Žák Ladislav: Právo odmítnout…

Praha 6. května 2019

Zaujala mě vyhrocená diskuse kolem rozhodnutí Ústavního soudu, který rozhodl ve známé kauze odmítnutí ubytovat ty občany Ruské federace, kteří se nevyjádří proti anexi Krymu. Nechci ničí názory hodnotit, ale přidám ten svůj. Rád bych se přitom vyhnul všem politickým konsekvencím.

Jsem přesvědčen o tom, že máme výsostné právo odmítnout poskytnout komukoliv své služby. Je to symbolem naší svébytnosti a suverenity. Nemůže být naší povinností poskytnout službu nebo cokoliv, co je naše někomu jenom proto, že má v kapse určitý obnos peněz a je připraven nám ho zaplatit. Přitom je zcela přirozené, že například odmítneme někomu radit nebo s ním jinak spolupracovat, to i tehdy, když slušné platí. Představa, že zákazník je neomezený pán, kterému je třeba za každou cenu vyhovět a jeho peníze přijmout, je platná jenom velmi omezeně.

Kdybych měl použít trochu vypjatý příklad, pak bych uvedl, že prostitutka má právo odmítnout konkrétního „kunčafta“. Pokud však má svého pasáka, kterému jde jenom o peníze, pak se za takové odmítnutí může dočkat páru facek a je tak ve své svobodné vůli odmítnout významně omezena.

Chci tím říci, že osobně rozsudek ÚS vítám, pokud by měl posloužit k větší ochraně těch, kteří prostě někomu odmítnou něco poskytnout nebo prodat něco svého, a to i v případě, že je to neobvyklé. Znal jsem dlouhá léta muže, který odmítal dávat prémie těm spolupracovníkům a podřízeným, kteří, jak sám říkával, „žrali kočky“, což byla svého času v hutích oblíbená kulinářská kratochvíle. Když přišla normalizace, spočítali mu to, mimo názorů na sovětskou okupaci a prodejnou politiku KSČ i za tu lásku ke kočkám, protože jak praví stará moudrost, všichni nenávidíme peníze, mimo těch, které mohly být naše.

Máme přirozené právo odmítnout uzavřít smlouvu, protože kdyby tomu tak nebylo, nešlo by o svobodnou smlouvu uzavřenou na základě svobodné vůle, jak se s takovou oblibou píše v závěrečných ustanoveních obchodních smluv. Vždyť fráze o „nabídce, kterou nelze odmítnout“, je jako doma v mafiánských filmech a politických thrillerech. Nejsme povinni nikomu vysvětlovat, proč jsme smlouvu neuzavřeli a to své jsme dotyčnému neposkytli. Musíme však být připraveni nést následky jak uzavření, tak i neuzavření smlouvy. Můžeme být zavrhováni a může nás také někdo podpořit, můžeme být po čase oslavováni…

Ale přirozené právo odmítnout uzavřít smlouvu nám, jako svébytným bytostem, nemůže nikdo vzít… Můžeme ho jenom dobrovolně odevzdat…

1 komentář: „Žák Ladislav: Právo odmítnout…

  • 7.5.2019 (9:49)
    Permalink

    Platí obecněji, tedy i aplikovatelně na právě aktuální rozdíly ve kvalitě vnucovaných potravin. Neplatí
    naproti tomu obezličky makrořetězců a importérů. Více ráznosti neuškodí! Nikdy a nyní obzvláště.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *