Yuri Slezkine: Židovské století

Praha 28. srpna 2019

Moderní doba je dobou Židů a my všichni jsme, různou měrou, Židé,  směle tvrdí Yuri Slezkine ve svém skvělém historickém díle Židovské století .

Yuri Slezkine je americký historik, spisovatel a překladatel židovského původu narozený v Rusku. V současné době působí na univerzitě Berkeley v Kalifornii. Je znám především jako autor knihy Židovské století (The Jewish Century, 2004), které ve výborném českém překladu Lucie Novákové vydává nakladatelství Dauphin.

Yuri Slezkine je znám svými provokativními tvrzeními. Domnívá se, že se Židé v moderním světě dokázali adaptovat lépe než jiné skupiny a stali se symbolem a standardem současného způsobu života. Rovněž se vyjadřuje k aspektům současného světa – nacionalismu, socialismu, kapitalismu a liberalismu a věnuje se i otázce Židovstva. Tato kontroverzní kniha ojedinělým způsobem vysvětluje jak židovské a ruské dějiny, tak i dějiny evropské a americké. j                         

Židovské století 

Slezkin charakterizuje Židy jako merkuriánský lid, jenž se specializoval výhradně na poskytování služeb pro okolní zemědělské společnosti, které charakterizuje jako apollonské. Téměř všechny tyto merkuriánské národy byly hospodářsky úspěšnější ve srovnání s průměrem svých hostitelů. To bez výjimky vyvolávalo nepřátelství a zášť vůči  nim. Autor argumentuje tím, že Židé byli mezi těmito merkuriány nejúspěšnější.

Nejenže se Židé přizpůsobili lépe než mnohé jiné skupiny kapitalistickému hospodářství, ale stali se všude hlavními agenty moderního života. K tomu směřovali dlouhou dobu: už od té chvíle, kdy se z původně usedlého etnika stali součástí rozsáhlé diaspory. Pak už tradičně patřili k oné merkuriánské skupině, kterou můžeme obecně pojmenovat jako „služby nabízející kočovníci“, kteří se soustředili na zprostředkování zboží a poskytování služeb. Jejich úloha byla součástí široké dělby práce mezi merkuriánskou menšinou a apollonskou většinou. Od počátků moderní doby však ústřední roli ve světě hrají právě merkuriáni. Jsou to vesměs lidé, kteří pocházejí z města, jsou mobilní a vzdělaní, výmluvní a flexibilní. A protože se tomuto novému trendu v evropském prostředí nejlépe přizpůsobili Židé, jsou to oni, kdo v mnohém předstihli svou dobu.

Z anglického originálu The Jewish Century

přeložila Lucie Nováková                                                       

Odpovědný redaktor Daniel Podhradský                                              

544 stran,

MOC 598 Kč       

Vydalo nakladatelství Dauphin roku 2019                                          

Vydání první                                                                                                                                       

 www.dauphin.cz

Literární ceny:

2005 – National Jewish Book Award, Jewish Book Council    

2005 – Wayne S. Vucinich Book Prize   

2004 – Best Professional/Scholarly Book in Religion, Association of American Publishers

Yuri Slezkine (1956)  Studoval na Moskevské univerzitě a na University of Texas v Austinu, nyní vyučuje ruské dějiny na kalifornské univerzitě v Berkeley. Jeho dílo:Between heaven and hell: the myth of Siberia in Russian culture (1993)Arctic mirrors: Russia and the small peoples of the North (1994) In the shadow of revolution: life stories of Russian women from 1917 to the Second World War (2000) The Jewish century (2004)

Ukázka, str. 11:

Novověk je věkem Židů a především dvacáté století nese výrazné židovské rysy. Modernizace mění nás všechny v mobilní, vzdělané, výmluvné, pracovně flexibilní, psychicky komplikované a fyzicky choulostivé obyvatele měst. Učíme se kultivovat lidi a symboly, nikoli pole či stáda. Snažíme se získat majetek, abychom si mohli dopřát vzdělání, usilujeme o vzdělání, abychom rozmnožili svůj majetek, a rozhojňujeme vzdělání i majetek kvůli nim samotným. Sedláci i šlechtici se proměňují v obchodníky a kněze, dědičná privilegia nahrazuje získaná prestiž. Zavedené sociální struktury korodují ve prospěch jednotlivce, nukleární rodiny a kmeny (národy) jsou spojeny čtením knih. Stručně řečeno, modernizace mění nás všechny v Židy.

     Někteří sedláci a šlechtici si vedou lépe než jiní, nikdo však není lepším Židem než Židé samotní. V době kapitálu jsou nejkreativnějšími podnikateli, v době odcizení nejzkušenějšími vyhnanci, v době expertizy představují nejprofesionálnější odborníky. Některé z pradávných židovských specializací – obchod, právo, lékařství, interpretace textů a zprostředkovávání kultury – jsou zároveň nejzákladnějšími (a nejvíce židovskými) činnostmi dnešní doby. Toto prastaré etnikum se stalo modelem moderní doby.

     Základním náboženstvím novověku je nacionalismus, víra, jež představuje novou společnost jako historické společenství a umožňuje urbanizovaným sedlákům a šlechticům cítit se jako doma i v zahraničí. Každý stát musí být kmenem, každý kmen musí mít svůj stát. Každá země je zaslíbená, každý jazyk je jazykem Adamovým, každá metropole je Jeruzalémem a každý lid je vyvolený (a s dlouhou historií). Stručně řečeno, doba nacionalismu mění každý národ v židovský.

     V Evropě devatenáctého století (kdy se věk nacionalismu zrodil) byla jen jedna veliká výjimka – Židé samotní. Nejúspěšnější ze všech moderních kmenů byl zároveň tím nejzranitelnějším. Ti, kteří dokázali nejlépe využít věk kapitalismu, se stali největší obětí věku nacionalismu. Více než kterýkoli jiný evropský národ potřebovali ochranu státu, té se jim však nedostalo, neboť žádný stát Evropy se nemohl prohlásit za ztělesnění židovského národa. Ve většině evropských národnostních států tak žili občané, u nichž se mísil obdivuhodný úspěch s beznadějnou etnickou cizotou. Doba Židů je zároveň dobou antisemitismu.

     Všechna hlavní moderní (anti-moderní) proroctví byla také řešením židovské otázky. Freudismus, který byl převážně židovský, prohlásil bolestné osamění nově „emancipovaných“ za obecnou podmínku lidské existence a navrhl terapii, jež aplikovala liberální systém vzájemné kontroly (řízená nedokonalost) na duši jednotlivce. Sionismus, nejvýstřednější ze všech nacionalismů, prohlašoval, že nejlepším způsobem, jak překo-nat židovskou zranitelnost, není to, aby se všichni připodobnili Židům, ale aby se Židé připodobnili všem ostatním. Marxův vlastní marxismus začal prohlášením, že úplné osvobození světa od židovství je možné jen kompletním zničením kapitalismu (protože kapitalismus je čisté židovství). A samozřejmě nacismus, brutálně nedůslednější ze všech nacionalismů, věřil, že vytvoření čistého národního společenství je možné jen po úplném vyhlazení Židů (protože židovství je ryze kosmopolitní).

     Dvacáté století se stalo židovským stoletím hned z několika důvodů. Jedním z nich byl Hitlerův pokus uskutečnit své vize, který vyústil v kanonizaci nacismu jakožto absolutního zla a vedl k opětovnému prohlášení Židů za univerzální oběť. Další důvody souvisejí s kolapsem zóny osídlení v ruském impériu a třemi mesiánskými poutěmi, jež následovaly: židovskou migrací do Spojených států, které představují nejdůslednější ver-zi liberalismu, židovskou migrací do Palestiny, zaslíbené země sekulárního židovstva, a židovskou migrací do měst Sovětského svazu, světa, jenž se zdál být zbaven jak kapitalismu, tak etnického napětí.

Drahomíra Cormier

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *