Ladislav Žák: Co jsme to vlastně zač…?!?

Praha 13. října 2019

Jsem obyčejný člověk. Soukromá osoba. Nemám žádnou funkci, společenskou roli, která by mně jakkoliv předurčovala k zaujetí nějakého formálního politického stanoviska k úrovni čínsko-českých vztahů nebo dokonce k povinně dobrovolné adoraci politiky jedné Číny. Tón a dikce prohlášení čínského velvyslanectví k problematice smlouvy mezi hlavními městy se mi prostě nelíbila a nelíbí, a tak jsem to i celkem otevřeně vyjádřil. Aby bylo zcela jasno, se současným imperiálním a násilným čínským viděním politiky jedné Číny jednoznačně nesouhlasím. Navíc se tento obraz politiky jedné Číny v poslední době dynamicky prohlubuje a vykresluje.

Rád bych k tomu dodal, že mi jako základní chyba v téhle celé historce připadá to, že si řada lidí neuvědomila nadbíhání a podlézání velmocem, aniž pak komukoliv jinému, není prostě ten nejlepší základ vztahů. Není divu, že když je něčeho příliš, pak se někdo nemusí cítit rektálním alpinismem svého předchůdce vázán, jakkoliv to někdy zvenčí nevypadá úplně dobře. Já osobně za nejhorší pokládám skutečnost, že vlna rektálního alpinismu a její následný ústup narušily poklidný postupný dlouhodobý rozvoj obchodních a podnikatelských vztahů.

Zaujala mě poměrně široká a negativní reakce na mou nevinnou a z hlediska vlivu zcela nepodstatnou poznámku. Zdálo se mi, že prostě není možné se ozvat proti hlasu čínského velvyslanectví, protože ono má přece nutně pravdu, protože smlouvu vypověděl za Prahu někdo, koho lidé nemají rádi. Jsem vesnické pako, které bylo vždycky důsledně varováno před odborníky přijíždějícími z jiných vesnic, měst a zejména z Prahy. Proto mě jímá přirozená plachost z toho, že bych měl dát a priori bez dalšího za pravdu hlasu z Pekingu před tím pražským, nyní pro mě domácím.

Hlas lidu však říká, že cokoliv, jenom ne Hřib. Zajímalo by mě, proč vlastně tolik posuzujeme názory podle jejich nositelů. Snad mi někdo odpoví, proč určití lidé nemohou mít nikdy pravdu a jiní ji mají vždycky nebo minimálně tehdy, když tvrdí cokoliv jiného než ti, co pravdu mít prostě nemohou. Pokládám za zbytečné dodávat, že jakémukoliv názoru, který není v souladu s hlasem lidu, je okamžitě doplněn celý soubor mých názorů, které jsem nikdy nezastával, ale zastávat je prostě musím, když už jsem se odchýlil jednou od požadovaného „antihřibovského“ hlasu…

V roce 2018 jsem věnoval celý rok cyklu „Sto roků hledání trůnu“, čtenáři ho mohou najít na www.zaking.cz. Poukazoval jsem v něm na okolnost, jak jsme celé století hledali pilně náhradu za trůn stařičkého mocnáře, starého Procházky. Hledali jsme ho postupně v řitích dlouhé řady pánů a mocí. To, že se ho pokoušíme nalézt až v Pekingu, jsem zmínil jen velmi okrajově. Teď se mi zdá, že jsem k tomu měl věnovat větší pozornost, ale myslel jsem si, že to jsou jenom myšlenky několika oranžových šílenců… Myslel jsem si, že prezident nemohl myslet vážně to, že se jezdí učit do Číny stabilizovat společnost, ale když vidím reakce nikoliv nepodstatné části veřejnosti na sebemenší negativní poznámku o čínském drakovi, připadá mi úděsné, kolika lidem by se to zase líbilo. V posledních letech v Číně velmi, velmi přituhlo, ale zdá se, že to zjevně jenom posílilo naděje mnohých na nové pořádky u nás doma…

A tak se mi vkrádá do hlavy smutná myšlenka, že pořád platí, že my Češi jsme dobrými slouhy, ale špatnými pány, a to zejména sami sobě. Ale vůbec nejhoršími kreaturami jsme my Češi jako šafáři na plantážích cizích pánů…   

2 komentáře: „Ladislav Žák: Co jsme to vlastně zač…?!?

  • 13.10.2019 (9:51)
    Permalink

    Milý a mně jinak blízký Láďo! Ptáš se i mne, jak je možné, že určití lidé nemohou mít
    nikdy pravdu, zatímco jiní ji mají vždycky? Připouštíš její platnost i v gardu opačném,
    než jaký prezentuješ zrovna teď a tady Ty? Neříkám, že jen z pozice obhajoby toho,
    kdo je právě u vesel a kormidla pražského plavidla.
    Nikdy nejde o to, KDO má pravdu, byť by ji hlásal a prosazoval silou svého postavení
    z moci úřední, nýbrž KOHO má ONA. Pak ji musíme hledat, společně a bez apriorizmů.
    Zkusme to a neříkám to zde poprvé.
    Jen připomínám, že teorie „jedné Číny“ fungovala v mezinárodních vztazích již / ještě
    v době, kdy ji reprezentoval Čankajšek na bázi a pozadí Taiwanu. Stačí nám netratit prostě paměť, soudnost a glanc.

    Reagovat
  • 13.10.2019 (18:30)
    Permalink

    Pane Žák děkuji vám za váš článek. Konečně něco soudného k dané problematice. Pana Hřiba neznám, ale zdá se mi, že konečně se na MMPHA začíná blýskat na lepší časy a ti co tomu tam vládnou začínají používat selský rozum a chovat se jako normální a správní hospodáři což některým může býti trnem v oku. Jak dnešní tak i minulé vládní garnituře a zejména těm co mají na svědomí tunel Blanku, čističku odpadních vod a jiné investice roztroušené po matičce Praze.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *