychlým postupem po vylodění v Normandii, s obtížemi odrážely z nich plynoucí poslední německou ofenzívu v Ardenách. Také popisuje naprostou nedůvěru západních spojenců v sovětskou ofenzívu, kterou jim Stalin oznámil s termínem chystaným na leden 1945.

Zbytečná válka?

V závěru autor loajální cituje Churchillovo označení tohoto obrovského konfliktu „zbytečná válka“. Snad je absurdní domnívat se po všem, co je historii známo, že tato válka nebyla nevyhnutelná, bylo jí možno zabránit a dojít nějakým razantnějším či naopak mírovým postupem vlád k pacifikaci Německa a Hitlera. Takové spekulace zavání neuvědoměním nebo hůře přímým zastíráním toho, jaké byly politické cíle tehdejších mocností. Ty se stále snažily v uspořádání po první světové válce místo dohodnutého odzbrojení o hegemonii, prosazovanou nedemokraticky a podporující německý nacismus a agresi jako možnou sílu v uskutečnění jejich neskrývaného cíle, kterým byla válka proti bolševickému Rusku. Kam tyto snahy svět dovedly je známo. Doufejme jen, že se lidstvo z historie i díky knize sira B. W. Liddellla Harta dokáže konečně poučit.

Více na: www.jota.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *