Komentár Informačného a tlačového odboru Ministerstva zahraničných vecí Ruska v súvislosti so snahami o rehabilitáciu nacizmu

Bratislava 27. septembra 2019

V čase, keď sa blíži výročie tragédie v rokline Babij Jar, v ktorej v septembri 1941 nacisti zavraždili desaťtisíce kyjevských Židov, by sme sa chceli venovať téme rehabilitácie nacistických prisluhovačov a falzifikácie dejín. Na Ukrajine sme žiaľ svedkami pravidelných pokusov o zámenu historických pojmov. Mimoriadnou usilovnosťou v tomto smere sa vyznačoval riaditeľ takzvaného Ukrajinského ústavu pamäti národa. Ten na bežiacom páse vyrábal historické podvrhy, ktoré okrem iného ospravedlňovali členov Ukrajinskej povstaleckej armády (Banderovcov) a vyjadrovali sa o nich ako o bojovníkoch za nezávislosť. V. Viatroviča už niet, ale jeho odkaz pretrváva.

Začiatkom septembra tohto roka sa napríklad v kyjevskej Židovskej knižnici O. Švarcmana pri príležitosti Dňa nezávislosti Ukrajiny konala výstava, na ktorej boli vystavené knihy a exponáty glorifikujúce nacistických kolaborantov a organizátorov židovských pogromov S. Banderu a A. Meľnika. Tieto dve osoby sa na súčasnej Ukrajine pokúšajú postaviť na roveň obetiam nacizmu.

Do neba volajúca udalosť sa odohrala 22. augusta tohto roka v obci Sambor vo Ľvovskej oblasti, kde bol na židovskom cintoríne za účasti miestnej vrchnosti, najvyššieho predstaviteľa Ukrajinskej gréckokatolíckej cirkvi Sviatoslava, najvyššieho predstaviteľa takzvanej Pravoslávnej cirkvi Ukrajiny Jepifanija a rabína Jakova Dova Blacha inštalovaný pamätník  príslušníkom Organizácie ukrajinských nacionalistov a Ukrajinskej povstaleckej armády, ktorí sa zúčastňovali na vraždení Židov. Ide teda o pamätník vrahom na hroboch ich obetí. Toto nie je iba ignorovanie historických faktov, ale aj urážka pamiatky zavraždených nevinných ľudí.

Najškandalóznejšie na tejto udalosti je to, že slávnosti sa zúčastnil aj kanadský veľvyslanec a príslušníci kanadskej armády, ktorí sú na Ukrajine za účelom výcviku dôstojníkov Ozbrojených síl Ukrajiny. Pravda, v samotnej Kanade incident nezostal bezo odozvy: zdravo uvažujúca verejnosť zastúpená poprednými publicistami odsúdila účasť hlavy kanadskej diplomatickej misie na Ukrajine v tomto pochybnom a cynickom podujatí.

Uvedené prípady sú výrečným príkladom zámeny pojmov a rehabilitácie prisluhovačov nacizmu. Kladenie znamienka rovnosti medzi obete nacizmu a ich vrahov nemá nič spoločné s toleranciou a zmierením. Je to rúhanie sa voči pamiatke obetí a zaslúži si prísne a všeobecné odsúdenie.

Oficiálnemu Kyjevu adresujeme výzvu, aby upustil od stavania nacistických prisluhovačov do pekného svetla a od výsmechu dejinám, a vyzývame tiež priateľov Ukrajiny za oceánom, aby počúvali hlas rozumu a nepodporovali podobné hanebné podujatia.

RF

1 komentář: „Komentár Informačného a tlačového odboru Ministerstva zahraničných vecí Ruska v súvislosti so snahami o rehabilitáciu nacizmu

  • 28.9.2019 (13:38)
    Permalink

    Na doplnění namátkou několik faktů. Nedávno jsem v souvislosti s činností banderovců studovala archivní materiály. Z nich si každý snad může názor udělat sám.
    V dokumentech Komise pro vyšetřování banderovských skupin na území ČSR se mj. uvádí:
    V Košicích, dne 23. ledna 1948.
    Věc: Banderovské organisace OUN a UPA – posudek.

    … První podvratnou činnost na území ČSR projevuje OUN na území dnešní Zakarpatské Ukrajiny. Po vídeňské arbitráži v r. 1938 za t.zv. druhé republiky, přenáší svou illegální činnost do této malé země a vidí v ní krystalisující bod příští Velké Ukrajiny. Z iniciativy OUN vzniká ozbrojená organisace „Síč“6, trpěná autonomní vládou Vološinovou. Tyto jednotky organisují, cvičí a připravují k násilnému odporu proti stávajícímu čsl. režimu, přeběhlíci a členové OUN z illegální haličské ozbrojené /„Síče“/ a k tomuto účelu specielně vyslaní. Do konce r. 1938 ozbrojená organisace „Síč“ nepodnikla sice násilných činů proti vládním a vojenským činitelům na Podkarpatské Rusi, propagačně však působí mezi ukrajinským obyvatelstvem pro ustavení samostatné Ukrajiny, sahající od řeky Poprad až po Kubáň, stávající režim označuje za okupantský a záměrně šíří nenávistproti českému a slovenskému obyvatelstvu. Od počátku r. 1939 žádají skupiny „Síč“ na čsl. vládních místech, zejména na vojenských úřadech, aby byly ozbrojeny a bylo na ně pohlíženo jako na řádné vojenské jednotky budoucího ukrajinského státu a současně v této době dochází ke srážkám mezi příslušníky „Síče“ a českým i slovenský obyvatelstvem. Tyto srážky vyvrcholily ve dnech 14. a 15. března 1939, kdy došlo k ozbrojenému povstání Síčovců v Chustu, v sídle to autonomní vlády Vološinovy, proti čsl. posádce. Povstání bylo ještě téhož dne potlačeno, přičemž československé jednotky v boji ztratily 7 mužů. Po likvidaci tohoto povstání bylo zjištěno, že organisace „Síč“ byla vyzbrojena zbraněmi německého původu. … byly dodány Síčovcům illegálně a pravděpodobně pozdějším německým konsulem v Chustu Hoffmannem a to za účelem odtržení Podkarpatské Rusi a přilehlé části východního Slovenska od ČSR. Jest prokázané, že vedoucí ukrajinští nacionalisti byli v těsném styku s uvedeným německým konsulem a obdrželi od něho příslib, že v případě postupu maďarské armády na Zakarpatskou Ukrajinu, mohou počítati ze zásahem německé armády v jejich prospěch, to znamená udržení samostatné Zakarpatské Ukrajiny.
    … Dne 28. 9. 2004 Korzár Dolný Zemplín v článku Kolbasovská tragédia: večné memento o nezmyselnosti ľudskej nenávisti uvedl: Ukrajinský nápis na kolbasovskom obecnom úrade hovorí, že obec oslobodila Červená armáda v novembri 1944. Vojna tu však vtedy neskončila. V ťažko dostupnej Uličskej doline totiž aj rok po oslobodení terorizovali obyvateľstvo ozbrojené banderovské bandy. Zdržiavali sa najmä v Novej Sedlici. Šiesteho decembra 1945 však zavítali do Kolbasova. „Prišli s koňmi na dvoch saniach, ktoré skryli do susedného dvora a potom išli k Mendelovi. Ten už mal v dome nachystaný tovar, chystal sa zasa otvoriť obchod. Židia si mysleli, že sa najedia, napijú a odídu,“ spomína Juraj Vojnár.
    Ján Kič, ktorý sa na jar 1945 vrátil z frontu, sa v ten večer chystal s niekoľkými ďalšími chlapmi za robotou do Čiech. Chceli ešte zájsť k Mendelovi na horný koniec dediny kúpiť si fľašu na cestu, keď ich pred jeho domom prekvapili v tme banderovci. „Všetkých nás postavili k stene. Uprostred cesty stál ľahký ruský guľomet.“ Kič chcel banderovcovi, čo stál najbližšie povedať, že pred pár mesiacmi s takým sám bojoval na fronte, ale ten naňho skríkol: „Choď nabok, lebo náhodou trafí guľka aj teba.“ Banderovcovi sa obávali, že by chlapi mohli zburcovať ľudí v dedine, preto im prikázali, aby čakali v poslednom dome. „Neposlúchli sme a poza humná sme utekali naspäť do dediny,“ hovorí Kič. Keď však začuli streľbu, zľakli sa a pobrali sa smerom do Stakčína, ako plánovali. Po ceste stretli vojsko. Armáda, ktorá nocovala v Dare v ten večer postupovala do Kolbasova, ale pre veľký sneh sa nedostala do kopca pred Príslopom.
    Keď sa ráno odvážili ľudia vojsť do Pollákovho domu, našli tam zmasakrovaných Židov. „Ešte v ten deň nakázal richtár mŕtvych pochovať,“ spomína Juraj Vojnár. Všetkých ponosili do spoločného hrobu na židovskom cintoríne v obci.
    … Existuje priamy svedok masakry v Mendelovom dome. Banderovci všetkých v dome postrieľali okrem Heleny Jakubičovej. Podľa Kiča, keď sa začalo strieľať, mladé dievča spadlo za posteľ a zakrylo sa perinou. Celú noc prežilo v dome s jedenástimi mŕtvymi. „Ráno Heňu našli, prišiel po ňu Žid z Ruského Potoka a hneď odišli do Humenného a potom vraj do Izraela,“ hovorí Juraj Vojnár. Dievča sa už nikdy do Kolbasova nevrátilo. Márne po nej roky pátral aj Ústredný zväz židovských náboženských obcí na Slovensku.
    … V roku 1996 odhalili na stene obecného úradu pamätnú tabuľu na pamiatku zavraždených.
    Posledními padlými – přesněji zavražděnými – v bojích s banderovci na československém území byli strážmistři Emanuel Polák a Josef Prošek. V archivu jsem našla dokumenty, které to jasně potvrzují. Nabízím krátký úryvek.

    Útvar TYGR – Prešov
    Protokol sepsaný dne 5. května 1948 na popud SNB útvaru TYGR-Prešov, poštovní schránka 28
    Předmětem jest sepsati skutkovou podstatu při úmrtí strážmistrů SNB Emanuela Poláka a Josefa Proška
    Přítomni: Dr. Alexander Nádaškay, vyšetřující sudca Prešov
    MUDr. Nevický, štát. obvodný lekár Prešov
    Šebej Jozef ml., kanc. pomocmík stát. Zastupitelstva Prešov
    npor. Antoš Otakar a vrch. Strážmistr Vojtěch Válek od SNB útvaru TYGR

    Komise přišla na místo činu od údolí Sopotnica, katastr obce Suchá Dolina, kde zjistila toto:
    V travnaté prohlubince, nedaleko bukového lesa, nalezena mrtvola muže, jehož totožnost byla nesporně zjištěna – jedná se o příslušníka SNB útvaru Ostříž-Prešov, strážmistra Emanuela Poláka, nar. 22. 8. 1919, Předslav. s. o. Klatovy … , který byl dne 4. května 1948 ve 22.30 hod. zavražděn v boji s bandou ÚPA.
    V téže prohlubince ve vzdálenosti asi 1 m od prvé mrtvoly (Poláka) nalezena druhá mrtvola muže, jehož totožnost byla rovněž nesporně zjištěna – jedná se o příslušníka SNB útvaru Ostříž-Prešov, strážmistra SNB Josefa Proška…, který byl dne 4. května 1948 ve 22.30 hod. zavražděn v boji s bandou ÚPA.

    Příčina smrti je:
    Strážm. Polák: mrtvola … na zádech ležící, v kaluži krve v úplné posmrtné stuhlosti, vyznačenou posmrtnými skvrnami na tváři a břišní oblasti. Zevním ohledáním se zjistila přibližně 8 mm průměru rána vstřelu, pod dolním výčnělkem kosti mečové (hrudní kosti) a odpovídající rána výstřelu, přibližně 10 mm rozměrů, na pravé straně uprostřed slabiny.
    Další rána vstřelu přibližně 10 mm rozměrů uprostřed levé temenové kosti a odpovídající rána výstřelu, přibližně 15 mm rozměrů, uprostřed pod pravou oční dutinou, v krajině kosti jarmové. V důsledku vnitroočního tlaku, vyvolaného projettilem, pravé oko vytečené a pravá oční rohovka poškozená.

    Strážmistr Prošek: mrtvola na tváři a břichu ležící v kaluži krve, taktéž vyznačená posmrtnou stuhlostí a posmrtnými skvrnami na obličeji a břišní krajině.
    … Zevním ohledáním zjištěna přibližně 10 mm rozměrů střelná rána v krajině pravé parasternální, ve výši pravé prsní bradavky, jí odpovídající rána výstřelu přibližně 15 mm rozměrů na levé straně v čáře podpažní, přibližně 8 mm od oblouku levého podpaždí.
    Druhá rána vstřelu, uprostřed pravé temenní kosti, přibližně 10 mm rozměrů a odpovídající rána výstřelu vlevo, na rozhraní kosti záhlavní a temenové.
    Na základě zevního ohledání všechny rány na obou mrtvolách jsou zasazené projektily, každá zvlášť … rány byly pro svou povahu smrtelné, kterýžto stav nemohl odvrátiti, ani okamžitý zákrok odborné prvé lékařské pomoci.

    … Útočící tlupa ÚPA obsadila proláklinu hájenou strážm. Proškem a Polákem, těmto odcizila výstroj, výzbroj a součástky stejnokroje a těžce zraněné, pravděpodobně z pistole 3 výstřely do hlavy usmrtila. Pak se celá tlupa na okraji lesa shromáždila a z místa přestřelky vzdálila.

    … Protokol byl schválen a podepsán
    Suchá Dolina, 5. května 1948
    Úřední lékař Dr. Engler, v. r.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *