Protiletadlová baterie Gottwald/ Batería antiaérea Gottwald

Praha /Španělsko 4. listopadu 2018

Španělsko. Mezinárodní brigády 1936-1939/República española. Brigadas Internacionales 1936-1939.

Byli do ní zařazeni českoslovenští dělostřelci v počtu 50 vojáků. Bojovali v ní i Jugoslávci, Holanďané, Němci, Maďaři a jiní. Vznikla v lednu 1937 v Albacetě ( jiný zdroj hovoří o levantské Almacetě – “Když mlčí kastaněty”), velitel Bohuslav Laštovička, coronel, (redaktor Rudého práva, bývalý aktivní důstojník dělostřelectva čs. armády, propuštěného pro komunistickou činnost), od roku 1938 L. Holdoš teniente-coronel.

Bojové nasazení  – na přelomu ledna a února 1937 obdržela moderní sovětskou dělostřeleckou výzbroj, a to čtyři 76 mm PL kanóny vz. 1931, s rokem výroby 1935. Rychlost palby činila 22 ran/ min, později zvýšená až na 30.

Na snímku teniente-coronel Štefka-vpravo

První nasazení bylo u Madridu, kde palebné postavení bylo umístěno u obce Morata de Tajuňa u řeky Jarama. 15. února 1937 poprvé zasáhla do boje proti německým bombardérům Junkers letící ve stometrové (jiný zdroj uvádí 500 metrů) výšce, zatím bez potřebných přístrojů pro výpočet prvků pro navádění  palby, avšak přesto dokázala narušit přesnost bombardování. Zjistili totiž, že elektrocentrála není v potřebném postavení a bez proudu nešlo tyto přístroje použít. Ještě tentýž den, již plně připravena, dokázala sestřelit čtyři bombardéry letící v “bezpečné” kilometrové výšce. Několik dní se nad jimi bráněným prostorem neukázalo žádné nepřátelské letadlo. Baterie se tudíž zaměřila na pozemní cíle a ničila hlavně kulometná hnízda. Působila poté jako mobilní baterie a skoro každou noc měnila postavení.

Dalším z nasazení byla bitva u Teruelu na přelomu 1936 / 1937. Ten byl republikánskými vojsky dobyt 7. ledna 1937. Z počtu třiceti sestřelených nepřátelských letounů měli podíl sedm strojů.

Na jaře 1938 plnila úkoly v Levantských horách. 1. května se zakopává u města Sagunta s úkolem chránit hutnický závod. Nejprve ukončila denní bombardování hydroplány, přilétávajícími z Mallorky. Následovalo zahnání letců z Legie Condor a dokázali, že závod nemusel být evakuován a zůstával v provozu i během náletů. Například 26. května hned po ránu zaútočilo několik desítek bombardérů. Z první vlny sestřelili tři stroje S-86, avšak ostatní dále nalétávali. Nakonec se bomby trhaly přímo nad baterií a střílí se přímým zacílením na pouhý jeden kilometr. Ještě tentýž den zaútočilo na patnáct třímotorových JU-52. Ani tyto neprošly. Byly donuceny účinnou palbou změnit směr a shodit náklad pum do sadů. Od tohoto dne začala i Legie Condor operovat pouze v noci. Během května sestřelila patnáct letadel. Dne 20. června jim místní ženy předaly bojový prapor. Tento je nyní v pražském Vojenském muzeu (pozn.: rok 1986).

„Během druhé bitvy u Teruelu v zimě 1937 / 1938 : Palebné postavení jsme zaujali na náhorní planině vpravo od města. Budování postavení ve zmrzlé půdě bylo velice náročné, jako i příprava přístrojů a děl v tomto mrazu. Skoro nikdo z nás neměl rukavice a ruce nám přimrzaly ke kovu. Jednoho dne se nad frontou objevily dvě stíhačky nového, dosud neznámého typu, podle výpočtů mnohem rychlejších než běžně používané. Oproti zásadě nestřílet na stíhačky a šetřit si munici na bombardéry, dělovod nejlepší obsluhy se vydal za velitelem a uprosil ho, aby alespoň jedním dělem mohl proti nim zasáhnout. Naměřená výška byla 3750 metrů. Podle hlášení pozorovatele první střela přeletěla několik dílců nad letadlem. Následovala oprava prvků palby a další již zasáhla cíl. Pilot se stačil vzpamatovat a nouzově přistál, ovšem na republikánském území. Jednalo se o Messerschmitt 109. Zneškodněný letoun byl předán sovětským odborníkům. V následujících dnech se fašisté za tento čin pokoušeli naši baterii zničit. Po prolomení republikánské linie se dostala do přímé palby kulometů z nedaleké výšiny. Odplížili jsme se do týlu. Rozhodli jsme se, že po setmění si pro ně dojdeme za každou cenu. Na děla jsme přivázali lana a stodvacet mužů tahalo osmitunové děla jedno po druhém do bezpečí. Ráno jsme již stáli připraveni v novém postavení. Nakonec jsme museli působit i jako polní baterie. Na vzdálenost 14 – 16 kilometrů jsme ničili přisunované zálohy nepřítele, jelikož z našeho postavení byl vynikající výhled hluboko do jeho týlu. O něco později jsme kryli východně o města kryli ústup po jediné horské cestě. „

V březnu 1938 se zúčastnila obranných bojů na řece Ebro a u Belchite, kde byla nasazována i k přehrazení průlomů a ničila pozemní cíle. Baterie se často ocitla před předními liniemi pěchoty a bez spojení. V průběhu ústupu u Beltite byla vytvořena skupina ve velikosti čety pod velením Doubravy s úkolem krýt ústup jako pěchota.
Vyznamenala se také za bojů v únoru 1937 u Madridu, v srpnu 1937 při obraně přístavu Rogas, v říjnu 1937 na aragonské frontě.

Odkaz VHÚ: http://www.vhu.cz/exhibit/prapor-protiletadlove-baterie-gottwald/

Foto: VHÚ, archiv autora

VP, SP

Prapor Protiletadlové baterie Gottwald

Nejznámějším a nejstarším vexilologickým předmětem je prapor 17. protiletadlové baterie Gottwald. Bavlněný prapor byl čs. dobrovolníkům darován v roce 1938 železářskými dělníky z města Sagunta u Valencie. Podklad je v barvách druhé španělské republiky, centrálním motivem je pak španělský znak. Ten používán v roce 1868 provizorní vládou a v letech 1872–1873 první španělskou republikou. Skládá se ze čtvrceného štítu se znaky někdejších samostatných království Kastilie, León, Aragon a Navarra, spodní část patří pátému znaku – Granadě. Na stranách znaku jsou Herkulovy sloupy s nápisem PLUS ULTRA (Dál než to). V horní části je namísto někdejší královské koruny koruna hradební.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *