Timothy Snyder: Cesta k nesvobodě

Praha 7. května 2019

Od čerta k ďáblu aneb od Putina k Trumpovi… Americký historik Timothy Snyder  analyzuje současné nebezpečí  v knize CESTA K NESVOBODĚ – Rusko, Evropa, Amerika.

Cestička k nesvobodě známě se vine, hezčí je, krásnější než všechny jiné… I touto hořkou parafrází by se dala charakterizovat nová kniha Timothyho Snydera CESTA K NESVOBODĚ. Protože když se historik začne zabývat současností, měli bychom zbystřit. Co je důvodem pro to, že najednou jde jen krok za reportéry a komentátory, proč si nepočká na pohodlný odstup a nadhled historika? Příčinou je smutný fakt, že to, co se děje dnes, mu nebezpečně připomíná to, co se dělo v minulosti.

Timothy Snyder proslul knihami Krvavé země a Černá zem, analyzujícími nacismus a komunismus v Evropě ve 20. století. A když je člověk vzdělaný jako právě Snyder, nemůže v současnosti nevidět, že se znovu používají stejné mechanismy – pozvolné, zprvu neviditelné, působící neškodně, ale pomalu a jistě utahující smyčku – jako tehdy, protože moc zkrátka stále chutná… Kdo měl třeba pocit, že po pádu komunistického bloku se již nic takového nebude opakovat, je tak nyní přistižen jako velký naivka. Mysleli jsme si, že svobody a demokracie může být všude už jenom víc…

Po útlé Tyranii, výkřiku zděšení ze současného stavu demokracie, nyní Timothy Snyder přichází s objemnější CESTOU K NESVOBODĚ. Téma je nabíledni: „Oligarcha se při vstupu do reálné politiky opírá o svět smyšlenek a vládne pomocí evokace mýtů a umělého podněcování krizí. V období po roce 2010 jeden takový – Vladimir Putin – dovedl druhého – Donalda Trumpa – z říše smyšlenek k moci.“

Zapamatujme si to opravdu dobře: Když je historik nucen zabývat se současností, značí to, že něco není v pořádku. A prvotní dojem, že to, o čem se píše v CESTĚ K NESVOBODĚ, zní příliš paranoidně, bohužel vůbec neznamená, že se nejedná o skutečnost.

V překladu Martina Pokorného vydávají společně PASEKA a PROSTOR.

Výhodou Timothyho Snydera je, že se pohybuje nejen po ose historické, vertikální, ale i po ose horizontální, to jest napříč celým světem. Neomezuje se proto v CESTĚ K NESVOBODĚ pouze na USA a Rusko, zabývá se podrobně i Ukrajinou, která se v současnosti stala jakýmsi lakmusovým papírkem, co se týče nezávislosti, svobody, demokracie i lidských práv: „Ukrajinské dějiny nám zvlášť zřetelně ukazují hlavní otázku moderních evropských dějin: Co po impériu? Pohádka o moudrém národu nás učí, že si evropské národní státy vštípily poučení udělené válkou a začaly se integrovat. Aby tento mýtus dával smysl, je nutné promítnout si imaginativně národní státy i do epoch, kdy vlastně neexistovaly. Je nutné eliminovat klíčovou událost poloviny evropského 20. století: snahu Evropanů o vytvoření impéria přímo v Evropě.“

Tady se už nikoliv pouze teritoriálně ocitáme blízko českému osudu. Česká kotlina byla okupována jak nacisty, tak následně i sovětskými tanky. Nicméně nutno nezapomínat, že Ukrajina patřila k oněm „krvavým zemím“, a odnesla si tuto svou polohu hned několikrát v krátkém sledu: „Hlavním příkladem tu je neúspěšná německá snaha o kolonizaci Ukrajiny v roce 1941. Úrodná ukrajinská černozem se ocitla v ohnisku dvou velkých evropských neimperiálních projektů 20. století, sovětského a pak nacistického. I v tomto směru jsou ukrajinské dějiny svrchovaně typické, a proto nepostradatelné. Žádná jiná země v Evropě k sobě neupoutala tolik koloniální pozornosti. Tím se odhaluje pravidlo: evropské dějiny se točí kolem kolonizace a dekolonizace.“

Tady vidíme, že pocit z devadesátých let, tedy že Ukrajina či pobaltské země se vrátily k normální situaci, k nezávislosti, je nejen ze současného hlediska, ale i z hlediska historického spíše krátkodobou výjimkou – časem dočasné nezávislosti a svobody. Protože jde o kořist, kterou má ruský medvěd vždy nejblíž po ruce. Končí cesta ke svobodě? Začala již cesta k nesvobodě?

Timothy Snyder: CESTA K NESVOBODĚ – Rusko, Evropa, Amerika (anotace)

Liberální demokracie není absolutním vítězem studené války a ohlášený konec dějin se nekoná. Vladimir Putin se opevnil ve své mocenské pozici a fašistické představy o potřebě pevné ruky začínají ve světě opět rezonovat. 

Rusko vede kybernetickou válku v Evropě a Spojených státech, využívá svých nových spojenců mezi nacionalisty, radikály a oligarchy, aby snižovalo důvěryhodnost demokratických institucí. Výsledkem současného trendu jsou brexit, Donald Trump, všeobecný vzestup populismu a čím dál patrnější zranitelnost západní společnosti. 

Na základě velkoryse pojatého výzkumu a prostřednictvím událostí poslední doby v Rusku, na Ukrajině, v USA i v Evropě ukazuje Snyder podstatu hrozícího nebezpečí. Pomáhá porozumět, proč jsou tradiční politické ctnosti prospěšné a kterou z nabízených možností bychom si měli zvolit: rovnost, nebo oligarchii, individualitu, nebo totalitu, pravdu, nebo lež. Ohromující svědectví o vzestupu autoritářství jde hlouběji než novinové titulky a nabízí nám cestu ven ze všeobecné nejistoty.

Z anglického originálu The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America, vydaného nakladatelstvím Tim Duggan Books v New Yorku v roce 2018, přeložil Martin Pokorný

Odpovědná redaktorka Petra Švehlová

360 stran, MOC 399 Kč

Vydala nakladatelství PASEKA a PROSTOR roku 2019

První vydání

www.eprostor.com

www.paseka.cz

Timothy Snyder (1969) působí jako profesor historie na Yaleově univerzitě. Je autorem knižního rozhovoru s historikem Tonym Judtem Intelektuál ve dvacátém století (Prostor 2013). Jeho knihy, věnované pohnutým dějinám střední a východní Evropy, Krvavé země (Paseka – Prostor 2013) a Černá zem (Paseka – Prostor 2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie. 20 lekcí z 20. století, burcující k občanskému angažmá tváří v tvář krizi demokracie. Získal mnoho cen, např. Cenu VIZE 97, Cenu Hannah Arendtové nebo Lipskou knižní cenu evropského porozumění.

Ukázka z knihy CESTA K NESVOBODĚ, str. 213

POLITIKA VĚČNOSTI je plná fantazmagorií, botů, trollů a duchů,oživlých mrtvých i mrtvých duší a dalších neskutečných bytostí,které provázejí fiktivní postavu na cestě k moci. „Úspěšný podnikatelDonald Trump“ byl čirou smyšlenkou, fantazií zrozenou v onépodivné atmosféře, v níž se sestupný tah americké politiky věčnosti,tedy nespoutaný kapitalismus, srazil se stoupajícími uhlovodíkovýmiparami ruské politiky věčnosti, tedy kleptokratickýmautoritářstvím. Rusové dokázali učinit prezidentem USA „bytost vlastní výroby“. Trump byl náloží v kyberzbrani použité s cílem vyvolat chaos a podnítit oslabení – což se také stalo.

Trumpův postup do Oválné pracovny procházel třemi fázemi. Všechny závisely na určitém zranitelném místě Ameriky a vyžadovaly americkou součinnost. Jednak museli Rusové proměnit neúspěšného realitního developera v příjemce ruského kapitálu. Následně se musel tento neúspěšný realitní developer v americké televizi představit jako úspěšný byznysmen. A konečně Rusko cíleně a zdárně zasáhlo ve prospěch fiktivní postavy „úspěšný podnikatel Donald Trump“ do prezidentských voleb v roce 2016.

Rusové po celou dobu věděli, co je skutečnost a co je fikce. Rusové věděli, co je Trump zač: nikoli onen „VELICE úspěšný podnikatel“, za kterého se vydává v tweetech, nýbrž americky „lúzr“ proměněný v ruskou loutku. Američané si mohou nechat zdát něco jiného, nicméně nikoho, kdo v Moskvě něco znamenal, nenapadlo uvěřit, že Trump snad je mocný realitní magnát. Před osudem, který by normálně čekal na každého s podobným řetězem neúspěchů, ho zachránily ruské peníze.

Z AMERICKÉHO HLEDISKA představuje Trump Tower křiklavou budovu na newyorské Páté avenue. Z ruského hlediska jde o lákavé sídlo mezinárodního zločinu.

S praním špinavých peněz, prováděným díky nákupu a prodeji bytů v Trump Tower, začali ruští gangsteři už v roce 1984. Počínaje rokem 1986 byl Trump terčem dvoření a lichotek sovětských diplomatů, kteří ho navykali na myšlenku, že na něj čeká lákavá budoucnost mogula v Moskvě. V roce 1987 Sovětský svaz uhradil Trumpovi a jeho tehdejší manželce Ivaně návštěvu Moskvy a pobyt v Leninově apartmá v hotelu Nacional. Jeho pokoj byl nepochybně odposloucháván a sledován; sběr kompromitujících materiálů na osoby, které by později mohly získat vliv, byl běžnou praxi KGB. Zajímavé je, že o kandidatuře na prezidenta začal Trump mluvit a inzeráty obhajující americký izolacionismus začal šířit až po návratu ze SSSR. Po zhroucení Sovětského svazu v roce 1991 se ruská mafie uchytila i v New Yorku. Bydlel zde vůbec nejslavnější ruský nájemný vrah, po kterém dlouho pátrala FBI. Skupina Rusů byla zatčena za to, že řídila nelegální hazardní síť z apartmánu hned pod Trumpovým bytem. Třetinu luxusních obytných jednotek v Trump World Tower, která vznikla v rozmezí let 1999–2001 na východní straně Manhattanu poblíž sídla OSN, zakoupily osoby a obchodní entity z území bývalého Sovětského svazu. V bytě hned pod Kellyanne Conwayovou, z níž se později stala tisková mluvčí Trumpovy kampaně, bydlel v Trump World Tower muž, jehož ministerstvo financí vyšetřovalo za praní špinavých peněz. Sedm set jednotek v Trumpových nemovitostech na jižní Floridě zakoupily skořápkové firmy – a dva muži, kteří byli s jejich existencí spojeni, byli usvědčeni z provozování ilegálního hazardu a praní špinavých peněz z Trump Tower. Možná Trump vůbec netušil, co se v jeho majetku děje.

Koncem devadesátých let už se obecně mělo za to, že Trumpovi není možné půjčovat a že je zbankrotovaný. Dlužil zhruba čtyři miliardy dolarů více než sedmdesáti bankám, přičemž přibližně za osm set milionů dolarů ručil osobně. Nikdy neprojevil sebemenší snahu či schopnost své dluhy splatit. Po vyhlášení bankrotu v roce 2004 mu už žádná americká banka nepůjčila. Byla k tomu svolná pouze Deutsche Bank, jejíž usedlý název zastírá značně barvitou a skandální historii. Za pozornost stojí, že Deutsche Bank v rozmezí let 2011–2015 vyprala také asi deset miliard dolarů pro ruské klienty.
A stejně tak stojí za pozornost, že Trump svůj dluh vůči Deutsche Bank odmítl splatit.

Jeden ruský oligarcha odkoupil od Trumpa dům za částku o 55 milionů vyšší, než kolik za nemovitost zaplatil Trump. Kupec jménem Dmitrij Rybolovlev neprojevil o pořízený majetek nikdy sebemenší zájem a nikdy v něm nepobýval. Když však Trump později kandidoval na prezidenta, objevoval se Rybolovlev na těchže místech, kde vystupoval Trump. Trumpův domnělý byznys, tedy realitní podnikaní, se změnil v ruskou šarádu. Rusové pochopili, že bytové komplexy lze využít k praní špinavých peněz, a využili proto Trumpovo jméno k výstavbě dalších budov. Jak v roce 2008 prohlásil Donald Trump mladší: „Rusové tvoří poměrně disproporční průřez mnoha našich aktiv. Z Ruska k nám přitéká mnoho peněz.“

Nabídky Rusů se těžko daly odmítnout: miliony dolarů pro Trumpa předem, podíl na zisku, Trumpovo jméno na průčelí budovy – a přitom nulová Trumpova investice. Takto pojatá dohoda zcela vyhovovala oběma stranám. V roce 2006 občané bývalého SSSR financovali výstavbu Trump SoHo, a přestože on sám do stavby nevložil žádné prostředky, poskytli mu 18 procent ze zisku. Američanovi ruského původu Felixi Saterovi, který v Trump Organization působil ve funkci vrcholného poradce, byty posloužily jako pračka peněz. Sater měl v Trump Tower kancelář dvě patra pod tou Trumpovou. Trump byl závislý na ruských financích, které mu Sater zajišťoval prostřednictvím entity nazvané Bayrock Group. Sater dokázal lidem z postsovětské oblasti zajistit nákup bytů prostřednictvím skořápkových firem. Počínaje rokem 2007 pomáhali Sater a Bayrock Group Trumpovi po celém světě a spolupracovali s ním minimálně na čtyřech projektech. Některé skončily nezdarem, ale Trump na nich přesto vydělal.

Rusko není obecně bohatá země; bohatství, které se v zemi nachází, je vysoce koncentrované. Pro Rusy je proto běžnou praxí zavázat si někoho tím, že mu zajistíte lehce dostupné peníze a cenu na oplátku stanovíte až následně. Coby kandidát na prezidentský úřad se Trump vzepřel letité tradici a nezveřejnil svá daňová přiznání – nejspíše proto, aby nevyšla najevo jeho nápadná závislost na ruském kapitálu. Bezrizikové transakce s Rusy Trump prováděl dokonce i poté, co v červnu 2015 oznámil svou kandidaturu na prezidentský úřad. V říjnu 2015, kdy se blížila debata republikánských kandidátů, podepsal závazný příslib, že Rusům dovolí postavit v Moskvě výškovou budovu a umístit na ni svoje jméno. Na Twitteru současně oznámil: „Putin miluje Donalda Trumpa.“

Obchod nakonec nebyl uzavřen, snad proto, že by se pak ruské zdroje Trumpova domnělého úspěchu staly příliš očividnými zrovna ve chvíli, kdy jeho prezidentská kampaň začala nabírat tempo. Fiktivní postava zvaná „úspěšný podnikatel Donald Trump“ měla na práci důležitější věci. Řečeno slovy, která v listopadu 2015 napsal Felix Sater: „Náš chlapeček se může stát prezidentem Spojenych států a my to můžeme zařídit.“
V roce 2015 – přesně ve chvíli, kdy Trump potřeboval prostředky na kampaň – se jeho nemovitosti začaly mezi skořápkovými firmami těšit závratné oblibě: za onen půlrok, jenž odděloval Trumpovu nominaci za Republikánskou stranu od vítězství ve všeobecných volbách, bylo asi 70 procent odprodaných jednotek v jeho stavbách pořízeno nikoli konkrétními lidmi, nýbrž společnostmi s ručením omezeným.

Mgr. Denisa Novotná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *