Jan Campbell: Cook, crooks a Koněv

Praha 24. září 2019

Výjimečně vycházím vstříc prosbám mnohých čtenářů napsat krátký komentář k aktuálním událostem. 

Thomas Cook (1808-1892) byl vychován v tradičním baptistickém duchu, v únoru 1826 se stal baptistickým misionářem. Distribuoval evangelizační letáky a přivydělával si truhlářskou prací. V roce 1832 se přestěhoval na Adam and Eve Street v Market Harborough. Jako člen proti – alkoholového hnutí, pořádal různá setkání a pochody odpůrců alkoholu. Během jedné cesty z Market Harborough do Leicester (na setkání Temperance Society) mu přišla do hlavy myšlenka nabízet exkurze.

5. července 1841 Cook doprovázel přibližně 500 lidí, na cestě z Leicester Campbell Street do 11 mil vzdáleného města Loughborough. Klienti platili na této jeho první exkurzi 1 Šiling pro cestu tam i zpět. 4 srpna 1845 organizoval cestu z Leicester do Liverpoolu. 1846 organizoval exkurzi pro 350 lidí z Leicester do Skotska. V roce 1851 to bylo již 150 tisíc lidí, které vypravil do Londýna na výstavu (Great Exhibition in London). Čtyři roky později uskutečnil první zahraniční cestu do Belgie, Německa a Francie, kde se v Paříži konala výstava. 1872 založil partnerství se svým synem John Mason Andrew Cook a nazval společnost Thomas Cook & Son. Zmiňuji se podrobněji o založení společnosti jako partnerství otce a syna, protože bylo od samého začátku zatíženo konfliktem mezi partnery. Konflikt skončil v roce 1878, když syn přinutil otce odejít ze společnosti.

Jestliže si šéf Asociace cestovních kanceláří ČR Jan Papež myslí a veřejně uklidňuje, že krach giganta Thomas Cook se netýká českých cestovních kanceláří, musím se ironicky a cynicky usmívat. Podobně konají ruští papeži turismu z Biblio Globus, kteří si zachránili alespoň část kůže odprodejem 30% akcí začátkem tohoto roku. Jak je na tom dnes Intourist, nevím. Za to vím, že v současné době nikdo neví, a nikdo není i v turistickém průmyslu nedotknutelný. Oslavovaný megatrend totiž již delší dobu ztrácí na síle a atraktivitě. To vědět, nevyžaduje být analytikem turismu. Krach giganta je jenom jedním z hlasitějších výkřiků snílků o záchraně receptu s pomocí na slučování v naději, že prozápadně orientovaní čínští miliardáři budou dále vstupovat do, nebo kupovat společnosti, vedené chamtivými a skrupulózními finančními řediteli – crooks. Recept na fúzi (se zadluženými firmami) jako spasitel, a je jedno o jaký sektor se jedná, je receptem na přímé obohacení výkonných ředitelů společnosti, mylnou nadějí akcionářů – spekulantů, a pro ostatní jednosměrnou cestou k bankrotu. V případě Thomas Cook nepomohlo ani 900 milionů GBP čínského kapitálu, společnosti Fosun. Banky požadovaly dalších 200 milionů GBP. Kde vzít a nekrást, když již není co? Nedivil bych se, kdyby se vedení nejenom společnosti Fosun dostalo do hledáčku čínských kontrolních orgánů. Odmítnutí pomoci ze strany britské vlády, nehledě na ztrátu více než 21 tisíc pracovních míst odpovídá čínskému přísloví: tonoucímu se nepomáhá. Proto budou následky krachu odpovídat paradoxu doby: Čím více společností vedených crooks (a korupcí) a migrantů nepřejících se integrovat zachraňujeme, tím více společností zbankrotuje a více migrantů se utopí. Pravděpodobně, my s nimi.

Odstranění památníku maršála Ivana Stěpanoviče Koněva cestu k utopení urychluje. Proč?

Bude li rozhodnutí odstranit památník uskutečněno, bude se jednat o realizaci další části již déle probíhající psychologicko – historické války. Jejím prvním kontrolním bodem je přepis, revize a falzifikace začátku, průběhu a konce Druhé světové války a konečným cílem nový světový řád 21. století. Ten potřebuje kriminalizovaný a neexistující SSSR, kriminalizovanou Ruskou federaci (vojenskou velmoc) jako nástupce spoluzakladatele OSN, Norimberského tribunálu a spolutvůrce světového řádu po ukončení války v 1945. Z psychologického pohledu se nabízí k falzifikaci předvečer 75. výročí ukončení války a chaos ve světě.

Všichni radující se z vítězství prvního kola o odstranění památníku by si ale měli uvědomit, že v případě maršála Koněva a Prahy nejde jenom o vojenské vítězství, ale především o záchranu možnosti se osvobodit od protektorátu Boehmem und Maehren a znovu získat československou státnost a republiku. Ta neexistovala při vstupu maršála Koněva do Prahy, kdy protektorát byl kovárnou nacistické vojenské moci Třetí říše až do jejího posledního dechu. Proto je nutné mluvit o osvobození, a nikdy ne, o okupaci Prahy. Nejsem historik, ale vím, že cíle SSSR, jako ideologického projektu byli utopické, nikdy však nebyly nenávistné vůči člověku nebo nějakému národu. Proto je celá diskuze o okupaci více než hloupá a nedůstojná. Případné odstranění památníku totiž hraje na struny těch, kteří připravují další provokace. Představitelnými se mi jeví vlastizrada formou zrušení Benešových dekretů, ničení Slovanství, kultur Evropy apod. Kromě uvedeného se nesmí ignorovat mýty a legendy.

Mýty a legendy na příklad o tom, že Prahu osvobodili vojáci Vlasova, nebo že maršál Koněv něco organizoval v Praze v 1968. Byl to vychytralý autor perestrojky Alexander Nikolajevič Jakovlev (1923-2005), kterýorganizoval ideologickou ochranu vstupu vojsk, ne maršál Koněv. Čeští historici by proto měli obohatit pravdoláskaře vysvětlením a fakty. Například, že Vlasovci byli podčiněni nacistům a těch pár zrádců, snažících si zachránit kůži, nemohou tvořit historickou událost dalekosáhlého významu. Bujničenko vedl jednání s ČNR (česká národní rada) s cílem propuštění jeho vojáků k Američanům, byli to komunisté, kteří odmítli a tím dali důvod Vlasovovi odejít z Prahy. Byla to vojska SS, která přehlížela Vlasovce. Stačí si připomenout jejich hodnocení říšským vůdcem SS Himmlerem po setkání s Vlasovem v září 1944: ruský svině. Do svého deníku si zapsal: Zradil jednou, zradí i podruhé. Himmler se nemýlil, měl pravdu. Američané plnili spojeneckou dohodu, včetně demarkační linie. Nic víc, nic méně. Vezli se na voze vítězství Rudé armády a tankových vojsk generálů Pavla Semjonoviče Rybalko (1894-1948) a Dmitrije Daniloviče Leljušenko (1901-1987), hrdiny SSSR a hrdiny ČSSR. Hřibové, Kolářové, Mináři & Co by měli být proto vděční a nepůsobit jako moderní krtci. Není totiž náhodou, že se často opakuje historická zkušenost: Kdo nectí a ničí cizí mohyly, památníky, víru a symboly, dočká se trpké odplaty. To je to poslední, čeho bych se chtěl dožít v české kotlině.

V její historii se často snažili nejenom čeští krtci budovat okružní chodby, neodpovídající duchu doby. V nich lovili potravu a naději, skrýt se před účinky válečného konfliktu. Ve tmě neviděli, že jimi na povrchu vytvořené krtince válcuje čas. Dnes k tomu i lego nefunkčních, polarizujících se, demograficky neudržitelných států, pokrytecky vítajících smrt hodnot. Ironie osudu je v tom, že krev, začne-li téct, utopí nejenom krtky. Důvěru, lze pouze ztratit a nikdy znovuzískat. Ani korupcí. Platí to pro giganty nejenom turismu a crooks všeho druhu a všemi mastmi mazanými, ale i pro každého z nás. Souhlasu netřeba.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *