Žák Ladislav: Kudy kam…?!? III.

Praha 6. června 2020

Připomenu jen preambuli předchozích dvou textů. Pohled na činnost vlády během krize, která je reálná a nebyla vládou vyvolaná jenom proto, aby si při jejím předem připraveném řešení nasbírala politické body a hlasy, je skutečně tristní…

…a mnohým už z toho začíná být doopravdy smutno. Dodávám dnes v třetím pokračování…

Vláda si nakonec prosadila svoje a použila plus minus pětadvacet miliard korun z obecních a krajských rozpočtů na podporu společníků malých s.r.o. Opřela se o vyděračské stanovisko ministryně financí, že když nebude po jejím, tak prostě podpory přestane vyplácet všem a okamžitě. Vrcholným číslem téhle estrády byly její vyhrůžky slovy: „tak vy nechcete dotace…?!?“ Naznačovala tím opozici, že jestli její poslanci jsou proti dotacím, tak obce a především ty „politickou barvou jejich“ taky nemusí dotace dostat vůbec a nikdy. Je to nový prvek v parlamentním životě parlamentní republiky, ale je pravda, že se poslanci lekli a nakonec si neodvážili ani vládě uložit, že by měla obcím odkloněné prostředky nějak kompenzovat. Byl učiněn chabý pokus několika sociálních demokratů v tomto smyslu, ale jejich hlasování bylo označeno za zmatečné a následně se vládní kolaborace rozběhla opět naplno. Jsme svědky mnoha pozoruhodných lží, třeba v tom smyslu, že vláda vše vyřeší ještě v červnu nebo, že odklonění rozpočtových prostředků a následná dotace je lepší cesta než užívání vlastních peněz. Nakonec jenom připomenu mnohoznačný slib paní ministryně financí, který jistě dojde v nějakém ohledu a směru naplnění. Cituji ho, byť jsou to slova takřka všeobecně známá: „Příště se na vás vy…eme…!!!“ Je to opravdu jedno z mála prohlášení, která se ještě dají dnešní vládě věřit.

Texty „Kudy kam…?!?“ jsem začal psát, protože jsem chtěl upozornit na důležitost maximálně přesného zacílení distribuce finančních prostředků, a to podle míst a směrů, kde budou mít největší multiplikační efekt. Zatím jsme byli svědky opatření víceméně plošných a potom několika vysloveně nedomyšlených, která se dají shrnout pod akci  COVID raz, dva, tři, moc, ve které bylo patrné, že jde především o peníze pro vyvolené. Navíc v dané krizové situaci šlo spíše o takové nekřesťanské chucpe, protože se postupovalo striktně podle bankovních rizikových kritérií, takže kdo chtěl od banky pomoc v nouzi nouzového stavu, ten měl smůlu. Uspěli jen ti, kterým krize neublížila…Ale jak již bylo řečeno minule, úspěšní tak měli k úvěru díky státním zárukám snadnější cestu a možná jim to pomohlo. Uvidíme, jaká bude praxe v dalším COVIDu, snad se peníze dostanou i těm krizí zasaženým. Připomínám, že krizí a nouzí vyvolanou především zcela nepřipraveným státem, který naše daně rozhazovala a rozhazuje až příliš často za nesmysly, které zemi a lidem rozhodně neslouží. Současnost s vládními nákupy nesmyslné armádní výzbroje v tomto ohledu nevyjímaje…

Přiznám se, že když jsem psal první text, tak mě vůbec nenapadlo, že si vláda nechá utéct mezi prsty nasměrování veřejných peněz tam, kde by to byla doslova „trefa do černého“. Mám na mysli převzetí garance za platby dodavatelům v investiční výstavbě obcí a jejich případné následné úhrady. To by byl ideální transfer veřejných prostředků za užitečné dílo a práci lidí do dodavatelských, především malých a středních lokálních firem. Řadě obcí začaly záhy v důsledku vládou zastavené země prudce klesat příjmy a již v dubnu bylo jasné, že existuje značné riziko, že nebudou moci dostát svým závazkům vůči dodavatelům jejich investičních akcí a snažily se tomuto riziku všemožně vyhnout. Jistě k tomu přispěly i trpké zkušenosti kriminalizace domnělých i malých administrativních pochybení nejen starostů a obecních rad, ale i celých zastupitelstev obcí.

Vláda přihlížela nečinně tomu, jak jsou obecní investice postupně odsouvány nebo rušeny, a to i ty, které byly kompletně právně, administrativně i finančně připraveny. V řadě případů to znamená mimo jiné i to, že bude třeba některé přípravné práce nebo výběrová řízení opakovat. Vynaložené úsilí řady obcí tak mnohde zůstane de jure i de facto zmařeno. Obyvatelé obcí, kteří se dostávají díky vládním rozhodnutím do složitých a někdy doslova neřešitelných životních situací budou navíc ve své obci svědky stagnace a zmaru snahy o zlepšení jejich životních podmínek. Tlaky obrazů určité bezvýchodnosti se lidem v obcích obcházejí přece jenom hůře než ve městech, v pohraničí nebo dokonce v Praze, kde je přece jenom více možných cest a cestiček. K tomu bude třeba připočítat osudy zaměstnanců těch malých a středních firem, které přijdou na buben kvůli nedostatku nebo absenci veřejných zakázek, které získaly ve výběrových řízeních a přirozeně s nimi počítaly ve svém fungování.

Politická debata, která se kolem peněz pro obce vede, se soustředí na pouhou skutečnost, že se obce mají podílet na úhradě programu Antivirus, ale tyto prostředky jsou v porovnání se zmařenými obecními investicemi problémem jiného, politicky i ekonomicky nižšího řádu. Navíc asi opravdu není technický problém zmíněných plus mínus 25 miliard obcím ze státního rozpočtu postupně „vrátit“. „Vypnuté“ investice se však budou vracet v obcích k životu jen obtížně a dotační peníze je mohou oživit spíše výjimečně. Vzhledem k počínající předvolební kampani do krajských voleb se mi zdají tato podoba a hlavně předmět politické debaty vančurovsky „poněkud nešťastné“.

V poslední době jsem se ptal na příčiny tohoto stavu řady známých, o kterých si myslím, že rozumí obecnímu i státnímu hospodaření, veřejným i soukromým rozpočtům, dotacím a dotačnímu managementu. Jsou to často lidé, kteří mají k informacím z vládní nebo obecně politické kuchyně neskonale blíže než já. Mohu jenom shrnout, že na otázku „proč…?!?“ mi nedal odpověď skoro nikdo a tu menší část odpovědí nemohu z řady dobrých důvodů publikovat. Jestli to není celé jenom prostý důsledek hlouposti a neskonalého amatérismu, může za tím být nějaký hlubší politický záměr, kterého se zatím alespoň mně nedaří dobrat.

Jednou z možností je i vyvolání předčasných parlamentních voleb v termínu těch krajských. Do té doby se pokusit držet všechny oponenty na uzdě metodou cukru a biče selektivními dotacemi, zaklekáváním a hrozbou, že se na vás příště vy…eme. Čtyři měsíce by tohle obracení stáda sem, tam a zase dokola mohlo ještě fungovat. Je to čirá spekulace, ale dává to alespoň nějaký smysl. Někomu by to mohlo hodně hrát do karet…

A na závěr staré gruzínské přísloví: Ovce se bojí vlka, ale nakonec je zabije a sní pastýř. A my máme baču jako řemen… Řečeno s klasikem: „Ten se opravdu, ale opravdu nezakecá…“

1 komentář: „Žák Ladislav: Kudy kam…?!? III.

  • 7.6.2020 (12:30)
    Permalink

    Přísloví je tak výstižné, že není co dodat.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *