Ivan Černý: Jedinečná novinka z produkce nakladatelství OREGO

Praha 2. črvence2019

Držíme v ruce ještě tiskařskou černí vonící knihu nesmírné dokumentační hodnoty, mimořádný příspěvek k dějinám druhé světové války, k jedněm z nejčernějších kapitol svědectví nacistické krutosti, nelidskosti a běsu, které nesmí být nikdy zapomenuto. Natož pak odpuštěno. Publikace badatelky a publicistky Mileny Městecké nemá díky rozsahu svého záběru, ponoru do problematiky námětu a živým zpracováním v současné literatuře rovno. Bez nadsázky můžeme poznamenat, že něco takového u nás posledních padesát let nevyšlo.

Evropa v agonii pochodů smrti 1944 – 1945

Je s podivem, že tento dokument z ranku literatury faktu s podtitulkem Po stopách pochodů smrti lidických žen, vězňů a válečných zajatců nevytvořil kolektiv renomovaných historiků, zabývajících se profesně danou tématikou, ale mladá žena, která se rozhodla tuto mezeru na knižním trhu vyplnit.

Historii pochodů smrti na území České republiky, Německa a dalších evropských zemí se Milena Městecká věnuje od roku 2010. Před devíti lety tedy poprvé prošla cestu návratu a pochodu smrti Lidických žen z koncentračního tábora Ravensbrὓck a záhy následovaly její další a další cesty utrpení a smrti ve stopách tisíců a tisíců vyčerpaných mužů a žen, kteří – uprostřed mrazů, na přelomu let 1944 – 1945 – procházeli či projížděli naší zemí. Hnáni, často s pomocí psů, esesmany, příslušníky německé domobrany a leckdy i zfanatizovanými dětmi z Hitlerovy mládeže, stále na západ. Hladoví, vyčerpaní, mlácení. Kdo nemohl dál, byl ubit. Zůstaly po nich tisíce hrobů, z nichž většinu dnes už ani nejde identifikovat. Odhaduje se, že dnešní Českou republikou prošli stovky těchto transportů. Byli to vězni koncentračních táborů, váleční zajatci. Jak říká reportér a spisovatel Stanislav Motl, zabývající se i touto tématikou, odhaduje se, že o život muselo tehdy přijít něco mezi třetinou až polovinou ze 750 000 tehdejších vězňů z oficiálních záznamů koncentračních táborů, tedy něco mezi 250 000 až 375 000 muži, ženami a dětmi.

Sběr materiálů, osobní prožitky, vzpomínky pamětníků

Aby mohla autorka mapovat pochody smrti, musela navštěvovat archivy doma i v zahraničí a naučit se orientovat v dokumentech a historických souvislostech. Při své smutné práci především ale považuje za zásadní být přítomna v místech, která popisuje a kde se ony události děly. Milena Městecká prošla trasy dlouhé i několikasetkilometrových pochodů v čase mrazů a plískanic, aby se mohla alespoň částečně vžít do útrap tehdejších štvanců, kteří se ocitli uprostřed pekla a bojovali o holé přežití. Rozhodující pro ni je mít osobní kontakt s místními občany, odborníky a historiky i kronikáři, a pokud to je ještě možné, rozmlouvat s očitými svědky a zaznamenávat jejich vyprávění. Až po té situaci popisuje a zpracovává. Své poznatky však nesoustředila Milena Městecká výhradě do rukopisu obsáhlé knihy, ale předává je pak v médiích, školách i na přednáškách.

Unikátní encyklopedie nacistického zla

Představovaná publikace ve tvrdých deskách má více jak tři sta stran, je bohatě ilustrovaná fotomateriálem i mapkami. Pochvalu si zaslouží za příjemnou, moderní grafiku Martina Kadlečíka a Jána Glasnáka. Sedm kapitol doplňují potřebné vysvětlivky a poznámky, jakož i seznam použité literatury a pramenů. V úvodu knihy, příznačně nazvaném Mrtví na pochodu, reportér a spisovatel Stanislav Motl, se kterým Městecká dlouhodobě spolupracuje a jemuž vděčí už po několik let za inspiraci a odborná doporučení, mj. říká:

„Na cestách trasami pochodů smrti Milena Městecká nejenom pozoruje a sbírá vzpomínky. Přináší sem další, tolik důležitou dimenzi: Cit, vnímavost. Touto svou knihou autorka dává novou šanci tisícům bezejmenných lidí, padlých na cestách smrti. Milena Městecká jim dává šanci, aby, obrazně řečeno, opět ožili. Aby se, z prachu zapomnění, opět vrátili k nám.“

Curriculum vitae

Milena Městecká (12.5 1970 v Mladé Boleslavi), žije a tvoří v Praze. Přestože jejím studijním zaměřením byla dlouhodobě matematika a fyzika, dějepis je od dětství jejím velkým koníčkem, právě tak, jako cestování a turistika. Je autorkou sbírky básní Okamžiky věčnosti, připravuje Turistického průvodce po pietních místech pochodů smrti a knihu, mapující život Slovanů v německých zemích.

Foto:  Miroslav Feszanicz

Popisek k portrétu:

„Prožívám pochody smrti znovu za ty, kteří na nic trpěli, kteří na nich zemřeli. Za ty, kteří kolem mrtvých procházeli, otřeseni pohledem na ně. A tím, že jim nemohli pomoci. Za ty z vesnic a měst po trasách pochodů, kteří se odvážili a pomohli – přestože jim za to hrozil trest smrti. Hledám na cestě hroby obětí, které ztratily na sklonku války, ve chvíli poslední, své životy. Většina těch cest i hrobů je zapomenutých nebo úplně neznámých. A budete se divit – procházím je i za ty, kteří byly na straně zla – německé stráže. Ale jen proto, abych dovedla pochopit, proč se tou cestou do pekla vydali. A mohla jsem, v tom zabránit jiným i dnes. Snad i sobě. Abychom sami neselhali jako tehdy oni.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *