Žák Ladislav: O čem se mluví…

Praha 20. ledna 2020

Dnes záleží více na tom, jestli se v rámci nějaké události nebo jevu stane něco mediálně vděčného, než na události nebo jevu samotných. O tomto víkendu jsme viděli dva zcela protichůdné obrazy přitom v podstatě téhož.

Na straně jedné se nás Česká televize v sobotu rozhodla oblažit celodenním plánovaným přenosem z kongresu ODS. Nechci to nikterak komentovat, šlo o rozhodnutí dospělých lidí a nikdo z nás se na to nemusel dívat. Přítomni byli v tlumeném osvětlení elity ODS, hosté, a takzvaní odborníci, především komentátoři a politologové. Přišlo mi smutné, že k prostému lidu, který kongres nesledoval, dolehla především informace o tom, že na kongresu došlo k exhibici pana Pavla Novotného, slovutného starosty Řeporyjí. Je poněkud zvláštní, když se politická strana, která se podle slov svého recyklovaného předsedy cpe do Strakovky hlavním vchodem, předvede na kongresu ve stylu „šedomodrá“ myš, bez invence, bez nápadu, způsobem, který umožní právě podobným typům, jako je pan Novotný, vyniknout. A co je ještě horší, je možné konstatovat, že vystoupení pana Novotného nastavilo ODS a její nevýrazné, nemastné, neslané politice ono pověstné „nelítostné zrcadlo“.

V neděli došlo v severočeských Vejprtech k tragické události, která si vyžádala lidské životy a připoutala pozornost  České televize rovněž na celý den. Nikdo samozřejmě nic neplánoval, ale Česká televize dokázala vytvořit celodenní nastavovanou kaši donekonečna opakovaných hloupých otázek a odpovědí, které prostě, především vzhledem ke kvalitě kladených otázek, být chytré ani nemohly. Rovněž ve Vejprtech se začali rojit politici, protože vystavovat se kamerám vedle lidské tragédie a plácat tam nesmysly, je oblíbeným koníčkem našich politiků. Tradičně byli osloveni rovněž odborníci všeho druhu, kteří se snažili nějakým zajímavým způsobem rozvinout banální skutečnost, že jiskra přeskočila tam, kde neměla. Otázky novinářů jim k tomu z výšeuvedených důvodů moc šancí nedaly.

Celé to kopírovalo nedávné veřejnoprávní zpravodajství o střelbě v ostravské nemocnici. I zde jsme byli svědky hledání libovolných viníků a ujišťování politiků, že i když žádný není, protože prostě jednomu přeskočilo, kde nemělo, oni ho najdou anebo alespoň všechno změní a tak odstraní dovedně ukrytou systémovou chybu. Tenhle přístup by možná kongres ODS trochu oživil, ale tam to nechali na panu Novotném.

A tak tu máme dva po sobě jdoucí celodenní únavné festivaly veřejnoprávní novinářsko-politické trapnosti. Jeden plánovaný a druhý neplánovaný. Na jednom už politici byli, čekali a doufali, že se zviditelní, na druhý se politici dostavili a doufali v totéž. Dopadlo to v obou případech tragikomicky. Znovu se potvrdilo, že politika a novinařina jsou vzájemně propojené až nerozlišitelné entity, které tvoří komplexitu poháněnou touhou po moci a penězi. Opakuji, že se na to nemusíme dívat. Jediné, co je na tom poněkud hloupé, je to, že to všechno, tyhle festivaly novinářsko-politické mesaliance platíme my…

A to, bohužel, musíme…

2 komentáře: „Žák Ladislav: O čem se mluví…

  • 20.1.2020 (9:43)
    Permalink

    Vážený pane Žáku, mluvíte mi z duše. Vlastně ani nemám co dodat. Jen jediné: PLNĚ S VÁMI SOUHLASÍM. Ale přece jen. Dost mne trápí, kam až se naše žurnalistika dostala. Jako by mnoha současným novinářům nic neříkal pojem etika. Jako by necítili potřebu opírat se o fakta, přemýšlet, než položí otázku. Jako by převládala honba za senzací za jakoukoliv cenu. Často mám pocit, že se např. na vstup do televizního vysílání řádně nepřipravují. V souvislosti s tragickou událostí ve Vejprtech (nedávných v Ostravě apod.) je to sice obtížné, nicméně se domnívám, že při troše selského rozumu lze klást smysluplné dotazy. Teď budu protiřečit sama sobě. Ještě chci dodat, že mi vadí, zvláště ve veřejnoprávní televizi, když moderátor, redaktor či komentátor dávají najevo, jaká politická strana je ta jejich srdci blízká. Pokládám to za chybu. Měli by být nestranní. Divák není hlupák. Umí si názor udělat sám.

    Reagovat
  • 20.1.2020 (13:02)
    Permalink

    S Alenou Vrzalovou plně souhlasím, a nejen proto, že se léta známe. Mnozí novináři, opojení svobodou slova a nepolíbení snahou dopídit se faktů zkoumáním archivů či rozhovory s politiky, na nichž nebudu žádat jen jednovětnou odpověď na otázku, ale budu se snažit zjistit souvislosti toho, co vyslovil, okolnosti, za nichž to řekl, smysl, kam svým výrokem směřuje.
    Doma mám stále připraveny tenké bílé rukavičky, abych se mohl hrabat v archivech a v mobilu stovky telefonních čísel, abych si mohl dohodnout potřebné schůzky. Už jsem to sice jednou napsal, ale musím to znovu opakovat. Nejen kvůli nějaké své ješitnosti, ale prostě proto, že to je má představa novinářské činnosti, i když se to třeba někdy nezdaří. Ale pokoušet o to bychom se měli neustále, když nechceme být jen hlásnou troubou někoho či něčeho. Svoboda slova není bezbřehá, naopak jejími oběma břehy by měla být ohromná odpovědnost. Bohužel však až příliš často je to jen měšec.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *