Felix Černoch: Donkichotská pouť ČSSD -neboli antivokální analýza

Praha 4. srpna 2019

Hlavním kritériem ve vědě jest pravda. A tak po pravdě přiznávám, že Vladimír Vokál, moderátor iDnes.tv, mne svým přirovnáním koaličního partnera ANO k rozhádané pětihlavé sani, schované v hluboké jeskyni, která požírá samu sebe, pouze podnítil k vyjádření názoru vlastního. Liší se od jeho poněkud složité a vyčkávající teorie, která si netroufá najít úplnou pravdu o stavu věcí, natož aby dokázala předjímat jejich vývoj. Pokusím se být jednodušší přístupem, zato důslednějším v cestě pod kůži. Nečiním tak v reakci na inspirující stať a již vůbec ne jako protikladu k ní. Předkládám hypotézy, které si delší dobu otestovávám krok za krokem činěným nejstarší dělnickou stranou na našem území, jak sama o sobě hrdě prohlašuje. Ostatně máte možnost posoudit vše se mnou.

Pomiňme historickou exkurzi, abychom se dopátrali toho, kdy a nakolik tomu tak bylo doopravdy a soustřeďme se toliko na období, které s ní žijeme. Není Vám divné, že si to nahlas připomíná teprve poslední dobou, kdy začíná mít namále? Dokazuje to i výrok lídra její předvolební kampaně, že by se měla vrátit k levicové politice. Kde tedy předtím stála? Proč vůbec koketovala s programy svých protivníků? Nikoliv po prvé v dějinách.

Málokdy věděla, čí je a kam se hnout. Jak jinak si vysvětlit, že hlavního nepřítele nehledala tam,  kde objektivně byl, nýbrž ho našla v koaličním partnerovi. To za Sobotky a nejinak se to jeví také s Hamáčkem v čele. Nebojí se, že zahyne na obojetnost? Nebo zahřívá v ohni dvě želízka? Pro případ Babišova pádu, ale i jeho triumfu, na který očividně nesází. V tom jsou zajedno s opozicí, u níž by se hledalo přístřeší v případě dopadu opačného?

Přitom by našla dosti důvodů k jisté míře vděku za svou politickou záchranu. Bez Babiše by Sobotka stěží slepil funkční vládu a Hamáček si o vstupu do ní mohl jen snít. Přitom vláda je nejlepším volebním štábem, jak trefně formuloval Miloš Zeman, neboť nepřichází se sliby, ale vládne nástroji, které je mohou měnit ve skutky. Cožpak jinak by se z opozičních lavic dalo prosadit vše, co se z nadpočtu ministerských křesel podařilo? A ještě si říkat o víc a více? Případně přicházet s ultimáty na nerealistické či nicotné požadavky, téměř rovným podrazům.

Zaráží také tvrzení o vykrádání volebních programů, které slyšíme i z jiných stranických řad. Není bláhové si to myslet a vycházet s tím navíc navenek? Lze mít na péči o seniory anebo podporu rodin monopol? Jsou to tak zřejmé záležitosti veřejného prospěchu, že paralelní snaha shodně orientovaných subjektů je dokonce žádoucí! Podobnou pochybnost vzbuzuje nářek na přivlastňování úspěchů. Vždyť nejde o soutěž; rozhodující je přínos pro lidi a nikoli boj o míru zásluhovosti. Čistým úmyslům je to cizí a morální aspekt zůstává i zde vůdčím. Máte snad jiné náhledy než jsem si Vám dovolil předestřít? Myslíte si, že široce rozesmátá tvář nově nominovaného Staňkova nástupce si kulturní frontu nakloní spíše, než zásadové postoje a vystupování?

1 komentář: „Felix Černoch: Donkichotská pouť ČSSD -neboli antivokální analýza

  • 4.8.2019 (17:32)
    Permalink

    Vždycky jsem na rozpacích, když se v dnešních podmínkách hovoří o levicové či pravicové politice a přitom se myslí stanoviska k zajištění rodin, EET neboli zdaňování živnostníků, výši důchodů atd. To jsou spíše populistická než zásadně politická stanoviska a nikoliv třeba vztah k vlastnictví výrobních prostředků, což by mělo být jedním z hlavních kritérií pravicové či levicové politiky. Uvedu jiný příklad: komunisté vždy hleděli k Moskvě jako Mekkce komunismu. Pokračuje v tom dnes i KSČM bez ohledu na to, že se Ruská federace mezitím stala – po Kajmanských ostrovech – nejkapitalističtější zemí světa s největšími sociálními rozdíly. Kde jinde je příjem 1 proc. obyvatel rovný 71 procentům jiných? Takže si nejdříve ujasněme pojmy a teprve poté dávejme nálepky.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *