Jan Campbell: Bandera? Nic nového!

Praha 5. ledna 2019

Zákonem umožněná oslava 110. narozenin někdejšího nacionalistického vůdce Ukrajiny Stepana Bandery, reakce ministrů Petříčka a Hamáčka, německé vlády, EK a podobných institucí nepředstavují nic nového. Proč? Krátký příspěvek nabízí informaci ke studiu, dovolující zájemcům přiblížit se odpovědi na otázku, získat pochopení pro komplexní problematiku, kterou představuje tolerování zločinů a zločinců, pokus o přepsání historie, pohrávání si s nacismem, nacionalismem a tzv. populismem, vše ve jménu boje proti Rusku.

National Archives at College Park, Maryland, nabízí na svém speciálním terminálu, podobně jako e-knihovna CIA  a německý Spiegel z roku 1959 (http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-42623068.html) , abych uvedl tři zdroje z mnoha jiných, kopie dokumentů potvrzující, že Bandera byl hodnocen předchůdkyněmi CIA, založena18.9.1947 (CIC a OSS), jako terorista (dokument ze 4.2.1948), a že pracoval jako německý špión pod jménem Konsul-2 (CIA, 1951, 4 str.) v rámci struktury Fremde Heere Ost. Tu založil ve službách USA Reinhard Gehlen. Ve Fremde Heere Ost  pracovalo bez vědomí veřejnosti více než 4 000 nacistů provádějících špionáž proti SSSR jako analytici, vědci nebo inženýři. Dokumenty nabízejí také odpověď na otázku, proč byl Bandera osvobozen vojenskou zpravodajskou službou OKW vedenou Wilhelm Franz Canarisem (1887 – 1945) z polské věznice, a proč bylo těžké i pro cizí zpravodajské služby zjistit Banderovo místo pobytu v Německu.

Komu nestačí tato nápověda, může hledat dál v archivu CIA. Ten nabízí spis o nacismu a osobě Bandera v obsahu 239 stran. Dokument 10 April 1947, Secret Internal Route Slip for CIC, European Theater // INSCOMDossier ZF010016WJ. P. 1919-1920 mluví sám za sebe. Článek ve Spiegel napsal, pokud mě paměť neklame, Jaroslav Stecko. Ten pochodoval do Lvova společně s Němci 30. Června 1941. Již povrchní studium dokumentů indikuje, že od 50 let minulého století se pracovalo na oživení Bandery jako symbolu hnutí proti všemu, co je ruské, nebo spojené s Ruskem. Dokazují to nejenom ukrajinský časopis nacionalistů v USA pojmenovaný Svoboda, ale i příspěvky v NY Herald Tribune, práce historika Jeffry Burds, https://www.livelib.ru/author/1082684-dzheffri-burds, j.burds@neu.edu, profesora (American University) Christopher Simpson, nazvaná Blowback, a dalších, včetně projevu Churchilla ve Fultonu (5.3.1946). Ten odpískal boj proti SSSR a umožnil využití Bandery a jeho stoupenců v poválečném boji proti SSSR, dnes RF.

Bandera se prokazatelně 13x tajně setkal s představiteli CIA. Například: 22.3.1950 v Hamburku, 17.5.1950 s CIA, 7.5.1951 na letecké základně USA ve Wiesbadenu, atd. Byl CIA zaregistrován pod EGMA 128250, 15. Ledna 1955. V roce 1957 přišla CIA a MI-6 k přesvědčení, že většina agentů Bandery se dostala pod kontrolu orgánů SSSR. Než Bandera mohl odletět do USA v říjnu 1959, zemřel. Jak? To je jiná historie.

Bandera se oficiálně zúčastnil dvou tajných operací CIA: Redwood a Aerodynamic. Dříve pod jménem Ukrainische – Gesellschaft für Auslandsstudien. Mohu si představit, že tajná operace pokračuje i dnes.  Koho zajímá téma Bandera – USA – Ukrajina může si přečíst knihu Old Nazis, the New Right, and the Republican Party (South End Press, 1991) nebo si přečíst interview Paul H. Rosenberga s autorem Russ Bellant, nazvaném Seven Decades of Nazi Collaboration: America’s Dirty Little Ukraine Secret, z 28. Března 2014 v The Nation.com a Foreign Policy In Focus.

Kdo se diví zákonu Ukrajiny, oslavám 110. Narozenin, reakcím EK a dalších, neví nic, nebo málo také o pozadí návštěv, dnes ex-šéfa CIA Brennan,  více – prezidenta USA a šéfa NATO na Ukrajině v době státního převratu, ale i o manželce ex-prezidenta Juščenko, a o příčinách současné podpory Ukrajiny ze strany USA. Kdo si neumí představit, co nás ještě čeká po studiu uvedených referencí, tomu není pomoci. Proč?

Protože případ Bandera je jedním z klíčových kamenů více než 70 let trvajícího boje USA proti SSSR, dnes RF, oslabování Evropy, v daném případě EU jako takové, a jejího vztahu k RF. Vnější tlak na RF umožnil páru UK – USA nezákonný státní převrat na Ukrajině, zatažení EU do sporu, mimo jiné i s českými komparsisty (Štětinou, ex-ministrem Zaorálkem a dalšími), sjednocení RF a Krymu, a v neposlední řade aféra Skripal & Co. Podčiněním EU USA a UK se vnější tlak na RF dostal blíže ke kulminačnímu bodu. Hospodářské a diplomatické vztahy EU s RF se na dlouhou dobu oslabily. Další zvýšení tlaku na RF je prakticky nemožné (což dokazuje malá efektivita sankcí a strach NATO z velkého konfliktu), stejně jako je nemožné očekávat vzdání se Krymu Ruskou federací bez boje. Proto došlo k vytáhnutí jedné z posledních karet: Rozkol Pravoslaví s aktivní pomocí USA a kalkulovanou občanskou válkou mezi Slovany ve střední a východní Evropě, s možností jejího rozšíření na Balkán, s vedlejším efektem: dodatečným oslabením V4, potažmo i projektu 16+1.

Vytáhnutí jedné z posledních karet Anglosasů si vynutilo pravděpodobně uvědomění části vojenských, politických a propagandistických elit, které byly profesionálně klamány prezidentem Putinem, nejpozději od svého vystoupení v Mnichově v roce 2007. Jak? Tím, že prezident Putin věděl a ví, jak myslí a konají, instaloval mj. občanského ministra obrany (Serdjukova, neschopného vybudovat novou ruskou armádu), nechal zveřejňovat odstrašující případy korupce v RF na vysoké úrovni (podporující přesvědčení západních elit o korupci a bezvýchodnosti obrany RF a totálního rozpadu VPK) a v neposlední řadě, nikde nezveřejnil pověření o utajeném budování nové ruské armády dnešním ministrem obrany, Šojgu.

Že rozkol v Pravoslaví na Ukrajině má dokazatelné spojení s CIA, indikuje vyznamenání ex-spolupracovníka CIA, dosazení dvou amerických osob do vedení církve a nezákonné založení církve v součinnosti s vládou Ukrajiny, definující komplexní kontradikci.

Hodnotit vyjádření ministra Petříčka mi nepřísluší. Jako občan EU vnímám jeho prohlášení jako lehkomyslné, vzhledem k oficiální politice EU, ve vztahu k nacismu a v kontextu asociační smlouvy EU – Ukrajina. Částí české veřejnosti léta idealizovaná politika ČSSD, i vůči RF, umožňuje panu ministrovi zneuctívat instituci MZV a vědomě ignorovat nebezpečí pro ČR. Nebezpečí v kontextu zájmů USA ve spojení s glorifikací Bandery – rozkolu Pravoslaví – oslabení EU, včetně V4, by měli vysvětlit ministrovi jeho poradci. Následky nebezpečí se objeví v české kotlině ve své šíři a hloubce nejpozději během konečného rozpadu Ukrajiny. Ten se mi dnes jeví nevyhnutelným. Souhlasu netřeba.

 

 

 

5 komentářů: „Jan Campbell: Bandera? Nic nového!

  • 5.1.2019 (9:30)
    Permalink

    ad Než Bandera mohl odletět do USA v říjnu 1959, zemřel. Jak? To je jiná historie.

    Stepana Banderu otrávil kyanidem agent KGB Bohdan Stašinskij. Stalo se tak na příkaz tehdejšího velitele KGB Alexandra Šelepina a s vědomím samotného prvního tajemníka ÚV KSSS Nikity Chruščova. Stašinskij byl za tuto akci vyznamenán Řádem rudého praporu za „splnění důležitého vládního úkolu“. Po atentátu přesídlil do východního Německa, ale na jaře 1962 přešel do SRN, kde se sám přiznal nejen k tomuto atentátu, ale i dalšímu zločinu, jehož se dopustil dva roky předtím. Odsouzen byl Stašinskij na osm let.
    Tomáš Řepa, Banderovci, disertační práce, FF Masarykova univerzita v Brně, 2017. https://is.muni.cz/th/u05u0/Disertacni_prace.pdf

    Reagovat
  • 5.1.2019 (10:28)
    Permalink

    Informační bohatost i zasvěcenost vzbuzuje obdiv k autorské plodnosti, když za vším
    nemůže nestát poctivá studijní příprava, včetně pracné analýzy archivních dokumentů

    Reagovat
  • 5.1.2019 (10:45)
    Permalink

    Můj táta byl příslušníkem pohraničního pluku SNB Slovensko. V roce 1947 bojoval proti banderovcům a z jeho vyprávění vím o hrůzách, které páchali. Viděla jsem i řadu snímků, které shromáždil. Jsou mezi nimi rovněž naši padlí vojáci. Táta se asi obrací v hrobě, když „slyší“, kam až Ukrajina došla. Spolu s ním i oběti banderovců. Nejen volynští Češi, ale také Židé, Poláci… Muži, ženy i děti!!!
    Děkuji autorovi za článek, který snad zatím nevědoucím otevře oči.

    Reagovat
  • 5.1.2019 (15:07)
    Permalink

    V souvislosti s ukrajinskými oslavami 110 výročí od narození Stěpana Bandery se vynořila řada komentářů. Jedni tvrdí, že je národním hrdinou, protože bojoval za nezávislost Ukrajiny. Druzí, že byl nacistickým kolaborantem, protože se s Němci spojil a jeho Ukrajinská povstalecká armáda bojovala po boku nacistů proti Sovětské armádě. Kdybych to poněkud zjednodušil, uvedl bych, že každá z obou stran má půl pravdy. Jejich spojením vzniká pravda celá.
    Zabýval jsem se problematikou Bandery a jeho místa v ukrajinských dějinách řadu let, když jsem působil na Ukrajině. Mluvil jsem s řadou ještě žijících banderovců a třeba také vnukem Stěpana Bandery, který pracuje v Kyjevě jako novinář. Nakonec jsem napsal knížku Banderovci – hrdinové nebo bandité?, protože právě to jsou dva póly stejné osoby. Bandera skutečně bojoval za nezávislost své země, kterou vlastně do té doby ještě nepoznala. Když pominu nejvzdálenější dějiny a začnu Bohdanem Chmelnickým, ten sice v roce 1648 odrazil Poláky, kteří chtěli zemi dobýt, ale při jejich novém náporu o šest let později musel požádat o pomoc ruského cara, sám je vlastními silami už nemohl odrazit. Car to pochopil tak, jak byli ruští carové zvyklí: Ukrajinu si podřídil a pro Rusko plně zabral východní část země, která se začala nazývat Novaja Rossija. Bolševická revoluce sice umožnila vyhlásit Ukrajinskou republiku (v té době vznikly dokonce čtyři), ale po vzniku Sovětského svazu se stala jednou ze socialistických svazových republik, v niž Moskva uplatňovala tvrdou rusifikaci. Jak do války, tak zejména po válce. Bandera tedy věděl, že pokud bude Ukrajina ve svazku SSSR, pokud vůbec bude existovat SSSR, Ukrajina se nezávislou nestane. To byl důvod, proč se v boji za nezávislost země spojil s nacisty, protože tehdy, počátkem 40. let, to byla jediná reálná síla, která mohla SSSR porazit a zničit. Logicky se tedy domníval, že postaví-li se po boku Hitlera – a nebylo to snadné, Hitler ho uznal za spojence, až když se blížila jeho porážka, v roce 1944 – získá Ukrajina nezávislost. Netušil, alespoň mi to tak tvrdili ještě žijící banderovci, že ani Hitler nepočítal s Ukrajinou jako nezávislým státem, měl to být východní departement Třetí říše, odkud by většinu Ukrajinců vystěhovali a jejich úrodná pole obsadili němečtí rolníci, kteří by se tam přesídlili. V tom je největší tragika Banderova příběhu, z něhož si politici, jak to už bývá, vždy podle okolností berou jen část pravdy.

    Reagovat
  • 5.1.2019 (15:41)
    Permalink

    V souvislosti s ukrajinskými oslavami 110 výročí od narození Stěpana Bandery se vynořila řada komentářů. Jedni tvrdí, že je národním hrdinou, protože bojoval za nezávislost Ukrajiny. Druzí, že byl nacistickým kolaborantem, protože se s Němci spojil a jeho Ukrajinská povstalecká armáda bojovala po boku nacistů proti Sovětské armádě. Kdybych to poněkud zjednodušil, uvedl bych, že každá z obou stran má půl pravdy. Jejich spojením vzniká pravda celá.
    Zabýval jsem se problematikou Bandery a jeho místa v ukrajinských dějinách řadu let, když jsem působil na Ukrajině. Mluvil jsem s řadou ještě žijících banderovců a třeba také vnukem Stěpana Bandery, který pracuje v Kyjevě jako novinář. Nakonec jsem napsal knížku Banderovci – hrdinové nebo bandité?, protože právě to jsou dva póly stejné osoby. Bandera skutečně bojoval za nezávislost své země, kterou vlastně do té doby ještě nepoznala. Když pominu nejvzdálenější dějiny a začnu Bohdanem Chmelnickým, ten sice v roce 1648 odrazil Poláky, kteří chtěli zemi dobýt, ale při jejich novém náporu o šest let později musel požádat o pomoc ruského cara, sám je vlastními silami už nemohl odrazit. Car to pochopil tak, jak byli ruští carové zvyklí: Ukrajinu si podřídil a pro Rusko plně zabral východní část země, která se začala nazývat Novaja Rossija. Bolševická revoluce sice umožnila vyhlásit Ukrajinskou republiku (v té době vznikly dokonce čtyři), ale po vzniku Sovětského svazu se stala jednou ze socialistických svazových republik, v niž Moskva uplatňovala tvrdou rusifikaci. Jak do války, tak zejména po válce. Bandera tedy věděl, že pokud bude Ukrajina ve svazku SSSR, pokud vůbec bude existovat SSSR, Ukrajina se nezávislou nestane. To byl důvod, proč se v boji za nezávislost země spojil s nacisty, protože tehdy, počátkem 40. let, to byla jediná reálná síla, která mohla SSSR porazit a zničit. Logicky se tedy domníval, že postaví-li se po boku Hitlera – a nebylo to snadné, Hitler ho uznal za spojence, až když se blížila jeho porážka, v roce 1944 – získá Ukrajina nezávislost. Netušil, alespoň mi to tak tvrdili ještě žijící banderovci, že ani Hitler nepočítal s Ukrajinou jako nezávislým státem, měl to být východní departement Třetí říše, odkud by většinu Ukrajinců vystěhovali a jejich úrodná pole obsadili němečtí rolníci, kteří by se tam přesídlili. V tom je největší tragika Banderova příběhu, z něhož si politici, jak to už bývá, vždy podle okolností berou jen část pravdy.
    Chtěl bych k tomu připojit ještě jeden dodatek: po válce se Banderovci soustředili na slovenských hranicích ve východním Polsku, navázali spolupráci s protikomunistickými silami ve východním Slovensku a nakonec vyslali skupinu, která měla projít naším územím a v Rakousku navázat kontakt s americkou armádou, aby předali Banderovo poselství, že jeho armáda je připravena postavit se po boku Američanů, až zahájí válku proti SSSR, v níž skálopevně věřili. Poslové skutečně k Američanům dorazili, byli přijati s vojenskými poctami, ale jejich poselství, jak známo, vyslyšeno nebylo.

    Reagovat

Napsat komentář: Milan Syruček Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *