Žák Ladislav: Dvojí metr…

Praha 9. ledna 2019

Často jsem v poslední době konfrontován s tím, že je někde, někým na něco uplatňován dvojí metr. Setkávám se s tím v osobních rozhovorech, v korespondenci i na sociálních sítích. Jedním z příkladů je převládající mediální posuzování demonstrací obyvatelstva v různých zemích. Někde jsou protestující ti správní s výjimkami a jinde ti špatní s výjimkami. Podobné je to s násilím na jednotlivcích. Někde je zmlácený opoziční politik obětí rafinované zvůle režimu, jinde naopak jde o projev spravedlivého hněvu lidu. Do třetice je dvojí metr uplatňován na informace a dezinformace ve vztahu k jejich zdrojům. Co je od jednoho zdroje andělské poselství, to je od jiného zdroje ďábelská lež.  V dnešní trochu vyhrocené době se jakoby zvyšuje citlivost řady lidí mimo jiné na nejrůznější dvojí metry.

Rád bych uvedl jednoduchou myšlenku, že bez dvojího metru to v životě prostě nejde. Bez rozlišování a odlišování, bez dvojího metru, postaveného na jednoduchých schématech já a ty, já a on, my a vy, my a oni, našinec, cizinec bychom vůbec nedokázali existovat, reprodukovat se biologicky, sociálně ani duchovně, komunikovat a kooperovat. Všichni děláme v zásadě to, že šíříme kolem sebe informace, které jsou relevantní ve vztahu k našemu prostředí tak, že ho dokážou ovlivnit, uspořádat v náš prospěch. O tom, zda jsou informace nějak pravdivé nebo nepravdivé, je naprosto irelevantní. Jejich relevance spočívá především v tom, nakolik jsou účinné. To vůbec neznamená, že právě pravdivost nemůže být zdrojem účinnosti. Příklady známe všichni. Abych zbytečně nezabíhal do minového pole politiky, připomenu jenom legendární andersenovské „král je nahý…!!!“

Neměli bychom se nad politiky a novináři zbytečně vzrušovat a pobuřovat. Šíření informací s cílem „vytřískat z toho co nejvíce“ je podstatou jejich profesí a dvojí metr je jedním z nejúčinnějších nástrojů. Pokud je to pro ně výhodné, tak se může stát, že řeknou i pravdu a nemají přitom žádný lepší pocit, protože oni prostě jenom šíří to, co jim přináší prospěch, peníze, vliv a moc. Navíc platí, že jakákoliv negativně vnímaná manipulace se může po malé změně poměrů stát důmyslným nástrojem doslova dějinné spravedlnosti. Připomeňme si, samozřejmě zcela náhodně, například „mrtvého“ studenta Šmída. Konec konců, řada společenských převratů nás učí, že aktuální zbabělý terorista, ovládaný cizí moci, je jenom dočasně neúspěšným partyzánem, budoucím národním hrdinou a minimálně ministrem. Někdy to trvá déle, ale kdo si počká, ten se dočká, podívejme se na Stěpana Banderu a jeho soukmenovce. Někdy je to nahoru dolů opakovaně a docela rychle. Takový Masaryk už jede na okruhu „padouch-hrdina“ už minimálně čtvrté kolo.

Pokud dáme jasně najevo, že to, co politici a novináři s dvojím metrem předvádějí, už je opravdu přes míru a budeme je víceméně ignorovat nebo se jím vysmívat, určitě změní přístup.  Nezastydí se ani trochu, jednoduše to pro ně už nebude výhodné. Vždyť, ruku na srdce, děláme to sem tam, více nebo méně, všichni, jenom na nás není přitom tolik vidět. Když však politici a novináři uvidí, že nás to vzrušuje, zlobí a přitom nemáme žádný jiný program, budou nás tímto způsobem debilizovat dál. Protože i blbec ví a my s ním, že se lépe vládne ještě větším blbcům. A o tom to je… 

 

 

1 komentář: „Žák Ladislav: Dvojí metr…

  • 11.1.2019 (14:58)
    Permalink

    Řekla bych, že s dvojím metrem máme u nás bohaté zkušenosti.
    Autor správně podotýká, že: „Takový Masaryk už jede na okruhu „padouch-hrdina“ už minimálně čtvrté kolo.“ A nejen on „se veze“.
    Vzpomeňme třeba hesla: Odbenešit republiku! Nebo na osud herce Huga Haase…
    Naše země, po mnichovském diktátu morálně i psychicky zcela rozložená, umírala. Státní porážka se podobala porážce husitů v bitvě u Lipan. Od parlamentní demokracie se přechýlila k autoritářskému a krajně pravicovému režimu. Tisk mu dal nálepku podzimní konzervativní revoluce.
    Pod heslem národní jednoty, čistoty a rychlého řešení se zformovala silná pravicová státostrana – Strana národní jednoty. Její součástí se stala i většina fašistických hnutí.
    Odbenešit republiku – heslo českého tisku, v němž převládal politický bulvár nejhrubšího zrna, pod nímž se jeho slouhové neštítili ani vyhledávací udavačské činnosti. Pojem benešovec se v politickém žargonu stal synonymem nepřítele a viníka.
    Stoupenci nových pořádků se činili. T. G. Masaryka, jenž se zasloužil o demokratizaci české politiky a o vznik státu, „odhalili“ coby filozofa-podvodníka, pochybného publicistu a dokonce strůjce promarněných uplynulých dvaceti let.
    Zesílily útoky na Čechy židovského původu, kteří byli označeni za viníky národního rozkladu a státní porážky. Novou mocí byli vyloučeni z národa a stali se pronásledovanými občany druhé kategorie. Tisk publikoval jména veřejně i kulturně činných Židů, dohlížel na jejich odchod z dosavadních působišť. Ta byla nově určena pro katolické křesťany nebo Čechy árijského původu. Pojetí národa jako společenství krve, koncepce rasové hygieny a české árijství se staly opakovanými tématy tisku.
    „Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností. Příští představení za vás bude hrát někdo jiný.“
    Onoho únorového večera roku devětatřicátého hrál Hugo Haas v Národním divadle v Čapkově hře R.U.R. roli konzula Busmana naposledy. Mezi druhým a třetím aktem mu divadelní poslíček přinesl dopis, který rozhodl o jeho dalším osudu.
    Z hodiny na hodinu se oblíbený herec ocitl na dlažbě.

    Časopis Mladý národ z 23. února 1939 přinesl příspěvek katolického literárního publicisty Ladislava Jehličky, jenž v něm netajil svůj obdiv k totalitním režimům.
    „Německá formule „Ein Volk, ein Wille, eine Führung“ …. nebo slovenské „jeden Bôh, jeden národ, jedna strana“ je heslem budoucnosti,“ prohlašoval bez obalu.

    Je to v podstatě rovněž onen dvojí metr, postavený „na jednoduchých schématech já a ty, já a on, my a vy, my a oni, našinec, cizinec…“

    Šířit informace, „které jsou relevantní ve vztahu k našemu prostředí tak, že ho dokážou ovlivnit, uspořádat v náš prospěch“.
    Nebo ve prospěch někoho jiného – jednotlivce, režimu…
    Opakuje se to stále dokola.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *