Miloš Balabán: Covidová lavina ohrožuje i migranty

Praha 16. července 2020

Covid-19 se dále šíří světem, nebývale ovlivňuje politiku, ekonomiku a společnost téměř všech států. Před covidem se nelze nikde schovat. Putovat mezi nejsilnějšími a nejlidnatějšími zeměmi nelze. Čína je preventivně uzavřena, což lze po jejích zkušenostech pochopit. V miliardové Indii platí zákaz vycházení, jenže se moc nedodržuje, což donutilo  premiéra Naréndru Módího aby vzkázal spoluobčanům, že si počínají lehkomyslně. Mezitím se virus lavinovitě šíří. Navíc do Indie dorazilo 18 tisíc Indů pracujících ve Spojených arabských emirátech, které se jich bez milosti zbavily poté co se mezi nimi objevili nakažení covidem.    

Nepovedl se ani americký pokus vir ignorovat.  K 13. červenci se jím nakazilo téměř tři a půl milionu Američanů, počet mrtvých atakuje 135 tisíc. Na rozdíl od počátku pandemie se její hlavní ohniska nachází nejen v miliónových aglomeracích, jako je New York ale též v Texasu, na Floridě či v Arizoně.  Roušku si nakonec musel nasadit i prezident Donald Trump. A roušky mohou možná být v prezidentských volbách za necelé čtyři měsíce ten nejmenší problém.  

Jair Bolsonaro, brazilský kolega Trumpa, který byl spolu s ním zarytým odmítačem covidové hrozby nakonec covidem sám onemocněl a může se tak snad více vcítit do kůže Brazilců, které nemoc kosí ve velkém.  

Návrat epidemie zažívá i globální vzor úspěšného boje s covidem Izrael. „Odemčení“ státu už neplatí. Bary, kluby, divadla, koncertní sály a fitness centra se zavřely. Nenosíš roušku? Zaplatíš pokutu 130 euro. Nevylučují se další omezení vedoucí k další karanténě. Už teď hrozí Izraeli nejtěžší ekonomická krize v dějinách, každý pátý občan země nemá práci. Nemůže to nakonec ohrožovat i jeho světově uznávaný hi-tech sektor?  Pro jedinou blízkovýchodní demokracii je to nebývalá zkouška, zcela odlišná od všech předcházejících, kterými prošla za více než sedmdesát let své existence.      

Pandemie ale dost možná obnažuje i to o čem se příliš nemluví. Obětí viru se stávají milióny migrantů – gastarbeiterů, bez kterých se řada výrobních sektorů ve vyspělých zemích neobejde. Jenže protože nežijí v ideálních životních podmínkách je riziko nákazy covidem mezi nimi ve srovnání s běžnou populací dvojnásobně až trojnásobně vyšší. Ukazují to některé případy, které jsou určitě jen vrškem ledovce.   

V největším německém masokombinátu firmy Tönnies ve městě Rheda-Wiedenbrück  se nákaza koronavirem prokázala asi u 1500 pracovníků z Rumunska, Polska a Bulharska.  V USA, kde tři čtvrtiny pracovníků v zemědělství a potravinářství jsou cizinci mezi nimi též registrují zvýšený výskyt covidu. V jedné drůbežárně na poloostrově Delmarva se nákaza prokázala u 2215 pracovníků, 17 z nich zemřelo. Mimochodem i v Česku máme stovky ubytoven pro zahraniční dělníky a nezbývá než věřit, že je zaměstnavatelé a hygienici mají pod kontrolou.

A na obzoru je další obří problém. Dá se předpokládat, že míra nákazy mezi vlnami nelegálních migrantů mířících do Evropy může být vysoká. Její monitorování, neřkuli eliminování je obtížné až nemožné. Znovu se naléhavě ukazuje nakolik je důležité usilovat o řešení dlouholetých vojenských konfliktů plodících uprchlíky. Není jich málo a jsou i blízko Evropě: v Jemenu, Libyi nebo v Sýrii. Rizikový je i celý africký Sahel.  Pohne hrozba covidem klíčové mocnosti k tomu, aby se pokusily o průlom v jejich řešení? Nebo je to jen zbožné přání neodpovídající realitě mocenského soupeření? Bohužel spíše ano i když se ukazuje nakolik začínají být bezpečnostní hrozby stále více provázanější a tím i více devastující.      

Článek publikován v Právu

 (Autor je bezpečnostní analytik)

2 komentáře: „Miloš Balabán: Covidová lavina ohrožuje i migranty

  • 16.7.2020 (8:39)
    Permalink

    „Znovu se naléhavě ukazuje nakolik je důležité usilovat o řešení dlouholetých vojenských konfliktů plodících uprchlíky.“ Tuto větu považuji za klíčovou. Obávám se však, že mocnosti na jejich řešení nemají opravdový zájem a že každá sleduje především své vlastní cíle.

    Reagovat
  • 16.7.2020 (12:56)
    Permalink

    „Pro naši budoucnost je životně důležité, abychom porozuměli limitům použití vojenské síly, a k tomu lze dojít pouze pečlivými historickými analýzami,“ zdůrazňuje Charles Townshend, editor obsáhlé publikace Historie moderní války.
    Bohužel, vypadá to, že jimi se nikdo nezabývá. A nejen to. Zdá se, že pro sama lidská práva, jimiž se různí aktivisté i politici tak rádi ohánějí, rovněž vlády evropských zemí přestaly být suverénními vládami a podléhají tlaku zvenčí. Nijak nebojují proti překrucování historických faktů a razantněji se nestavějí proti šíření neofašismu, neonacismu, extremismu ve všech formách. A už vůbec se nezabývají jejich příčinami.
    Montague Buton, profesor mezinárodních vztahů na univerzitě v Oxfordu, si svého času položil otázku, jak válce zabránit, jak jí čelit nebo přinejmenším jak ji omezit? Věnuje se právním aspektům ohraničení jejího vedení a otázkám kolektivní bezpečnosti. V té souvislosti připomíná, že systém OSN, založený v roce 1945 přijetím Charty Společnosti národů, měl odstranit příčiny války podporováním sociálního pokroku a lidských práv, rozšířením sítě a dosahu funkčních mezinárodních organizací a posílením dohod o mírovém urovnání svárů. V mnoha koutech světa jsme však svědky spíše opaku, což ostatně konstatuje rovněž on. Upozorňuje, že „OSN nedosáhla ničeho, co by připomínalo všeobecný systém kolektivní bezpečnosti, ale představuje fórum pro koordinaci reakcí alespoň na některé problémy a proklamuje důležité symbolické uznání myšlenky rovnosti států a národů. Jestliže se této organizaci nepodařilo odstranit války, je alespoň občas chápána jako stále mohutnější překážka proti užití síly, a to dokonce i některými válčícími stranami“.
     
     

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *