Vítězslav Kremlík: Obchodníci se strachem

Praha 11. února 22019

Štěstí je krásná věc, ale strach se prodává líp… Vítězslav Kremlík v knize  OBCHODNÍCI SE STRACHEM uvádí tradované nepravdy na pravou míru.

Nejen soudruzi z NDR udělali chybu… Jak víme, v proslulém filmu Pelíšky šlo o lžičky. To v knize Vítězslava Kremlíka OBCHODNÍCI SE STRACHEM se jedná už rovnou o lži. O lži, které byly vyslány do světa vždy za určitým účelem. Průvodce skeptika po klimatické apokalypse, jak zní podtitul knihy, navíc ukazuje, že se nejedná o žádná ojedinělá nedopatření.

Stačí se podívat do obsahu knihy. Najdeme zde Černobyl, ozónovou díru, potopu světa, okyselování oceánů, hurikány i konec světa… Je to zkrátka jedna předpovězená či zveličená katastrofa za druhou. Proč to někdo říká? Protože se mu to hodí! A proč tomu někdo věří? Protože máme tyto informace rádi! Máme pocit, že tak rozpoznáváme jakýsi temný řád našeho světa – a že se navíc dozvídáme něco, co nám mělo zůstat utajeno.

Jenže teď tu jsou OBCHODNÍCI SE STRACHEM, v nichž se díky Vítězslavu Kremlíkovi můžeme dozvědět, že velmi často se léta jen opakují bludy, a to samozřejmě z finančních důvodů. A že skutečná pravda je daleko méně mediálně zajímavá – ostatně to je taky jeden z důvodů, proč se namísto pravdy tak často uvádějí lži. Takže pokud někdo chce konečně slyšet pravdu, nyní má díky OBCHODNÍKŮM SE STRACHEM šanci.

OBCHODNÍCI SE STRACHEM jsou nanejvýš znepokojivou zprávou o tom, že dezinformací je kolem nás víc, než si myslíme, a najít skutečná fakta je daleko těžší, než bychom si byli pomysleli.

 Vydává Dokořán 14. března 2019 v rámci Velkého knižního čtvrtka.

Hned v úvodu OBCHODNÍKŮ SE STRACHEM si můžeme přečíst jednu ze základních, uklidňujících tezí: „Tvrzení, že vyšší teploty ohrožují civilizaci, je v rozporu s celou zkušeností lidských dějin. Teplým obdobím v dějinách se ne nadarmo říká ,klimatické optimum‘. Přinášejí totiž delší vegetační období a bohatší úrody. V teplejším klimatu i stromy lépe rostou a mají silnější letokruhy. Právě z jejich šíře odvozujeme teplotu dávných dob, kdy nebyly teploměry. Že se posledních 150 let vynořujeme z malé doby ledové (asi 1300–1850), je dobrá zpráva, ne důvod k panice. Ke střídání teplých a chladných období dochází zcela přirozeně každých tisíc pět set let.“

Vítězslav Kremlík následně srovnává současný klimatologický trend s vědou, která měla neslavné vyvrcholení v hitlerovském Německu a jeho čisté rase: „Klimatologie není první vědní obor, který je v plenkách, a přesto na základě mlhavých spekulací alarmisticky bije na poplach a plete se do politiky. Před sto lety byla v podobné situaci populační biologie.“ A stejně tak je dále zmíněno srovnávání „popírače klimatických změn“ s popíračem holocaustu.

Samotný nárůst klimatologického trendu je přitom v OBCHODNÍCÍCH SE STRACHEM odkryt jako důsledek zvýšeného financování této sféry vědy. Čím více výzkumu, tím více vědců. A čím více vědců, tím více omylů. Je to bohužel tragikomický příběh: „Australská badatelka Jo Nova v publikaci Climate Money (Klimatický byznys) uvádí, že americká vláda do klimatologickéhovýzkumu od roku 1989 do roku 2009 nasypala kolem 32 miliard dolarů. Kdyžzaplatíte více grantů, dostanete více studií, ale i více omylů či podvodů.Jenže zatímco v medicíně je kritika vědců přípustná, kritiku klimatologů označuje,Unie znepokojených vědců‘ (Union of Concerned Scientists) za útoky ,nepřátelvědy placených fosilním průmyslem‘. Nežli si uděláte názor, vezměte v úvahu, že Unie znepokojených vědců vás mystifikuje už svým názvem. Není ve skutečnostisdružením vědců. Je to nezisková organizace jako Greenpeace. Členem se může stát každý, kdo má kreditní kartu. Meteorolog Anthony Watts jako člena Unie znepokojených vědců úspěšně přihlásil svého psa Kenjiho.“

Vítězslav Kremlík: OBCHODNÍCI SE STRACHEM (anotace)

Nepropadejte panice. Mocní se odjakživa snaží udržovat v lidech pocity viny a strachu. Apokalyptické zprávy v médiích je proto třeba brát s nadhledem. Kniha Obchodníci se strachem odhaluje, jak se vyrábějí zprávy o katastrofách pomocí statistických triků. Ukazuje, proč selhávají snahy předpovídat budoucnost pomocí počítačů. Popisuje skandály kolem manipulací OSN s daty o globálním oteplování. Dočtete se, jak novodobá cenzura potlačuje nepohodlné názory. A proč na finanční zájmy klimaticko-průmyslového komplexu nejvíce doplatí ti nejchudší.

Autor nepopírá změnu klimatu, ale vysvětluje, že klimatické změny provázely člověka odjakživa, stejně jako rozmary počasí. „Pro lidstvo vždy byl problém přežít chladná období. Teplým obdobím se naopak říkalo klimatické optimum. Tvrdit, že se máme bát oteplení, je popřením celé zkušenosti lidských dějin.“

Odpovědný redaktor Marek Pečenka

Počet stran 232, MOC 298 Kč

Vydalo nakladatelství DOKOŘÁN roku 2019

První vydání

www.dokoran.cz

Vítězslav Kremlík (1976) se narodil v Náchodě, vystudoval anglickou filologii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a dnes pracuje jako pedagog a překladatel. Vlivem klimatických změn na lidské dějiny se zabývá už téměř dvacet let. Zúčastnil se klimatické konference OSN v Kodani v roce 2009 a po aféře Climategate založil stránky Klimaskeptik.cz.

Je členem Českého klubu skeptiků Sysifos, pravidelně přispívá na publicistický portál Neviditelny pes, ale též na populárně vzdělávací portál Osel.cz. Je ženatý, žije v Praze a v současné době je doktorandem na Univerzitě Karlově, kde se věnuje sociologii postnormální vědy. K jeho koníčkům patří šachy, turistika a sci-fi seriály jako Červený trpaslík nebo Star Trek. Jeho oblíbenou knihou je Stopařův průvodce po Galaxii.

Ukázka z knihy OBCHODNÍCI SE STRACHEM, str. 46

ČERNOBYL

Ve skutečnosti při „největší jaderné katastrofě dějin“ zemřelo jen padesát lidí.

Černobylská jaderna havárie z roku 1986 se stala pomyslným klackem, kterým nám hrozí odpůrci jaderné energie. Syrová realita ale mnohým nestačí a přibarvují si ji po svém. Například videohra STALKER: Shadow of Chernobyl od ukrajinského studia GSC Game World popisuje pochmurnou opuštěnou radioaktivní oblast plnou tajemných fyzikálních anomálií, kde žijí jen znetvoření mutanti. Skutečnost, že tam doopravdy žádné takové hrůzy nejsou, autoři obešli scenáristickou berličkou. Příběh se prý odehrává v budoucnosti po nějaké „další“ jaderné explozi.

Horší je, když si vymýšlejí i autoři dokumentárních filmů. V roce 2003 vyhrál Oscara dokumentární film Chernobyl Heart (Srdce Černobylu) o práci newyorské charity Chernobyl Children. Dojaty divák sleduje postižené děti, prý deformované radioaktivitou. Jednomu mozek vyrůstá ven z lebky. Jindy vidíte dítě s ledvinovým nádorem tak velkým, že se nemůže pohnout. Člověku až běhá mráz po zádech. Spíše ale jde o obyčejný novinářský hyenismus. Taková onemocnění najdete v každé zemi na světě. Jediným skutečně potvrzeným důsledkem černobylské havárie bylo přechodné zvýšeni výskytu rakoviny štítné žlázy, která je naštěstí dobře léčitelná, zejména pokud je zachycena včas.

Lékaři pro to mají vysvětleni. „Mutanti se nerodí buď proto, že se z buněk poškozených ještě před dělením netvoří gamety, nebo proto, že embrya, která z nich vzniknou, zahynou v raných stádiích, popřípadě nejsou schopna zahnízdit.“ Embryo se buďto vyvine ve zdravý plod, nebo nevznikne vůbec.

Tento závěr je v souladu s pozorováním, že v průběhu měsíce po havárii došlo k nadprůměrnému počtu potratů, a to zejména geneticky více zranitelných mužských plodů, což je dokumentováno faktem, že na území tehdejšího Československa se v listopadu 1986 (cca 6 měsíců po Černobylu) poprvé a naposledy v zaznamenané historii narodilo více dívek než chlapců.

Jenže při získáváni prostředků se lidé řídí spíše logikou reklamy než fakty. Vědí, že sbírka vybere víc peněz, když lidi dojme obrázky nemocných děťátek nebo štěňátek.
Z Černobylu se stal výnosný byznys. Lidé, kteří získají status „oběti“ Černobylu, mají nárok na štědré sociální dávky, takže mají sklon přehánět svá údajná příkoří. Lidem v okolí Černobylu však tato dobročinnost spíše uškodila, než pomohla. Oxana Garnets z komise OSN pro Černobyl říká: „Příjemci sociálních dávek by chtěli dostávat stále víc a víc. Jsou přesvědčeni, že všechno by za ně měli udělat jiní. Vytváří to atmosféru fatalismu a pesimismu.“

Více než výbuch místním lidem ublížila přehnaná reakce úřadů, které evakuovaly celé město a místní komunitu rozbily. Z dříve soběstačné populace se stala depresivní subkultura závislá na dávkách a vyděšená poplašnými zprávami. Například je vystrašila zpráva, že byl Černobyl horší než Hirošima, protože tam byl 400krát větší spad. Do bomby se totiž vejde jen pár kilogramů plutonia, zatímco černobylský reaktor měl v sobě několik tun jaderného odpadu za mnoho let provozu. Jenže v Hirošimě nezabíjel spad, ale neutronové záření, které naopak v Černobylu bylo minimální.

Lidé si také leckdy představují černobylskou katastrofu jako atomový hřib v Hirošimě. Nic takového se ale nekonalo. Svědčí o tom fakt, že kromě osudného 4. bloku černobylská elektrárna zůstala stát. Vyráběla elektřinu až do roku 2000.

Je fakt, že radioaktivní mraky se díky větrům z Ukrajiny dostaly až do Západní Evropy. Panovala obava, že se začnou po celé Evropě rodit zmutované děti. Když nad Itálii dorazil radioaktivní mrak, Italové byli vystaveni dávce záření 60 mRem. Taková radiace se vyskytuje v přírodě běžně, byť ne za tak krátkou dobu – člověk je za rok normálně vystaven radiaci asi 200 mRem. To je na největší jadernou katastrofu
v dějinách opravdu málo.

Sečteno a podtrženo, jediným vážnějším problémem byl jednorázový narůst počtu potratů a zvýšení počtu nádorů štítné žlázy. Ani zde ale nenacházíme žádné hory mrtvých. Odhaduje se, že to na Ukrajině, v Rusku a Bělorusku postihlo asi 4 000 dětí, z nich však zemřelo jen 9, protože toto onemocněni je v 98 % případů snadno léčitelné. Stoupl tedy výskyt, nikoli mortalita.

Můžete se někdy sice setkat s odhady, že následky ozáření „by mohly přispět“ k úmrtí asi 40 tisíc lidí. Jenže když se zeptáte na jména těch mrtvých, odpovědi vám bude jen mlčení. Nejde totiž o skutečně spočítané oběti, ale jen o teoretickou statistickou úvahu, kterou si lze těžko ověřit. Pokud někdo o dvacet let později zemře na nádor, těžko říci, jestli to souvisí s Černobylem nebo třeba s tím, že dotyčný kouřil.

Spisovatel Michael Crichton vzpomíná: „V roce 1998 jsem se rozhodl napsat román o nějaké globální katastrofě… Během příprav jsem se pustil do studia Černobylu, protože to byla největší lidmi způsobená katastrofa, o které jsem slyšel. Co jsem zjistil, mne šokovalo. Ano, byla to tragédie, ale ani zdaleka nešlo o světovou pohromu, jak jsem si myslel. V Černobylu zemřelo asi 50 lidí, asi tolik kolik Američanů zemře za jeden den při dopravních nehodách. Nechci být cynický, ale udělalo mi to čáru přes rozpočet. Nemůžete napsat román o světové pohromě, při které zemře jen 50 lidí.“

Jistě, pro bezpečnost jádra je třeba udělat vše. A po Černobylu se zabezpečení opravdu zlepšilo. Ale je třeba tento případ vidět v perspektivě. Počet prokazatelných obětí havárie černobylské elektrárny je něco kolem 50 osob. Z toho dva jsou pracovníci elektrárny, které výbuch zastihl v práci. Zbytek tvoří záchranáři, kteří přijeli havárii hasit a byli vystaveni radiaci. K tomu si můžete přičíst 9 dětí, které zemřely na onemocnění štítné žlázy.

Je pravdou, že radioaktivita ovlivnila místní přírodu. V lesích u Černobylu proběhl jisty přírodní výběr, který preferuje jedince méně citlivé na radioaktivitu. Ale přírodní výběr do přírody patří tak jako tak. Po havárii byl celý kraj evakuován a změnil se v přírodní rezervaci, která kypí bohatstvím zvěře a ptactva. Města duchů pohltil les a příroda nejenže přežila, ale vzkvétá. Kde dříve lomozily automobily a továrny, tam dnes uvidíte medvědy, vlky či orly, dokonce i vzácného koně Převalského, který sem byl vysazen. Představa o spálené zemi, kde přežily jen krysy, švábi a děsiví mutanti, je mýtus.

Protijaderné hnutí už desítky let blokuje rozvoj energetiky. První stát, který zakázal jadernou energetiku, bylo Rakousko v roce 1978. Naše hnutí Duha chce JE Dukovany uzavřít do roku 2030 a Temelín do roku 2045 s tím, že žádné další jaderné elektrárny by se už nestavěly. Ani bezpečné, ani jiné.

Německo se pouští do nákladných reforem energetiky, které bohužel jsou spolu neslučitelné. Sice investovalo do obnovitelných zdrojů energie (OZE) asi nejvíce na světě. Asi 20 % ceny za kWh energie tvoří příspěvek na OZE. V letech 2000–2015 toto zdražení energií Němce stálo asi 125 miliard eur. Skleníkové emise to ale nijak nesnížilo. Protože Německo zavírá jaderné elektrárny a výpadek kompenzuje budováním uhelných. Německo několik svých JE uzavřelo v roce 2011 s tím, že zbytek ukončí provoz do roku 2022. Němce totiž vyděsila další jaderná katastrofa, tentokrát v japonské Fukušimě.

Přesněji řečeno, nechali se vyděsit mediální hysterií v černobylském stylu. Japonsko získávalo 30 % své elektřiny z jádra, a přestože ho zasáhlo tsunami a zemětřesení, ani jedna jediná elektrárna nevybouchla. Co je to jiného než ohromující důkaz bezpečnosti jaderných elektráren? Do oceánu sice unikla nějaká radioaktivní voda, ale ta se v oceánech ztratí. Oceány totiž už radioaktivní jsou, protože je v nich rozpuštěna spousta uranu z mořského dna.

Fyzik Kelvin Kemm říká: „Žádná jaderná katastrofa ve Fukušimě nebyla. Celkový počet lidí zabitých jadernou radiací byl nula. Počet lidí zraněných radiací byl nula. Počet soukromých majetků poškozených radiací nula. Žádná jaderná katastrofa nenastala. Zato nastala mediální hysterie přiživovaná spekulacemi, že by možná mohlo dojít k jadernému úniku.“ Celé je to poněkud nefér. O dvou a půl tisících obětí vlny tsunami se prakticky nepíše. Fiktivní jaderná katastrofa prodá víc novin.

Jaderné elektrárny zatím nevypadají o nic více nebezpečně než například běžná těžba nerostných surovin, spíše naopak. Podívejme se jen na výběr z dlouhého seznamu důlních neštěstí let 2009 až 2011. 21. listopadu 2009 zahynulo 87 horníků při důlním neštěstí v provincii Heilongjiang v Číně. 27. června 2010 výbuch plynu zabil 73 horníků v uhelném dole v Amaga v Kolumbii. 8. května 2010 výbuch metanu v uhelném dole Raspadaskaja na Sibiři zabil 91 lidí. 20. března 2011 při závalu v uhelném dole v Quetta v Pákistánu zemřelo 45 horníků. Zatímco výbuchy jaderných elektráren zabily všehovšudy 50 lidí.

Drahomíra Cormier

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *