Informace Svět

Jan Campbell: 500 milionů USD a bohatství Putina

Praha 16. března 2019

Čím rychleji se blíží 70. narozeniny NATO (4.4.1949) – své 70 té mám již dávno za sebou, tím více a silněji dostávám pocit, že magická hranice 2% HDP na obranu byla již dávno dosažena. Proč, když nevím, jaké jsou skutečné výdaje na zbrojení a ochranu v ČR a ve světě? Vím ze zkušenosti a srovnávání, že měnit metodiku výpočtů podle chuti a politických potřeb a nedávat čísla a informaci do souvislosti se stalo (zlo)zvykem. Proto oficiálním číslům nevěřím. Jak těžké je žít v neznalosti a snažit se zbavit (zlo)zvyku ví každý kuřák a každý člověk se zdravým selským rozumem. Zlozvyk totiž má jeden ze svých kořenů v klamu a sebeklamu. Tento pár slouží biologickým účelům a je nepřímo úměrný důvěře. Rozčarování z něho nastává pokaždé, když převáží realita. Tu nelze bez následků ignorovat.

Proto jsem dnes (12.3) neignoroval vlajky ČR a NATO na tramvajích, proto nemohu ignorovat dokument autorů Ian Bond a Igor Yurgens, nazvaný Putin’s last term: Taking the long view (23.1.2019). Autoři pracují ve vyznamenaném a v Londýně sídlícím CER (Centre for European Reform). Nemohu také ignorovat přání Sněmovny reprezentantů Kongresu USA zjistit bohatství prezidenta Putina a finanční požadavky prezidenta Trumpa na stavbu zdi a na boj proti ruské propagandě v Evropě ve výši 500 milionů USD. Pro několik stovek lidí na Planetě nemá dokument CER cenu pokusu ho vzít do ruky. Ještě méně lidí si vezme na vědomí přání prezidenta. Proč se zmiňuji o dokumentu, požadavku ve výši půl miliardy USD na boj s ruskou propagandou a Putinovi?

Dokument CER se zabývá hodnocením přítomnosti, tj. stavem politických, diplomatických a vojenských úspěchů RF pod vedením prezidenta Putina. Úspěchy v Sýrii, vklad RF do smlouvy s Iránem a vytvoření kvalitního vztahu mezi RF a ČLR, abych jmenoval alespoň tři příklady, a představitelné následky z úspěchů, nenechaly analytiky v klidu. To dokazuje několik skutečností: 1) Dokument CER se zabývá transitem moci v RF a dobou po roce 2024. V roce 2024 skončí prezidentské období Putina, nedojde li předtím ke zradě prezidenta nebo jeho náhradě z jiných představitelných důvodů. 2) Dokument nabízí a indikuje rady pro chování, zdržování a boj s Ruskem bez Putina v oficiální a výkonné funkci. 3) Dokument vychází nepřímo z předpokladu, že příští generace politiků bude konat na stejné úrovni jako velká část současné mladé generace. Tj. bez reflexe a s minimální znalostí historie a faktů. 4) Dokument indikuje člověku s životní a profesionální zkušeností, že analytici CER ve skutečnosti vědí málo o budoucnosti, možná i nic. Proto se drží pravidla: Všechny dobré věci jsou tři. Především ve spojení se stereotypy, šířením strachu a utajováním (nepohodlné informace a skutečností). Sankce nevedou k izolaci RF. Nepůsobí na Němce (69% si přeje rozšíření vztahů s RF, v USA 41%). Podle průzkumu (září 2018) německé pojišťovny R+V Versicherung, 69% Němců má obavy ze zahraniční politiky prezidenta Trumpa, ne z Putina. RF se nedostala ani do první desítky států nebezpečných německé veřejnosti. Autoři proto sdělují raději všem: Putin najde a jmenuje následníka. Putin změní ústavu. Putin změní systém tak, aby mohl působit na politiku i po svém odchodu. Krátce a jasně formulováno: S Putinem na věčné časy!

Proto se máme na co těšit. V dokumentu se totiž mimo jiné píše o potřebě rozkolébat a probudit ruské elity k činům. Podle jakého schéma a jak to udělat? Autoři vědí radu: 1) Využít paradox nutnosti být připraven na zlepšení vztahu a spolupráci s kolaborantskými elitami RF. Ty mají finanční zájmy, rodiny a děti na Západě a jsou potenciálně schopné realizovat americký sen. 2) Využít skutečnost, že současná RF nenabízí světu ve srovnání se SSSR žádnou atraktivní alternativu. 3) Využít mimo jiné program Tři úkoly za dva roky, jednoho z ruských představitelů kolaborantů, Kudrina. O čem ale není ani slovem zmínky v dokumentu představuje nevysychající pramen rusofobie, Joseph Rudyard Kipling.

Joseph Rudyard Kipling (1865 – 1936) byl britský novinář a básník, první britský nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1907. Citace z odůvodnění Švédské akademie„… s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu idejí a umění kresby.“ Čtenáře ve světě zaujal především cizokrajnou tematikou, popisem přírody a zvyků domorodců a uměleckým jazykem. Pro příspěvek jsou důležitější jiné skutečnosti. Například, že vojenská kariéra mu byla uzavřena pro krátkozrakost. Ambice a známosti mu dovolili dostat vlastního, dědičně krátkozrakého syna do vojenské služby (Irish Guards), aby brzo po nástupu byl kvůli krátkozrakosti ve věku 18 let zastřelen (září 1915). Osud syna zachycuje film Legenda o mém synovi a citát: If any question why we died, Tell them, because our fathers lied. Anglický žurnál Masonic Illustrated uvádí, že Kipling se stal členem zednářské lože Hope and Perseverance Lodge No. 782 v Lahore ještě před dosažením minimálního věku pro přijetí (21 let). Kipling, na důkaz lásky k zednářství napsal poem The Mother Lodge, a používal zednářské symboly po celý život, včetně svastiky.

Důležité je vědět, že Kipling v roce 1924 oponoval vládě labouristy Ramsay MacDonalda. Tu označil jako bolševismus bez patron (Bolshevism without bullets), věřil, že labouristé jsou frontová organizace komunistů, plnící příkazy Moskvy (excited orders and instructions from Moscow) a vážil si Benito Mussolini. Současně ignoroval skutečnost, že překlady jeho díla do ruštiny byly ve velkém zveřejněny začátkem 20 let, za vlády V. I. Lenina. Že mnozí mladí ruští spisovatelé, např. Konstantin Simonov, byli inspirováni jeho tvorbou a v neposlední řadě a nehledě na označení tvorby jako fašistické a imperialistické, Kiplingova tvorba nebyla zakázána. K zákazu došlo až v roce 1939 ve spojení s paktem Molotov-Ribbentropa. Prodej byl obnoven v 1941 po operaci Barbarossa, kdy se Velká Británie stala spojencem SSSR. K novému zákazu došlo po vzniku studené války, v roce 1946. Dnes je v RF vše dostupné.

Význam Kiplinga v kontextu rusofobie a současného programu boje proti ruské propagandě je v mnoha dalších skutečnostech. Ty sahají do hluboké minulosti jeho osobnosti. Do ní se řadí Kiplingův postoj v době hraničního sporu mezi UK a Venezuelou (1890). Ten spolu způsobil velkou Americko – Britskou krizi vstupem American Secretary of State Richard Olney (1835 – 1917) do konfliktu s argumentem, že USA mají právo na arbitráž na základě suverenity kontinentu. Z té doby (1899) pochází báseň Břímě bělochů (The White Man’s Burden). V ní označuje Brity jako velké bílé bratry s povinností vést a učit. Kipling se také cítil uražen projevem německého císaře Wilhelm II (Hunnenrede v roce 1900). Nabádal Němce k porážce boxerského povstání v Číně bez zajatců a vyřádil se na toto téma v 1902 napsané básni The Rowers. V ní použil označení hun jako protiněmeckou urážku a popsal Němce v podstatě jako barbary. V jednom ze svých interview francouzskému Le Figaro brojil proti Německu jako hrozbě, brojil proti Lize národů, snil o Americko – Britské – Francouzské alianci, a vyzýval k zastavení Německa. Z této doby pochází Kiplingovo hodnocení národů Střední Evropy. Ty označil jako nesvobodné, žijící ve středověku s pistolí v ruce. Mají proto se nechat vést a co učit od velkých bílých bratrů.

Tímto ale nekončí vliv a sláva Kiplinga. V roce 1911 byl tázán intervenovat ve volbách v Kanadě. Prosbě Max Aitkena (1879 – 1964), kanadsko – britského vydavatele Daily Express, velice vlivného politického hráče v zákulisí a ministra leteckého průmyslu ve vládě Winston Churchilla, Kipling vyhověl. 7. Září 1911 zveřejnil výzvu v Montreal Daily Star: It is her own soul that Canada risks today. Once that soul is pawned for any consideration, Canada must inevitably conform to the commercial, legal, financial, social, and ethical standards which will be imposed on her by the sheer admitted weight of the United States. Nepřekládám citát, protože předpokládám, že všichni EU a NATO politici ovládají angličtinu lépe než já, rozumí jasné formulaci a významu obsahu. Ten je aktuální i dnes.

Dnes, kdy EU hodlá potrestat EK za brexit a pravděpodobně si neuvědomuje efekt patriotství. Ten se nedá v UK vyloučit. V brexitu i efektu patriotství hraje Irská otázka důležitou roli. Podobnou té, kterou hrál Kipling svojí nesympatií a neporozuměním Irského nacionalismu (v době Home Rule). Ten označil Kipling jako zradu, a osud Irska pod vedením liberálního premiéra Herbert Henry Asquith (1879 – 1964) cestou do doby temna. V ní prý budou irští katolíci potlačovat protestanty. Doplňuji, že H. H. Asquith se stal premiérem po rezignaci premiéra Campbell – Bannerman v dubnu 1908, a doporučuji seznámit se s obsahem článku autora Owen Mathew v posledním vydání The Foreign Policy.

Dnes, kdy USA fakticky přiznaly Talibán legální opozicí v Afganistánu asymetričtí spojenci USA neví, jak se chovat. Vědí však, že budou muset vysvětlovat občanům účast ve financování příspěvku USA pro boj proti ruské propagandě ve výši 500 milionů USD strachem z propagandy a prázdnými slovy. Nedovolí si říci, že jde o obchod. Ten by měl USA pomoci odebrat subjektivnost RF a tím zůstat geopolitickým konkurentem USA. Rychlému úspěchu má napomoci identifikace aktiv prezidenta Putina. Patřičný zákon včera odsouhlasila Sněmovna reprezentantů Kongresu USA. Výsledek se očekává do 180 dní. Nepochybuji, že úkol bude splněn včas, podobně jako úkoly a přání Kiplinga, imperialisty (G. Orwell: a jingo imperialist, morally insensitive and aesthetically disgusting), nekompromisního zastánce kolonialismu (The White Man’s Burden a jiné) a přesvědčeného oponenta bolševismu a komunistů (left was the sound of weeping and the sight of burning fire, and the shadow of a people trampled into the mire). Úkol bude splněn i proto, že nikdo nepožaduje důkazy. Ty jsou a zůstanou tak utajeny, že žádná z bezpečnostních služeb Západu, včetně ČR se o nich nedoví, a tudíž nedojde k útěku informací.

Proto by mohli hledající poklad Putina mít volný čas na přečtení Kiplingovy básně If z roku 1895. Přebásnil ji Otokar Fischer pod názvem Když… V básni Kipling vystihl obraz a ideál vlastností a požadavků na statečného člověka. Daleká cesta ke štěstí stát se statečným člověkem, kterou mají před sebou naši vůdci, jim osolí prosba ze zámoří vyžadující pomoc při realizaci dávno v minulosti plánovaného rozkladu RF. Z té bylo během 25 let demokracie vyvezeno, v závislosti od metody výpočtu, do 1 trilionu USD. Plánovaný rozklad má umožnit rozkol národnostních a etnických skupin, nacionální napětí a snaha oslabit, ideálně zničit vztah mezi RF a ČLR. Pro ni je t.č. RF jediným spolehlivým partnerem na světě. Získat RF pro nevyhnutelný boj USA s ČLR by představovalo pro USA neocenitelnou výhru bez poděkování. Proto neočekávám velkou, vědomě započatou válku mezi USA a RF. Přesto ale považuji za nezbytné, aby si mladá generace v Evropě uvědomila, že v USA existuje obrovské množství studií o propagandě SSSR a práci s kádry dovolující předpokládat, že neviditelní vůdci boje proti ruské propagandě dobře vědí jak využít a používat nacionalismus, nezkušenost, naivitu mládí a klam. Ukrajina je jedním z mnoha příkladů kvalitních znalostí Američanů, a neschopnosti evropských politiků. To, že dnešní masová media se většinově nezajímají o hodnoty, a že 500 milionů USD se nebudou investovat do evropských zájmů, nemusím vysvětlovat. Souhlasu netřeba.

Sdílejte ...

Jeden myslel na “Jan Campbell: 500 milionů USD a bohatství Putina

  • >>>Proto neočekávám velkou, vědomě započatou válku mezi USA a RF. <<< Ani ja nic takoveho neocekavam, drahy pane Campbelle. I kdyz "Deep State" v USA to jiste davno planoval a planuje a byl by moc a moc rad aby to mohl konecne poradne rozjet. Jako to udelali nejdriv ve Vietnamu a nedavno v Lybii.
    Vysledky zname.
    Jenomze, i kdyz uz by k necemu takovemu presto doslo, tak by ti darebaci z US vubec nevedeli jak se vsemi temi ruznojazycnymi a ruznokulturnimi narody ex "budoucne byvale" RF jednat, jak s nimi aspon minimalne hovorit! Vzdyt ty kdysi slavne US university produkuji ne rychlokvasky, ale predcasne shnilou generaci. Zadne jazyky krome Anglictiny prece nejsou vubec potreba! Stary Rio Preisner nam uz u tom kdysi davno povidal, o te jejich elite, o tech budoucich vudcich ktere tam na jejich kdysi slavnych universitach ted prave pestuji.
    Ja s tim mam taky na Zapade jiste osobni zkusenosti. Budouci inzenyri kteri neumeji resit ani kvadratickou rovnici, natoz neco trosicku vice komplikovanejsiho! Aspone ze umi klapat na klavesnici pocitace. Mozek netreba.

Komentáře nejsou povoleny.