Jiří Krutina: Právo na migraci a boj proti násilí na ženách?

Praha 25. listopadu 2018

Podle organizace OSN má být pro naše kolektivní “dobro” přijata jakási “mezinárodní” “úmluva” o tom, že “migrace” je přirozené právo, či jedno ze základních práv a svobod člověka. Doplněno pak zjištěním údajných příčin “násilí na ženách”.

Prvně se zeptejme. Čemu tato organizace či instituce, za dobu své existence skutečně zabránila, či jak pomohla míru a harmonii ve světě? Kým ve skutečnosti byla tato organizace založena a proč tato organizace existuje? Pomohla zamezit válkám velmocí – které nezávisle na “vůli” OSN vedou války podle svých potřeb a díky tomu trpí civilisté a celé země? Není spíše tato organizace podobná nadnárodní žvanírně, kde se  “mezinárodní” problémy tzv. “konzervují”?

Ptejme se, v čem konkrétně je ona “přirozenost” a právo “migrovat”? Prvně by nás mělo zarazit, že toto právo je definované zcela cizím slovem: “migrovat”. Co je to vlastně za cizí slovo? A proč jej musíme používat a dokonce o něm přijímat nějaké ať už jakkoliv platné “mezinárodní dohody”? My říkáme “stěhovat se” či “přemisťovat se” či snad “kočovat”, které ale již určitým způsobem specifikuje ono “přemisťování se”. Slovo “migrace” je anglický výraz, který slýcháme intenzivně v poslední době ve spojení s přídavnými jmény jako “ekonomická migrace”, “válečná migrace”, “strach z migrace”, apod. Slovo “migrace” se používá v IT slovníku k označení “přesunu jednoho IS na jiné operační prostředí. Jinými slovy nejde jen o běžné “stěhování se” či “přemisťování se”, jak jej chápeme svými přirozenými českými slovy. Jde o zcela konkrétní jevy “přemisťování” lidí a to způsobené primárně válkami, ekonomickou kolonizací, chudobou a stavem celkové bezvýchodnosti – jde tedy primárně o přesuny a stěhování lidí vlivem násilí! Za vším ale je z podstaty vždy “ekonomická” migrace, neboť války i chudoba je projevem ekonomických zájmů, které jsou “nadnárodní” a které jsou nepřátelské celým skupinám obyvatelstva, jednotlivým národům a státům.

Ptám se, kdo má zájem KLAMAVĚ povýšit “migraci” na základní “svobodné” právo a tak defakto legitimizovat tyto jevy?

Nemáme v naší ústavě zaručený svobodný pohyb a odcestování i návrat do naší země? Copak nemáme zaručenou možnost “přemístění se” takřka kamkoliv po zemi a zase se vrátit? Copak nemáme zaručenou možnost se i vystěhovat ze země a bydlet třeba v jiném státě a pak se třeba zase vrátit?

Měl jsem zato, že základní lidská práva a svobody plynou z lidské přirozenosti, z podstaty člověka jako živé bytosti. Je opravdu přirozeností a tedy “svatým právem” člověka “migrovat” z ekonomických či válečných důvodů, což je defakto totéž? Míním, že naopak přirozeností člověka je právo na svůj domov, zemi, vlast, tam kde se narodil, samozřejmě s tím, že může cestovat, či se dokonce odstěhovat?

To opravdu jako lidé si nad sebe postavíme právo být hnáni válkami či ekonomickými zájmy a jejich důsledky do rolí “migrantů”, které přijmeme navíc jako své “svobodné právo”? Podobně jako zboží a surovina na globálním trhu?

Jsem možná idealista, ale neměl by se spíše takový spolek jako OSN zabývat reálným zamezováním válečným konfliktům velmocí, zamezováním koloniálnímu a ekonomickému vykořisťování celých kontinentů, národů, apod., než vyrábět dokumenty plné odkazu na nejrůznější směrnice, které ani běžný člověk nemá možnost znát do detailů s rozšiřováním našich údajných vrozených práv a svobod?

Další otázkou pro mě v této souvislosti je přijetí jakési úmluvy mající zamezit či tzv. “netolerovat” násilí na ženách. Na tom by asi nebylo nic divného, kromě toho, že to v naší civilizované zemi zaručuje běžný občanský zákon. Současně si ale opravdu myslíme, že když OSN vydá či kdokoliv jiný nějaký dokument, že se tím kvalitativně zlepší vztahy mezi lidmi?

Co je ale alespoň pro mě otázkou je fakt, že ale zmíněný dokument současně uvádí jistá východiska či výchozí přesvědčení, či dokonce příčiny onoho “násilí na ženách”. Násilí na ženách je údajně tzv. “genderově podmíněné” (všimněme si opět další cizí slovo) v tom smyslu, že je to dáno mocenskou převahou mužů a z toho plynoucích stereotypů. Není už toto myšlení samo “stereotypní”? A přitom usiluje o “odstranění vlivu stereotypů”? Trochu zjednodušeně, nicméně oprávněně to lze vyjádřit přesvědčením, že prostě z principu typických znaků mužského pohlaví jako je například typicky v průměru větší fyzická síla plyne ona “genderově” podmíněné násilí zejména v sexuální oblasti, ale i ekonomické, společenské, apod. No, hlavně že to umíme “pojmenovat” či “vymyslet” a označit “třídního nepřítele”. Kdo jím tedy je? Mužský pohlavní hormon?

Nebylo by spíše záhodno se prvně podívat na to, co je “násilí” jako takové a co je jeho skutečnou příčinou a tedy proč k němu dochází mezi lidmi, než prvně “najít viníka” a pak “bojovat proti jeho údajné existenci – často pouze v našich mentálních představách?

Není spíše jakákoliv forma násilí zásadně projevem nevědomosti, nevědomosti a slabosti lidí či dokonce pocitu “bezvýchodnosti” situace? “Genderová teorie” naopak říká, že jím je projev fyzické převahy či větší moci mužů jako takových. Copak člověk – jakýkoliv, jedno zda muž nebo žena jednající či chovající se násilně je projev nějaké “převahy” či “moci”? Nemáme zvrácené vidění toho, co je skutečná moc a co slabost a nevědomost? Copak například svalnatý chlapík, který navíc ještě zvýraznil svou typicky mužskou fyzickou “převahu” nad ženami, je potenciálním násilníkem na ženách? Či je jím jenom prostě každý obyčejný chlap proto, že je od přirozenosti (a zatím tomu tak vždy bylo samozřejmě většinově, výjimky existují vždy) silnější a zřejmě v běžné rvačce by asi svého ženského protivníka přemohl? A abychom byli důslední, připouštíme například vůbec možnost násilí z vnějšího pohledu fyzicky slabší ženy na muži? Přeci nechtějme vztahy mezi lidmi takto zjednodušovat. Život je naštěstí “barevnější”, než toto zjednodušení a to i včetně násilného jednání.

Tím nezpochybňuji, že jistě existuje problém například sexuálního násilí na ženách, které bývají častěji jeho objektem. Otázkou je samozřejmě, i to, že násilí není jenom bezprostřední fyzický útok, ale i duševní a není podmíněno dle mého mínění rozdílností ve fyzické stavbě. Navíc míním, že otázku tzv. institucionálního útlaku žen můžeme vidět zejména v zemích, kde vládnou různé podoby tzv. “politického islámu”, než u nás ve střední Evropě. Míním, že zrovna naše české matky své syny ještě stále vychovávají k přirozeně k úctě k ženám a dávají jím najevo, že “ubližovat holčičkám či komukoliv se nedělá”. Skutečnost ekonomického znevýhodňování žen v naší společnosti plyne z ekonomického pohledu na člověka a tedy z vládnoucích hodnot kapitalismu, které ovládají naše sociální a ekonomické vztahy než z nějaké vrozené “fyzické převahy mužů nad ženami”.

Není spíše ona násilnost mezi lidmi i ta mezi muži a ženami spíše projevem frustrace, pociťovaného existenčního tlaku, stresu, jehož spouštěčem jsou často ekonomické či přímo existenční důvody?

V jednom dokumentu se v jedné části hovoří o “ochraně žen” před násilím a současně se v jiné části dokumentu ustanovuje “svobodné právo” na migraci – tedy na násilí, že člověk může být vyhnán válkou či chudobou ze své země. A není právě migrace násilím?

Ono “právo na migraci” mi přijde jako z dílny nějakého kočovného drancujícího z místa na místo se stále pohybujícího typu vědomí či druhu, které byl charakteristický pro prvotní lovce, z kterých se ustanovili první “vládnoucí” kasty a kočovné národy ovládající druhý základní typ vědomí, které lze nazvat neolitický či zemědělný, spojený vždy se zemí, kde jeho nositelé žili.

Současně jako pod rytířskou ušlechtilou snahou o ochranu žen se nám vnucuje dost diskutabilní teorie o původu násilí mezi lidmi, která nejen principiálně nemá moc zbavit lidí nevědomého násilného chování mezi sebou, ale místo abychom se skutečně zaměřili na naše bezprostřední žité vztahy kolem nás, řešíme domnělé příčiny plynoucí ze zcela přirozených typických rozdílů mezi mužem a ženou. To jistě uživí mnohé “nové” humanitní obory či společnost poučující “neziskové organizace”.

Osobně jsem přesvědčen, že normální je NE-migrovat a že naopak přirozené právo a svoboda člověka je právo a svoboda na důstojný život ve své vlasti a domově, kde se člověk narodil (nebo si myslíme, že to nemá dost dobrý důvod?, nebo že jsme se snad narodili určeni k “migraci”?) s dalšími občanskými právy volného cestování, které není z principu násilné, ale projevem svobodné volby a vůle. Ve snaze ustanovit právo na “násilím vynucenou migraci” necítím nic “chutného”.

Osobně vidím jakékoliv násilí jako projev nevědomosti a slabosti či selhání konkrétních individuálních lidí. To se samozřejmě může nakonec i projevovat kolektivními jevy – viz například nepochopitelné fanatické nadšení Němců při vyhlášení první světové války, nebo nadšené plnění “světodějného” úkolů Němců v podobě snahy o likvidaci méněcenných slovanských ras na východě během druhé světové války, apod., které vždy skončili utrpením a celkovou depresí.

Pokud se člověk obecně nezačne obracet k základním hodnotám svého lidství, k jeho univerzální podstatě, která je postatností i všeho, co je a může být, a zaměřovat se na bezprostřední žité otázky typu, proč člověk jako lidský druh vědomí vůbec je, proč žije, jaký smysl má lidský život, co je jeho účelem, co je podstatou nás samých i světa kolem sebe, tak nějaké další přijímání “mezinárodních úmluv” a další konceptuální hledání “třídních nepřátel” mezi svými řadami, či naopak rozšiřováním domnělých “lidských” práv plynoucí z násilností proti člověku jako takovému, nemůže přinést kvalitativní zlepšení vztahů mezi lidmi, jednotlivými skupinami, společenstvy, národy a kulturami, které jsou vyvolávány primárně vyvolávány ekonomickými zájmy nadnárodního nikým kontrolovaného kapitálu.

3 komentáře: „Jiří Krutina: Právo na migraci a boj proti násilí na ženách?

  • 26.11.2018 (16:03)
    Permalink

    Děkuji autorovi za článek. Plně souhlasím!
    Myslím, že lidé, představitelé všemožných humanitárních a jiných organizací by se měli především zamýšlet nad příčinami válek a dělat vše pro to, abychom jako lidstvo zabránili jakýmkoliv ozbrojeným konfliktům! Člověk se totiž nezrodil pro válku, ale pro ŽIVOT!
    Máme především právo na domov, na to žít tam, kde jsme se narodili, kde spočívají naše kořeny… Připomínám slova Marie Šupíkové, lidického dítěte, které bylo dáno na poněmčení: „Ztratí-li člověk domov, ztratí všechno!“
    Svého času jsem dostala otázku, čím Vladislav Vančura oslovuje současného člověka? Co nás s tímto vynikajícím spisovatelem spojuje? Má tehdejší odpověď se mi v souvislosti s Krutinovým článkem okamžitě vybavila. Zalistujte v jeho Obrazech z dějin národa českého a zjistíte, že Vančura nejenže odmítá přepisování historie podle potřeby toho či onoho člověka, podle momentální objednávky těch, kteří jsou právě u moci, ale také řeší otázku jednotlivce, jeho osudu v běhu dějin, zamýšlí se, do jaké míry je událostmi smýkán a zda se (ne)může postavit mocným tohoto světa.
    Vančura, sám aktivní odpůrce nacismu, popravený za heydrichiády, v naší minulosti spatřoval pramen naděje a síly, ale také hrdosti podepřené vědomím národních tradic a lidství. I budoucí generace by měly čerpat z tohoto odkazu, z jeho humanismu, obrany svébytnosti a svéprávnosti národa. Za okupace právě tyto jeho myšlenky zněly jako poselství, jako výzva k odporu. Platí to dodnes.
    „Ale duch, který tkví ve věcech života a který sám je život, skytl mu mocnější sílu, než skýtá troubení k bitvám. … a to, co neumírá … co věčně bude opravovati zrady a omyly vládců, učinily jej pevným. Učinily jej národem.“ Tato Vančurova slova jsou aktuální pořád.
    K druhé problematice, kterou autor nastolil, jen tolik. Osobně nemám ráda výrazy genderový, genderová vyváženost apod., jako ženu mne urážejí. Domnívám se, že vztahy mezi muži a ženami nevylepší žádné „vyumělkované“ teorie, ale výchova. Tedy vést naše syny a dcery (vnuky a vnučky) k úctě k člověku, k druhému pohlaví, k vzájemné pomoci, kdy tělesně silnější sám od sebe pomáhá fyzicky slabším. K úctě k matce jako k dárkyni života…
    Věřím, že matky se snaží své syny vést k tomu, aby se k opačnému pohlaví chovali galantně, pozorně. Pokud máte, ženy, dojem, že se k vám tak muži nechovají, zkuste se zamyslet nad tím, kde je chyba! Když v dopravních prostředcích slýchám slečny, dívky, mladé paní, dosta často žasnu nad jejich vulgárním slovníkem. Pokud se tedy chováte, mírně řečeno, jako drsňačky, nečekejte, že se k vám muži budou chovat jako k dámám. To žádná genderová teorie nenapraví! Ale to už je jiná kapitola.

    Reagovat
  • 27.11.2018 (14:10)
    Permalink

    Také děkuji Jirkovi za článek. Moc pěkný článek. Ano, souhlasím s Jirkou a paní Vrzalovou a za sebe bych to vyjádřila stručně: migrace je business vlastně monkey business (také nemám ráda, že jsme nuceni do přijímání cizích slov, ale tentokrát mně připadá, že se k sobě tato slova hodí).

    Reagovat
  • 25.12.2018 (3:47)
    Permalink

    Jiří, zdravím z Peru. Ten článek nepřímo legitimizuje to o čem je řeč . Lidstvo je zpracovaný na vědomé úrovni tak, že nevěřím na verbálně produkované i kdyby výborné myšlenky. Co se vydat cestou práce na úrovni nevědomí ( na nebi ) ? ahoj Simeon

    Reagovat

Napsat komentář: Alice Klímová Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *